Pátrání po ostatcích Mašínové. Začal průzkum hromadného hrobu v Ďáblicích

Pokud odborníci ostatky odhalí, budou exhumovány a uloženy do rodinného hrobu. Sonda je posledním způsobem prověření místa uložení ostatků. Praha se domluvila se Zdenou Mašínovou mladší na vyzvednutí ostatků její matky loni v březnu. Zdena Mašínová starší, matka protikomunistických odbojářů Josefa a Ctirada, která byla vězněna nacisty i komunisty, byla pohřbena do hromadného hrobu.

„Práce začala podle plánu. Dnes se nepodaří archeologům nic zásadního objevit. Dnes se archeologové dostanou do hloubky 30 centimetrů,“ sdělila pražská radní Milena Johnová (Praha Sobě). Zkoumání není z důvodu piety veřejně přístupné.

Předpokládané místo uložení ostatků Zdeny Mašínové na hřbitově v Ďáblicích je známé díky svědectví její dcery.

„Velmi rozumím přání dcery paní Zdeny Mašínové důstojně uložit ostatky své matky, se kterou komunistický režim tak hanebně nakládal,“ říká radní pro oblast sociální politiky, zdravotnictví a pohřebnictví Milena Johnová. „Navíc považuji za velmi důležité napravovat křivdy napáchané totalitními režimy a také připomínat nám všem, jak statečně se někteří lidé dokázali postavit zvůli a bezpráví. Jsem proto ráda, že se dostáváme do další fáze prověřování místa uložení ostatků paní Mašínové starší, a jsem vděčná za úsilí všech zúčastněných.“

Na začátku celého procesu bylo jen ústní svědectví dcery Zdeny Mašínové, podle kterého byly ostatky její maminky v roce 1956 uloženy do nejsvrchnější úrovně jednoho z hromadných dětských hrobů. Dokumentace o uložení ostatků byla zničena. Archivní výzkum provedený v minulém roce z iniciativy hlavního města prokázal, že ostatky Zdeny Mašínové starší, matky protikomunistických odbojářů Josefa a Ctirada, jsou uloženy na Ďáblickém hřbitově, a to v šachtě číslo 52. Posílil také přesvědčení o tom, že šachta číslo 52 je v místě, které označila Zdena Mašínová mladší, ale nepřinesl jednoznačné potvrzení o umístění této šachty. Archeologická sonda je posledním způsobem prověření místa uložení ostatků.

Sonda bude maximálně v hloubce 40 centimetrů vrchní části šachty číslo 52, která by mohla být místem uložení ostatků Zdeny Mašínové. Pokud sonda potvrdí místo uložení, archeologové ostatky šetrně vyzvednou a předají ke zkoumání antropologickému oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea. Do konce letošního září by pak mělo být vše hotovo a ostatky bude možné uložit do hrobu rodiny Mašínů v Lošanech na Kolínsku.

Ďáblický hřbitov vznikl před první světovou válkou. Nachází se na něm čestná pohřebiště obětí první světové války a rovněž obětí nacistické a komunistické diktatury. V hromadném hrobě tam byl pohřben také páter Josef Toufar, jehož ostatky byly před několika lety vyzvednuty a následně pohřbeny v Číhošti.

Zdena Mašínová (1907–1956) byla manželka Josefa Mašína a matka Josefa, Ctirada a Zdeny Mašínových.

Po maturitě vystudovala ČVUT, obor zeměměřičství. Tento obor zde vystudovala jako vůbec první žena. V roce 1929 se provdala za majora československé armády Josefa Mašína, se kterým měla tři děti. Po okupaci Československa byla pro odbojovou činnost svého manžela sledována a od ledna 1942 vězněna nacisty. Propuštěna byla teprve po jeho smrti v červnu 1942.

V letech 1948 a 1949 byla členkou KSČ. V době soudního procesu s Miladou Horákovou organizovala podpisovou petici za její omilostnění. 26. listopadu 1953 byla zatčena za odbojovou činnost svých synů. Komunisté ji i přes její špatný zdravotní stav nechali ležet 12 měsíců bez pokrývky na betonové zemi ve vazbě v Ruzyni. Dne 3. června 1955 byla v samostatném vykonstruovaném procesu – už těžce nemocná – odsouzena na 25 let žaláře za údajný čin velezrady a špionáže, přičemž obžaloba požadovala trest smrti. Byla umístěna do tábora nucených prací v Pardubicích. Když se její špatný zdravotní stav (trpěla rakovinou střev) ještě více zhoršil, byla převezena do vězeňské nemocnice v Praze-Pankráci, kde 12. června 1956 zemřela. Pohřbena byla do hromadného hrobu v Praze-Ďáblicích.

27. února 1991 byla rehabilitována a v roce 1998 obdržela in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy za zásluhy o rozvoj demokracie.