Pastrňákova show: Český hokejista stoupá mezi superstar NHL. Už zase padají srovnání s Jágrem

Jak je to dlouho, co český hokejista dokázal dominovat celé NHL? Deset, možná patnáct let?

Od éry Jaromíra Jágra se ani přes mohutný vzlet Jakuba Voráčka na přední příčky kanadských bodování nenašel léta žádný hráč, jehož jméno by v NHL vzbuzovalo takový úžas. Po strmém nástupu Davida Pastrňáka do nové sezony může mít český hokej znovu tvář, ke které vzhlíží svět.

Dvaadvacetiletý útočník prožívá nejlepší období své kariéry. Po úvodních devíti zápasech sezony má na kontě patnáct bodů a atakuje čelo kanadského bodování. Na lídra produktivity Austona Matthewse z Toronta ztrácí jeden bod, s deseti brankami se s ním ale dělí o čelo tabulky nejlepších střelců NHL. Individuálními výkony zkraje sezony úplně zastínil Sidney Crosbyho, Connora McDavida nebo Alexe Ovečkina, hlavní tváře nejlepší ligy světa.

„Soustředím se jen na to, abych se zlepšoval. Jsem mnohem lepší hokejista než před rokem a neustále se snažím posouvat dál a pracovat na své hře,” řekl Pastrňák dnes v noci.

Svá slova potvrdil dalším ojedinělým výkonem: Boston dotlačil k výhře 4:1 v Ottawě, byl doslova u všech gólů svého týmu. Dva sám dal, další dva připravil první asistencí.

„Daří se mu čím dál víc. Je dominantní. Převyšuje všechny ostatní a je ohromně zábavné sledovat, jaký má přehled a jak si věří,” smekl jeho spoluhráč Brad Marchand. Spolu s ním a centrem Patricem Bergeronem tvoří Pastrňák momentálně asi nejnebezpečnější útok v lize. Jejich dominanci dokonale ilustruje dnešní čtvrtá trefa. Pastrňák založil přečíslení, které po neuvěřitelném průniku Brada Marchanda sám zakončoval do prázdné branky.

Téma v zámoří je jasné: Kam to může Pastrňák dotáhnout? A má jeho hra vůbec nějaké limity?

Čeští novináři i fanoušci jsou tím někdy až vtipně posedlí: Už léta marně hledají hráče, kterého mohou v titulcích a diskuzích nazývat Nový Jágr. V minulosti se takových objevilo několik. Rostislav Olesz, Jiří Hudler, Michael Frolík a naposledy třeba Tomáš Hertl. Ani jeden se k výkonům hokejového velikána ani přes nadějný start kariéry a možná až příliš svazující přezdívku nepřiblížili.

Může to znít pošetile, ale právě Pastrňák je zřejmě další na řadě. „Myslím, že pokud bude takhle pokračovat, stane se z něj další Jágr,“ prohlásil na oficiálním webu NHL bývalý český útočník Petr Klíma odvážnou prognózu.

Není pochyb, že v Pastrňákovi vybouchl generační talent. Možná nakonec ono srovnávání s Jágrem může být Pastrňákovým jediným limitem.

„Jágr je Jágr a David jednou bude známý svým vlastním jménem jako jeden z nejlepších hokejistů, hlavně v Česku. Až se lidé ohlédnou do historie, uvidí v devadesátých letech a na začátku nového století Jágra. A pak tam bude vyčnívat Pastrňák. Vůbec bych je nesrovnával a zařadil je do jejich vlastní kategorie. Nikdo jiný z českých hokejistů se jim nepřibližuje,” reagoval váženou poklonou Pastrňákův spoluhráč a dlouholetá opora Bruins David Krejčí.

Mezi velikány se Pastrňák v historických statistikách zařadil už teď, přestože je mu teprve dvaadvacet: Když nedávno pokořil hranici sta nastřílených branek v NHL, spotřeboval na to 259 zápasů. Překonat jubilejní metu v celé historii dokázali rychleji jen dva Češi. Jaromír Jágr (245 zápasů) a již citovaný Petr Klíma (231 zápasů).

Co tedy za úžasnými výkony českého hráče vězí?

„Na jeho způsobu hry na ledě je vidět spousta podobností s jeho náturou v osobním životě. Hodně radosti, zvědavosti a tvořivost. Za tím prvním dojmem usměvavého mladého chlapce se ale skrývá velmi odhodlaný přístup k hokeji a spousta investovaného času do dalšího a dalšího tréninku,” řekl Seznamu Daniel Eriksson. Trenér, který Pastrňáka vedl dva roky v juniorských kategoriích ve Švédsku. Ač to Český svaz ledního hokeje neuslyší rád, rozhodnutí Pastrňáka odejít ještě v dětském věku do zahraničí byla patrně zatím ta největší služba, jakou českému hokeji hráč a jeho rodina udělali.

Představa, že by dnes Pastrňák v nejlepší lize světa dominoval, kdyby klíčová léta své kariéry strávil v bídných mládežnických soutěžích doma, působí spíše úsměvně. Ve Švédsku se Pastrňák musel velice brzy osamostatnit, naučit perfektně anglicky a odloučen od rodiny navíc vyrovnat se smrtí otce. V jednom týmu s Williamem Nylanderem a v lize s dalšími švédskými esy dnešní doby navíc mohl hokejově růst.

Ve světle toho, čím si Pastrňák v mládí musel projít, už nemůže být žádným překvapením, že si z hokeje na světové scéně nic nedělá. Že se jím vyloženě baví.

Důkazem budiž jeho srovnání s někdejším spoluhráčem Nylanderem. Oba se ocitli ve stejné pozici při jednání o novém kontraktu. Zatímco Pastrňák loni těsně před startem sezony přistoupil na šestiletý kontrakt s průměrným příjmem 6,66 milionu dolarů nejen proto, aby mohl hrát, ale aby mohl zůstat v Bostonu, který si zamiloval a s nímž touží po týmovém úspěchu, Nylander a jeho agent tlačí Toronto naopak dodnes ke zdi, žádá podstatně víc. Výsledkem je, že Švéd do letošního ročníku ještě nezasáhl a není vůbec jisté, kdy a zda vůbec novou smlouvu podepíše.

Právě plat Pastrňáka je v kontextu s jeho výkony to nejzajímavější. Tahle smlouva může být z pohledu Bostonu klidně jednou z nejlepších tref v historii. Podpis, na který může být generální manažer náležitě hrdý. Jednat o platu Pastrňák nyní, mohl by si říct klidně o dvojnásobek a pořád by byl v porovnání s ostatními hráči levný. Toho si už všiml i prestižní zámořský server The Athletic, na kterém vyšel článek s titulkem: Pastrňák dominuje v Bostonu. A za výhodnou cenu. V něm autor radil Torontu: Řekněte Nylanderovi, aby udělal dvě věci. Zaprvé ať se na YouTube podívá, jak hraje Pastrňák. A zadruhé, aby už tu smlouvu podepsal.

„Já se prostě jenom bavím. Mám rád hokej a neřeším, jestli ten večer dám gól jeden nebo tři,” cituje Pastrňáka The Athletic. Tahle slova českého hráče popisují dokonale.

Pastrňák si od vstupu do NHL nepřipouští tlak, na okolí se usmívá a dění kolem sebe nechává volně plynout. Dovolat se mu a domluvit rozhovor je pro novináře podobně komplikované, jako to bývalo s Jágrem. Prakticky nemožné. Pastrňák žije svým životem, který je jedna velká jízda. Sám s úsměvem říká, že si užívá tak, jak by si v jeho pozici užíval každý jiný takhle mladý kluk. Po třech letech v Bostonu se ale také naučil přijímat i odpovědnost za výsledek.

Bruins jeho výchově pomohli. Úvodní sezonu Pastrňák zkraje strávil na farmě, pak ho klub uvolnil na mistrovství světa dvacetiletých. A až poté jej postupně začal zabudovávat do sestavy, ladit nedostatky. Ještě loni zkraje sezony český hráč čelil kritice trenéra za špatnou hru do defenzívy, na konci sezony byl opěvován jako hráč, který nastřílel pětatřicet branek v základní části a v play-off si ve dvanácti zápasech připsal neuvěřitelných dvacet bodů.

„Každý rok přichází do kempu s novými kličkami. A to jsem si myslel, že už žádné nové vymyslet nejde. Navíc je stejně jako McDavid dokáže provádět v plné rychlosti. A to mi věřte, že je pořádně rychlý," říká David Krejčí.

„Vždycky byl dynamický. Vždycky si v situaci jeden na jednoho uměl poradit sám. Největší rozdíl oproti dřívějšku je ve střele. Dal hodně gólů v těsném prostoru, po kličkách nebo vypálil zápěstím. Co do své hry zapracoval, je střela z první, díky ní už patří k elitním kanonýrům,“ popisuje Pastrňáka jeho trenér Bostonu Bruce Cassidy.

Na prognózy je ještě brzy: Pokud ale Pastrňák formu udrží, nemůže být pochyb o tom, že Bruins budou na konci sezony jedním z hlavních adeptů na vítězství. A Pastrňák na jejím konci třeba převezme jednu z individuálních trofejí.

Jágr jich má doma spousty: Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy ale vyhrál jako poslední Čech naposledy v roce 1999. Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy Jágr naposledy přebíral o dva roky později (123 kanadských bodů). A Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce ligy získal jako poslední Čech v roce 2003 Milan Hejduk (50 branek).

Jen pro srovnání: Díky současné formě má Pastrňák sezonu rozjetou na nějakých 136 kanadských bodů a 91 branek. Dosáhnout toho je samozřejmě nejspíš nereálné. Nebo ne?