Článek
„Jsme si vědomi toho, že přítomnost panslovanské nacionalistické propagandy se v České republice stále zvyšuje a my se budeme podílet na identifikaci jejích projevů, vlivu a také na její kategorizaci prostřednictvím vizuální a textové analýzy,“ uvedl Marek Čejka z Ústavu teritoriálních studií Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity.
Panslavismus jako idea jednoty slovanských národů je v českém prostředí spojovaný hlavně s 19. stoletím, případně s počátkem 20. století. Slovanská vzájemnost a orientace na Rusko však mají své zastánce i v současnosti, jsou aktivní v alternativních médiích, na sociálních sítích, do Česka se jejich prostřednictvím šíří nacionalistické myšlenky z Ruska, případně ze Srbska.
Všeslovanská vlajka, schválená na všeslovanské konvenci v Praze v roce 1848.
Symboly a rétorika hrají podle Čejky v propagandě velmi důležitou úlohu. „Spolu s kolegy jsme se proto rozhodli tuto specifickou problematiku prozkoumat a na dnešní vliv panslavismu nahlédnout i jiným pohledem, než je běžné. Zaměřili jsme se totiž hlavně na podobu vizuálních a jazykových vyjádření slovanské propagandy u nás a na Slovensku,“ dodal Čejka.
Podle Čejky je ruská nacionalistická propaganda v České republice velmi aktivní. Existuje plejáda webů, diskusních fór a skupin na sociálních sítích. I ve vrcholné politice se střetávají prozápadní a proruské postoje.
Země obývané Slovany. Západní, východní a jižní Slované jsou znázorněni odlišnými barvami.
„Rusko a někteří jeho spojenci, což je hlavně stárnoucí generace části politiků z postsocialistických zemí, začali zintenzivňovat kritiku EU i dalších forem západní integrace,“ uvedl Čejka. Tato „studenoválečná“ linie podle něj zatím nerozděluje Evropu na Východ a Západ, jako tomu bylo dříve, ale spíše polarizuje středoevropské a východoevropské společnosti zevnitř.
Jejich výzkum rozvržený od letoška do konce roku 2022 podpořila Grantová agentura ČR. Zaměří se na situaci v Česku i na Slovensku.
Co je panslavismus
Panslavismus je forma slovanství. Není úplně jasné, kdy přesně vzniká jako směr, nicméně se objevuje v Evropě v 19. století a má mnoho podob a forem. Na rozdíl od rusofilství (fanatické lásky k Rusku) či panrusismu (ideje usilující o vytvoření jakési všeslovanské konfederace či spíše federace s Ruskem v čele zahrnující i ostatní slovanské národy) jde o obecný názor vzájemné slovanské pospolitosti všech slovanských národů. Tato pospolitost může být vnímána jako čistě kulturní, etnologická, historická, politická nebo častěji jako kombinace více okruhů.
Býval často politizován a jeho častá ideologizace bývala zneužívána k vyzdvižení skutečných nebo jen vysněných předností jednoho okruhu nad druhým. Taktéž se v každé slovanské zemi či v pojetí každého slovanského národa vyvíjel odlišně. Velkou roli sehrává v „národním obrození“ jednotlivých národů a většinou byl přímo či nepřímo spojen s romantismem. Je zde velký rozdíl, v jakém období a v jakém místě na panslavismus nahlížíme.
Další z děl Vasilije Vasiljeviče Věreščagina.
Zatímco se například u Čechů a Slováků zpočátku vyvíjel v podobě „romantického rusofilství“, kdy převládala idea Ruska, vzhledem k jeho „osvobozovací misi“ na Balkáně a ve východní Evropě mající svoje počátky již u cara Petra I. jako „velikého slovanského bratra“, který pomůže zbavit se svým „menším slovanským bratrům“ germánského, uherského či osmanského jha, naopak ve vztahu k carskému Rusku jej v této době musíme vnímat jako nástroj imperiální politiky a jako ideologii sloužící k rozšiřovaní jeho mocenského vlivu mezi slovanským obyvatelstvem na Balkáně a v Evropě. Neplatilo to však vždy. Panslavismus tak nutně nemusí vždy souviset s politikou a měl svoje projevy v umění, hudbě i kultuře.
(Zdroj: Panslavismus, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, společná práce)
