Článek
Zkoumají příčiny náhlých nebo neočekávaných úmrtí. Lékaři z brněnské Fakultní nemocnice u svaté Anny ve čtvrtek přišli se znepokojivým zjištěním. Při vrcholící epidemii v Česku desítky lidí s koronavirem umírají doma, bez lékařské pomoci.
Na Ústavu soudního lékařství takových případů v posledních týdnech výrazně přibylo. „Samozřejmě jsou to většinou lidé vyšších věkových kategorií a s přidruženými onemocněními. Na druhou stranu zjišťujeme, že přidružená onemocnění nebyla takového charakteru, aby ten člověk s nimi nemohl dalších několik let běžně žít. Zemřel by třeba o deset roků později na infarkt,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy přednosta ústavu Tomáš Vojtíšek.
Brněnský ústav zjišťuje příčiny úmrtí lidí, kteří zemřeli v Jihomoravském kraji. „Provádíme pitvy osob, které až na výjimky umírají mimo zdravotnická zařízení. Může jít o násilné smrti, nějaké otravy, úrazy nebo sebevraždy. Část z nich zemře i náhle. Třeba doma, v práci nebo po cestě do práce. Neví se, na co ti lidé zemřeli, protože nebyli v nemocnici a nebyli vyšetřeni. Naším úkolem je, abychom zjistili příčinu,“ dodává Vojtíšek.
Upozornili jste, že až čtvrtina pitev z poslední doby ukázala na koronavirus.
Ano. V posledních dvou týdnech, kdy jsme dělali čtyřicet pitev, bylo deset náhlých úmrtí prokázaných s koronavirem.
Od 22. září do konce října jste zjistili celkem přes třicet případů neočekávaných úmrtí, která přímo souvisela s koronavirem. Co to může znamenat v celorepublikových číslech?
Ještě pro upřesnění. Z přibližně třiceti zemřelých s koronavirem byl u tří čtvrtin z nich příčinou smrti virový zánět. Tam je souvislost s nákazou zřejmá. U zhruba patnácti procent byla příčinou typicky plicní tromboembolie, kde je souvislost také zřejmá. Máme tedy devadesát procent zemřelých s koronavirem, kteří umírají v přímém důsledku nákazy. Samozřejmě mluvím o jižní Moravě, nárůsty ale hlásí i kolegové z jiných ústavů.
Můžete vysvětlit, jak vypadá zjišťování příčin náhlých úmrtí?
V souvislosti s covidem se diskutovalo, jak se prováděly pitvy doposud. Takoví nakažení doposud ve většině případů umírali v nemocnici, po nějaké déletrvající léčbě. Když je člověk v nemocnici, tak je lékaři plně vyšetřen a oni mají přesnou diagnózu. Vědí, čím trpěl, jaké měl zdravotní problémy, stanovené diagnózy, a vědí, na co zemřel. Pitva na patologii pak není třeba. Na soudním lékařství máme úplně jinou situaci. My nevíme, zjišťujeme, co bylo vlastní příčinou smrti. Jestli to vůbec bylo náhlé úmrtí a hlavně na co člověk zemřel.
Jak se změnil systém práce vašeho ústavu kvůli koronaviru?
Už na jaře můj předchůdce, přednosta ústavu profesor Hirt, zavedl testování na koronavirus a zjišťovali jsme, jestli zemřelý náhodou nebyl nakažený. V Brně a v Jihomoravském kraji jsme neprokázali a nenalezli žádnou infekci u úmrtí mimo nemocnice.
Zlom nastal v září, kdy se nám začal rapidně zvyšovat počet náhle zemřelých, u kterých byl koronavirus prokázán. Což pro nás bylo trochu překvapivé. Spíš jsme si mysleli, že zemřelí, co se k nám dostanou, budou mít koronavirus jen náhodou, protože umřeli například při dopravní nehodě. Ale ne. Ti lidé s koronavirem umírají doma, a dokonce na virový zánět plic, tedy pneumonii, aniž by se dostali do nemocnice, kde by se mohli léčit. Je to překvapivé, protože onemocnění i průběh virového zánětu plic může být hodně rychlý, podobně jako plicní embolie, která s koronavirem také souvisí. Překvapilo nás, že tak velkou část zemřelých tvoří virové pneumonie. Očekávali jsme pozvolnější nárůst příznaků s tím, že nemocní budou hospitalizováni.
Lze z pohledu soudního lékaře určit, zda ti lidé opravdu zemřeli náhle, nebo spíš odkládali návštěvu lékaře?
Když budu přesný, nejde jen o náhlá, ale také neočekávaná úmrtí. Nějaké onemocnění tam může být, ale nepředpokládá se, že ten člověk zemře. Koronavirus je zrádný v tom, že příznaky vůbec nemusejí odpovídat skutečnému nálezu. Člověk se necítí až tak zle, ale náhle se zhorší, zemře a my při pitvě zjistíme závažnější stav, než by odpovídal klinickým příznakům. Samozřejmě lidé jsou různí. Někdo nechce jít do nemocnice. Odmítá péči, cítí se dobře a náhle se zhorší. Je to velice individuální.
Takže hrozí, že lidé s koronavirem mohou umírat doma?
Jedná se jen o velmi malý podíl ze všech případů nákazy. Je ale důležité, aby o riziku věděli kliničtí lékaři včetně praktických. Je také důležité, aby pacienti v domácí izolaci dodržovali doporučení a pomoc zavolali tehdy, jak doporučuje záchranná služba.
Jenže existuje část lidí, kteří se nemoci bojí a kvůli tomu nechtějí o žádné návštěvě lékaře, natož nemocnice, slyšet. Máte pro ně nějaký vzkaz?
Jsou tu dva extrémy. Někdy si lidé volají záchranku, jsou v dobrém stavu a bojí se, že se později nedostanou do nemocnice. Naopak někdy zavolají už pozdě, nebo vůbec. Apelujeme, aby se řídili doporučenými pokyny, konzultovali s lékaři stav, volali záchranku, když dojde k závažným komplikacím. Bývá to náhlé zhoršení dušnosti, usínání vsedě, více než dva dny trvající horečka nad 39 stupňů a podobné, takhle se projevující potenciálně nebezpečné stavy.
Z vašeho lékařského pohledu - v jakém stavu mají zemřelí s covidem plíce?
Naše zkušenosti odpovídají literatuře a jak byly popisovány v zahraničí. Opravdu se jedná o těžké virové záněty plic. Plíce jsou zánětlivě změněné, je tam překrvení, otoky, nevzdušnost. Ten stav vylučuje nebo velmi omezuje přístup kyslíku do cévního řečiště.
Platí, že u vás končí zemřelí ve vyšším věku?
Odpovídá to všeobecně známým kritériím pro rizikové skupiny. Je to věk, přidružená onemocnění jako cukrovka, zvýšený krevní tlak, nadváha, nebo dokonce obezita. Na druhou stranu ne všichni měli všechna ta onemocnění. Je to velice individuální.
Setkali jste se i se zemřelými, kteří by bez covidu byli ve slušné kondici?
Je to různé. Samozřejmě většinou jsou to lidé vyšších věkových kategorií a s přidruženými onemocněními. Na druhou stranu ta přidružená onemocnění nebyla takového charakteru, aby člověk s nimi nemohl dalších několik let běžně žít. Zemřel by třeba o deset roků později na infarkt. Co se týká mladších kategorií pod průměrem 69 let, tam je vyšší poměr plicní embolie jakožto náhlé smrti. U těch starší jsou to spíš virové plicní záněty.
Co tedy říkáte tomu, když různí lidé, včetně některých odborníků, srovnávají nemoc s chřipkou?
Nejsem epidemiolog, takže se nechci pouštět do působnosti jiných oborů. Já se vyjadřuji k soudnímu lékařství. Nechtěl bych mít těžký stav koronaviru ani chřipky, koronavirus má však oproti chřipce potenciál zahltit nemocniční systémy.
