Článek
Každý rok se z afrického státu Zimbabwe pašuje zlato v hodnotě více než 1,5 miliardy dolarů, tvrdí uznávaná mezinárodní nevládní organizace International Crisis Group (ICG) sídlící v Bruselu.
Těžba zlata je pro vládu Zimbabwe klíčovým zdrojem příjmů v zahraniční měně, které se zemi nedostává. Současně však ve státu bují obrovská korupce a násilí, které se nevyhýbají ani tomuto klíčovému sektoru zimbabwské ekonomiky.
Zlato podle ICG nelegálně putuje z malých dolů na jihu země do vyhlášeného centra obchodování s drahými kovy – do Dubaje. Některé z těchto dolů jsou pod kontrolou ozbrojených gangů, které mají významné politické a obchodní vazby.
V odvětví těžby zlata proto také v posledních letech prudce vzrostlo násilí, které si vyžádalo už stovky životů. Místní bezpečnostní složky proti tomu již několikrát zakročily a zatkly tisíce lidí.
Aby se zabránilo dalšímu zmatku, vláda prezidenta Emmersona Mnangagwy by měla dát těžebním družstvům silnější právní postavení, platit producentům zlata za světové ceny, zlepšit řešení sporů o těžbu a posílit vymáhání práv, navrhuje ICG.
Rozvoj „zlatého sektoru“ je pro zemi zásadní, má-li vláda Mnangagwy zachránit vyhlídky na oživení ekonomiky Zimbabwe po desetiletích stagnace za vlády zesnulého prezidenta Roberta Mugabeho. Zlato je totiž v zemi největším devizovým výdělkem a jednou z hlavních vývozních komodit, která ani během celosvětové pandemie radikálně neklesla.
Zimbabwský těžební sektor je zároveň klíčem k restartu ekonomiky trpící akutním nedostatkem pohonných hmot a potravin i dolarů. Oficiálně ale vývoz klesá. Podle údajů agentury Bloomberg klesla oficiální hodnota vývozu zlata o 23 procent na méně než 700 milionů dolarů za prvních 10 měsíců letošního roku. Pokles podle centrální banky souvisí se snížením těžby a produkce kovu.
Proč pašování v zemi vzkvétá?
Důvod nárůstu nelegální těžby a pašování zlata je jednoduchý. Platby drobným těžařům jsou totiž podstatně nižší než místní tržní (resp. spotová) cena zlata, což je podle ICG tlačí k hledání lukrativnějších cest k jeho prodeji. Centrální banka za jednotku drahého kovu platí 70 procent v dolarech. Zbytek v místní měně, která je vzhledem k velké inflaci za hranicemi země bezcenná.
V důsledku měnové nestability v Zimbabwe letos mimořádně rychle roste cenová hladina, což vyvolává obavy z opakování hyperinflace z let 2007–2009. Národní statistický úřad přestal publikovat stále hrozivější čísla o meziroční míře inflace v srpnu 2019 a opět začal až v únoru 2020, kdy míra inflace v meziročním srovnání podle jeho údajů dosáhla hodnoty 540,2 procenta.
Spící gigant
Už v roce 2018 vláda mluvila o tom, že právě minerální zdroje mohou pomoci zemi být stabilní ekonomikou na několik dalších staletí. „V naší zemi máme více než 40 různých minerálů, včetně diamantů, zlata, platiny, chromu, mědi, niklu, železné rudy a lithia. Země má bohatá uhelná ložiska a mnoho dalších minerálů,“ řekl ministr pro těžbu Winston Chitando na mezinárodní těžební konferenci, když se snažil odhalit bohatství a surovinové zdroje Zimbabwe pro potenciální investory.
Zdůraznil, že výzkum ukázal, že šest z deseti nejhodnotnějších minerálů na světě se v zemi nachází ve skutečně masivním množství, z čehož by mohlo profitovat Zimbabwe a zároveň také investoři. Těžební odvětví by mohlo každý rok financovat téměř celý roční rozpočet Zimbabwe.
Sektor má potenciál přilákat do roku 2023 nejméně 10 miliard dolarů investic.
