Pár tvoří roky, k sobě ale nesmí. Podle Česka nejsou partneři ani rodina

Láska není turismus. Když se loni s příchodem jara neprostupně uzavřely hranice všem cizincům, čáru přes rozpočet pocítily zejména vícenárodní páry i rodiny, které byly doposud zvyklé fungovat na principu otevřeného světa. Bariéru však od té doby tvoří vládní a ochranná opatření, zmatené byrokratické postupy, haprující covidová situace i postup některých českých zastupitelských úřadů.

Martyrium mnohých nevyřešila ani série výjimek. Opomenutou skupinou jsou takzvaní třetizemci, tedy lidé pocházející ze zemí mimo EU s vízovou povinností. Variací na takové vztahy je hned několik – manželské páry, rodiče s dětmi či nesezdané páry.

Znají se deset let, z toho čtyři roky Čech Michal a Egypťanka Adel tvoří pár. Pochází z rozdílných kultur i náboženství, překážkou pro společný život se však jejich občanství stalo až po uzavření hranic.

Michal a Adel se neviděli víc než rok. „Přítelkyni jsem viděl naposledy na začátku roku 2020, kdy jsme se rozloučili na letišti v Baku na konci naší poslední společné cesty. Plánovali jsme společný život. Žít společně v ČR u mě, kde mám práci, pronajatý byt a dobré zázemí, dává smysl. V Egyptě spolu legálně ani žít nemůžeme a třetí země je příliš náročná a nákladná varianta. Covid-19 a s ním spojená opatření nám ale plány překazily,“ popisuje Michal pro Seznam Zprávy.

Ještě v září věřil, že stávající situace nemůže mít dlouhé trvání. „Tedy alespoň jsem si myslel, že důvodem je covid-19,“ dodává a naráží na fakt, že ani víc než po roce jim nepomohla jediná udělená výjimka a naděje na jeho setkání s Adel s každým dalším úřednickým úkonem klesá na naprosté minimum.

Důvod? Na něm se Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) a Velvyslanectví ČR v Káhiře nedokázaly dohodnout. Stojí si však za tím, že Adel krátkodobé vízum dostat nemá.

Se svým příběhem se Michal Seznam Zprávám svěřil poprvé v polovině září. Stejně jako stovky dalších ho trápilo ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví (MZ) zavedené za Adama Vojtěcha. MZV tehdy prosadilo nesezdaným párům výjimku pro možnost podání žádosti o vízum. Typickým důkazem vztahu páru Čech–třetizemec mělo být společné dítě.

„Ambasáda v Káhiře byla sice otevřená, přesto přítelkyně nemohla zažádat o vízum kvůli ochrannému opatření MZ. Dle něj nesezdaná přítelkyně nebyla považována za rodinného člena, tudíž bychom pro udělení výjimky museli mít dítě, což nemáme,“ vysvětloval tehdy Michal neřešitelnou situaci.

I on se obrátil na MZV, na jehož stránkách byla od konce července zveřejněna pozitivní zpráva s titulkem „MZV pomohlo již více než stovce párů rozdělených pandemií“. Ani to jim nebylo nic platné. „Na toto ochranné opatření se odvolával vízový odbor MZV s tím, že pro nás kvůli tomu nemůže nic udělat. MZ se odvolávalo na MZV s tím, že se máme dohodnout tam.“

Kompromis tak měl po několika interpelacích přijít 17. listopadu, kdy byla podmínka společného dítěte vyjmuta. Mnohým taková výjimka usnadnila život a vedla ke šťastnému shledání. Ne však Michalovi a Adel. Ještě den předtím, 16. listopadu, přitom MZV oběma potvrdilo, že si Adel žádost o vízum nemůže podat, ačkoli bylo nové opatření již schváleno a mělo být účinné následujícího dne.

Po 17. listopadu Adel termín schůzky nakonec dostala. Nicméně jak s Michalem shodně popisují: „Od té doby se potýkáme pouze s neochotou a odmítáním jak ze strany zastupitelského úřadu, tak i ze strany MZV.“

Svůj vztah musí žadatelé o víza doložit důkazními dokumenty. Mezi takové patří například společné letenky, výpis z účtu, nájemní smlouva či společné rezervace v hotelu. Poslední zmíněný bod ale Michal a Adel splňují jen částečně – ačkoli je v Egyptě ilegální, aby muslimka žila nebo sdílela pokoj s nemuslimem, úředníci požadovali i potvrzení o společném ubytování z Egypta. „Snažila jsem se vysvětlit, že máme letenky, vízová razítka v pasech, prohlášení vlastníků hotelů, na některých dokumentech byla obě naše jména… Nestačilo jim to, prý že jsme nesdíleli hotely v Egyptě. Že je to ilegální, je nezajímalo,“ dodává Adel.

Opakované zamítnutí žádosti o víza z konkrétních zemí, převážně ze severní Afriky a Blízkého východu, je problém, na který si stěžují desítky párů. Mnozí české úřady podezírají z xenofobního přístupu a existence zvláštní praxe, která má bez pečlivějšího posuzování jednotlivých žádostí zabránit příjezdu do ČR občanům vybraných zemí.

„Obecně platí, že migrace, účelovost a struktura cestovatelů, resp. vízových žadatelů je zcela odlišná ze zemí typu Ruska, Filipín či Thajska než ze zemí severní Afriky,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy šéf vízového odboru David Nový. „Nejde o žádné nastavení českých úřadů, stejná statistická čísla nebo stejný přístup by měly všechny schengenské země. Zamítnutí lidí přijíždějících z Ruska bude nižší než těch přijíždějících z Egypta, tak to je. Stačí se podívat na statistiky Ministerstva vnitra o nelegálních migrantech. Není to o tom, že si řekneme, že nebudeme pouštět Egypťany, to vůbec ne. Na to je předpis, unijní zákon.“

Adel se tak po získání termínu pro podání žádosti dostavila na velvyslanectví s cílem získat vízum jako rodinný příslušník občana Evropské unie (RP EU). Úředníci ale po ní vedle předložených důkazů o desetileté známosti chtěli také potvrzení o sdílené domácnosti, kterou uváděli jako podmínku pro žadatele. Společné výlety prý nestačí. „Hádala jsem se s nimi dlouho, ale žádost mi ihned se všemi dokumenty vrátili. Náš právník tak kontaktoval MZV s pohrůžkou soudního řízení,“ popisuje Adel.

David Nový tak situaci vidí jinak – Adel dle něj rodinnou příslušnicí není. „Není rodinný příslušník, protože nesplňuje podmínky, které stanovuje cizinecký zákon. Nejsou ani sezdaní manželé, ani nesplňují definici partner–partnerka podle cizineckého zákona, nikdy nesdíleli společnou domácnost, kterou cizinecký zákon explicitně udává. V takovém případě je to přítel–přítelkyně, kamarád–kamarádka. V tom případě my ji nemůžeme, ne že nechceme, podřadit pod rodinného příslušníka. Stát se rodinným příslušníkem je vyšší status. Proto jsme nemohli přijmout její první žádost v režimu rodinného příslušníka. My jsme to jinak ani posoudit nemohli, od samého začátku v tomto dochází k nedorozumění,“ říká a dodává, že Adel problém „nepochopila“, a proto došlo k dalšímu řetězení problému.

„Další článek, její partner, pak advokát, ale ani jeden z nich u toho na konzulátu nebyl,“ říká Nový. Tato první schůzka Adel s úředníkem ambasády se dle něj za formální zahájení procesu považovat nedá, úředník jen zkontroloval, jestli je žádost v pořádku, a proto o této schůzce existuje jen e-mailová komunikace, nikoli formální důkazy. Ačkoli Adel popisuje, že na schůzku dodnes vzpomíná „se slzami v očích“, to, co se za dveřmi událo, je tvrzení proti tvrzení.

Jak ale podotýká Tomáš Verčimák, advokát zastupující pár, žadatelé jsou při schůzce připraveni o telefony i veškerá zařízení a nemají šanci získat důkaz, jak taková schůzka ve skutečnosti probíhala. „Pokud Adel žádala o vízum z pozice rodinného příslušníka občana EU (RP EU) a zastupitelský úřad to neuznal, měl vydat meritorní rozhodnutí s plným odůvodněním, nikoliv domněnky formou e-mailu. I pro teoretický případ, že by nebyla rodinným příslušníkem, má jí být dle mého ulehčen vstup do ČR, aby mohla se svým partnerem – Čechem – být, byť na krátkou dobu,“ říká a dodává, že z právního hlediska měla ambasáda přijmout dokumenty a v případě potřeby dát možnost nedostatky žádosti napravit či pochybnosti odstranit.

14. prosince tak Adel dorazila do Káhiry znovu. Opět neúspěšně. „Řekli mi, že je jim líto, ale spadl jim systém a mám přijít příště. Odpověděla jsem, že si raději počkám, až to opraví, což mi nechtěli dovolit, abych prý nebránila dalším žadatelům. Po hádce jsem znovu odešla a vrátila se na druhý den. A zamítli mě znovu.“

Na další pokus jí však ambasáda nedovolila požádat o vízum rodinného příslušníka , protože rodinnými příslušníky prý nejsou. „Vysvětlovala jsem jim, že to přece není možné, že jsem Michalova partnerka a můžu žádat o vízum pro rodinné příslušníky, přátelům vízum nikdo nedá. S tím také nesouhlasili. Ačkoli jsem trvala na svém, nedovolili mi to – prý nejsme v trvalém vztahu, prý jsme spolu strávili příliš málo času na to, aby to byl vztah. Buď prý podám žádost o běžné vízum za účelem návštěvy, nebo nepodám nic. Upozornila jsem na to, že v jiných zemích nesezdané páry dostanou vízum i po mnohem méně dnech společného života. Prý je nezajímá, jak pracují jiné ambasády,“ rozezleně vypráví a dodává, že na rychlou radu svého právníka tedy požádala alespoň o běžné krátkodobé vízum za účelem návštěvy.

Seznam Zprávy se seznámily i s dalšími obdobnými případy vícenárodních párů. Příběhy z jiných ambasád mají zcela jiný průběh a hlavně jiný konec. K vízu se bez problémů dostal například česko-thajský pár, který spolu tvoří jednotku 11 měsíců. Naživo se viděli celkem sedmkrát. K této námitce David Nový uvedl, že „obecně platí, že vízum bude uděleno pouze těm partnerům, kteří prokážou existenci trvalého partnerského vztahu, jenž spočívá v soužití ve společné domácnosti, případně v dlouhodobém soužití založeném na vzájemných návštěvách nebo společných dovolených. Společná domácnost ale nezbytností není“.

Po zveřejnění posledního článku Seznam Zpráv informujícího o přetrvávajícím problému nejen tohoto páru zareagovalo MZV. Podle něj se jednak Adel pokusila požádat o nesprávný typ víza, přidalo však další, do té doby nikomu neznámý důvod. „Máme důvodné podezření, že předložené dokumenty byly falešné,“ uvedlo v e-mailu Seznam Zprávám MZV. Pár tou dobou však už měl v rukou oficiální zamítnutí i běžného víza za účelem návštěvy. Odůvodnění zamítnutí se ale s výrokem MZV neshodoval.

Jednotný formulář pro zamítnutí víza nabízí úředníkům hned několik bodů, které mohou vybrat, zakřížkovat a dále již nic nezdůvodňovat. Zamítnutí kvůli podezření ze zfalšování dokladů je na formuláři uvedeno hned jako první. Na lejstru se zamítavým verdiktem, které mají Seznam Zprávy k dispozici, však políčko číslo jedna zůstalo prázdné.

Ambasáda tak na rozdíl od informací MZV dokumenty za falešné nepovažovala. Namísto toho byly zaznačeny body číslo 11 a 13, tedy že „existují důvodné pochybnosti o spolehlivosti prohlášení učiněných ohledně účelu cesty, podmínek pobytu, socioekonomické situace, úmyslu opustit území členských států“ a „existuje důvodné podezření o opuštění území členských států před skončením platnosti víza“.

Seznam Zprávy požádaly MZV o vysvětlení, z jakého důvodu uvádí jiná podezření než oficiální zamítací dokument ambasády. K probíhající živé kauze se ale už tentokrát ministerstvo vyjádřit odmítlo. David Nový na setkání se Seznam Zprávami k případu uvedl, že „si není jistý, jestli o těch dokumentech nebyla řeč v případě té první žádosti, která vůbec nebyla podána.“ „Já jsem neviděl konkrétní druhou žádost, tu regulérní, kde konzulát rozhodl o důvodech zamítnutí. Takže tento konkrétní důvod vám neřeknu, v Praze ho neznáme,“ uvedl.

Podle Verčimáka na první pohled při druhém pokusu žádosti o vízum k chybnému postupu formálně nedošlo, uvádění rozdílných důvodů však nevrhá dobré světlo na součinnost zastupitelského úřadu v Káhiře a MZV. „Z mého pohledu MZV a zastupitelský úřad berou Adel jako běžnou cizinku ze třetí země, jako kamarádku bez rodinné vazby na občana EU. Je to zarážející, vůbec nebrali v potaz, že se i na základě spousty doložených dokladů snaží Adel prokázat, že rodinným příslušníkem občana EU je, navíc v trvalém partnerském vztahu s ním po několik let, a v tom momentu má být úplně v jiném režimu rozhodování,“ popisuje Verčimák.

„Vynucování podání žádosti o určitý typ víza, který není pro rodinného příslušníka občana EU, když to naopak o sobě žadatel tvrdí a po příchodu na území bude takovou rodinnou vazbu eventuálně prokazovat v řízení o přechodný pobyt před Ministerstvem vnitra, je nezákonnost a nesprávný postup. Rozhodnutí týkající se rodinných příslušníků občanů EU má být plně odůvodněné a takovému žadateli má být všemožně podle předpisů EU ulehčován vstup na území. To se vůbec neděje.“ Podle něj zastupitelský úřad označil bez bližšího odůvodnění Adel „v zásadě za podvodnici, která hodlá zneužít vízum k tomu, aby zůstala na území Schengenu déle“.

„Což je nesmysl, my jsme nikdy, ani když jsme byli zcela upřímní a hráli jsme otevřenou hru, neřekli, že bude na území déle, než by bylo zákonem dovoleno, nebo že by musela čelit vyhoštění nebo něco podobného, přičemž všechny doložené doklady svědčí o opravdovém trvalém vztahu, který není smyšlený,“ komentuje situaci advokát.

Podle šéfa vízového odboru jsou „celé vízové řízení a výsledek podmíněny splněním zákonných podmínek k udělení víza, předložením náležitostí dle vízového kodexu v kontextu všech dalších důvodů“.

Verčimák však namítá, že není důvod nutit páry vést společnou domácnost nejprve v zahraničí, aby až pak byli žadatelé o vízum shledáni jako rodinní příslušníci občana EU. „Opírat schválení žádosti o vízum pro RP EU nezbytně o společnou domácnost je tedy nedosažitelným cílem, rodina má právo se rozhodnout, kde založí a bude vést společnou domácnost. Takový požadavek je zcela formalistický, nad rámec účelu žádosti o vízum pro rodinného příslušníka. Jako bychom podmiňovali vydání víza něčím, co lze někdy splnit jen po vydání víza.“

David Nový dodává, že bude rád, až se situace s vydáváním víz vrátí k normálu. Na dotaz Seznam Zpráv, zda v době postcovidové budou šance Michala a Adel na setkání větší, však odpověděl nejasně. „To říct neumím nebo nemohu, protože ta žádost o vízum nebyla vůbec řešena v kontextu pandemické situace. Zrovna tenhle případ nemá s pandemickou situací nic společného. Pouze to, že žadatelka na rozdíl od mnoha jiných cizinců v režimu nesezdaných párů měla vůbec tu možnost o výjimku žádat.“