Snižování rychlosti ve městech se šíří. V zemi s tisíci nehod jdou aspoň na 50

Jedno lednové ráno vedla v jihokorejském městě Incheon mladá matka svou čtyřletou dceru do školky. Když přecházely přes přechod, přiřítilo se auto, mladou ženu srazilo a vláčelo ji pět metrů. Žena později následkům zranění podlehla. O týden dřív smetlo na přechodu pro chodce v Soulu dvanáctiletého chlapce SUV. Byl na místě mrtvý. To jsou jen dva z 50 tisíc chodců, které jihokorejští řidiči každoročně zraní či zabijí.

Zahraniční média situaci na jihokorejských silnicích nazývají „epidemií dopravního násilí“. „Zatímco se během pandemie covidu-19 vláda rozhodla své občany chránit, jiné nebezpečné situace vyvažují s ekonomickými benefity. Vláda se s epidemií dopravního násilí vypořádat nedokázala,“ píše například The Diplomat.

Mezitím na druhém konci světa, v Paříži, se minulý týden rozhodlo upřednostnit bezpečí lidí zavedením omezení rychlosti na 30 kilometrů v hodině. Rozhodnutí starostky Anne Hidalgové podpořilo 59 procent Pařížanů. Starostka se tak rozhodla splnit slib o „Paříži, která dýchá, Paříži, ve které se bude žít příjemněji, starostlivějším městě, kde nikdo nestojí stranou.“

Paříž není jediná. Obdobné rychlostní limity zavedlo téměř 200 měst po celé Francii, mnohá místa ve Španělsku či Nizozemsku. V centru Londýna platí od roku 2020 maximální povolená rychlost 32 km/h. Při srážce člověka s autem, které jede rychlostí 30 km/h, zemřel jeden z 10 chodců. Při rychlosti 50 km/h nepřežije polovina. Šedesátikilometrovou rychlost nepřežije 90 procent sražených chodců.

V letošním roce Jižní Korea poprvé stanovila maximální povolenou rychlost v centrech měst na 50 km/h. Krok měl okamžitý účinek, policie rázem hlásila snížení počtu sražených chodců o 16,7 procent. Přesto Jižní Korea za zbytkem vyspělého světa zaostává. Jihokorejští chodci umírají třikrát častěji, než je průměr udávaný Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Hlavním problémem v Jižní Koreji je nedostatečné vymáhání dodržování silničních pravidel. V zemi nejsou prosazovány ani ty nejzákladnější dopravní předpisy, jako je například zastavení na přechodech pro chodce. Podle místních je jediným místem v Soulu, kde běžně auta chodcům zastavují, dnes už uzavřená základna americké armády v centru města. I korejští taxikáři jezdící do oblasti před základnou naráz pravidla silničního provozu dodržují. Jakmile se z místa vzdálí, zásady slušné jízdy pro ně dále neexistují. Nikdo je totiž nehlídá a o problému se běžně nemluví.

Média o úmrtích na silnicích v Jižní Koreji informují velmi zřídka. Příští měsíc uplynou tři roky ode dne, kdy 18letou Kim Seon-woongovou zabil řidič, zatímco pomáhala starší paní na invalidním vozíku přes přechod pro chodce. Tento incident je v korejských médiích dodnes označován jako neočekávaná nehoda. Řidič přitom pozdě v noci projížděl úzkou ulicí rychlostí přes 50 km/h.

V Jižní Koreji se od silnic po ty nejužší chodníky projevuje i „kreativita“ při parkování. Nelegálním odstavením aut žijí i mnohé facebookové skupiny. Auta zaparkovaná na přechodech pro chodce, před požárními hydranty či uprostřed chodníku však nikdo nepokutuje. Takové parkování přitom ohrožuje děti přecházející ulici, má za následek smrtící požáry, které nelze okamžitě uhasit a brání průjezdu s kočárky či lidem na invalidních vozících.

Situace se zhoršila o to víc, když vláda nařídila cyklistům a elektrokoloběžkám využívat chodníky pro chodce. Místo budování bezpečných cyklistických pruhů na silnicích místní úřady namalovaly „cyklistické pruhy“ na už tak úzké stezky pro chodce.

„Stejně jako u mnoha problémů, se kterými se potýká současná Jižní Korea, dopravní násilí vzniká na základě rozhodnutí mužů ve středním věku ve prospěch mužů ve středním věku, náklady však často nesou jiní,“ píší média. Korejci starší 65 let tvoří 16 procent populace, ale 57 procent všech zabitých chodců.

Jihokorejci trpí i nepřímými účinky používání vozidel – znečištěním ovzduší. Rozhodnutí Anne Hidalgové snížit v Paříži rychlostní limity nebylo jen otázkou dopravních nehod. Odhaduje se, že znečištění ovzduší zabije asi 14 000 Francouzů ročně. Počet obětí v Jižní Koreji je dvojnásobný. V hlavním městě Soulu platí vozidla za největšího znečišťovatele ovzduší. V důsledku toho pak zejména starší osoby trpí sníženou kognitivní schopností, mladší stále častěji řeší respirační obtíže. U ještě nenarozených dětí se častěji objevují vrozené abnormality.

„Když pandemie covidu-19 zasáhla Jižní Koreu, vláda přepracovala všechny aspekty veřejného života, aby ochránila ty nejzranitelnější. Pokud jde o dopravní násilí, jsou vyžadovány mnohem méně dramatické změny: prosadit již zavedené zákony, snížit rychlost tam, kde je to možné, a podporovat využívání alternativní dopravy, která neohrožuje životy ostatních. Jen je potřeba něco začít dělat,“ píše The Diplomat.

Jihokorejská vláda nedávno uvedla, že by ideálním řešením mohla být elektrická a vodíková vozidla, přičemž prezident Mun Če-in vodíkové vozy propaguje jako „jezdící čističky vzduchu“. Nedávný vládní výzkum z Velké Británie však ukázal, že více než polovina znečištění ovzduší automobily pochází z opotřebení brzd, pneumatik a vozovek, což elektrická a vodíková vozidla nevyřeší.