Panenkův dloubák či olympijské zlato. Nejslavnější zápasy s Německem

Pokaždé když český, dříve československý reprezentační fotbalový výběr potkal ten německý, stálo to za to. Utkání s naším západním sousedem patří vůbec k těm největším zápasům historie fotbalu u nás. Připomeňte si tak před středečním přátelským utkáním nejslavnější zápasy národního týmu s Německem.

Už první připomínka slavného klání s Nationalelf, jak se národnímu týmu v Německu často přezdívá, nabízí přímý pohled do výkladní skříně českého fotbalu. Finále mistrovství Evropy z roku 1976 v srbském Bělehradě se řadí mezi historicky vůbec největší utkání reprezentace.

Národní, tehdy ještě československý tým tenkrát vedla jména jako Ivo Viktor, Anton Ondruš, Karol Dobiaš, Zdeněk Nehoda nebo Antonín Panenka. Co jméno, to pojem.

Československá reprezentace se v Srbsku probojovala až do finále, kde ji čekal favorizovaný německý výběr, jehož tehdejší tahouny rovněž netřeba dlouze představovat. Seppa Maiera, Franze Beckenbauer, Uliho Hoenesse či Dietera Müllera a jejich fotbalové dovednosti možná znají i fanoušci, kteří v té době nebyli ani na světě.

Němečtí fotbalisté do turnaje vstupovali jako úřadující mistři světa a Evropy, patřili k hlavním kandidátům na zisk titulu a jejich účast ve finále šampionátu tak nikoho nepřekvapila. Naopak Panenka a spol. se řadili spíše k outsiderům. Celou fotbalovou Evropu tak šokovalo už čtvrtfinálové vyřazení sovětské reprezentace a stejně tak následný triumf nad hvězdným výběrem Nizozemska.

To největší překvapení přišlo ve finále. Švehlík a Dobiaš totiž během 25 minut dostali národní tým do rychlého vedení 2:0. Němcům se povedlo už po třech minutách snížit na rozdíl jedné branky, poté se ale dlouho nedokázali prosadit. Nakonec se to výběru trenéra Helmuta Schöna povedlo minutu před koncem základní hrací doby a utkání došlo dokonce až do penalt.

Infarktové vyvrcholení celého turnaje rozhodl dnes už naprosto legendárním dloubákem doprostřed branky Antonín Panenka. Pro československý výběr byl zisk evropského titulu vůbec největším úspěchem ve fotbalové historii země a řadí se mezi ně bezpochyby i dnes.

I druhé připomenutí slavného zápasu s německou reprezentací je z finále velkého turnaje. Tehdy došlo na souboj fotbalistů ČSSR s reprezentanty NDR na olympijských hrách pořádaných Sovětským svazem.

Hry byly výrazně ovlivněné tehdejší politickou situací a dopingem. Kvůli sovětské invazi do Afghánistánu olympiádu bojkotovala řada západních zemí, například USA, Kanada, Západní Německo či Japonsko. Austrálie, Velká Británie a Francie bojkot podpořily, účast sportovců ale zůstala na jejich vlastním rozhodnutí.

Ani neúčast několika sportovních mocností ale neubírá na velkém úspěchu československých fotbalistů. Ti se ve vyřazovací části probojovali přes Kubu a Jugoslávii až do finále olympijského turnaje, kde je čekal právě výběr tehdejší Německé demokratické republiky.

Souboj o olympijské zlato rozhodl jediný gól. V 77. minutě se prosadil obránce Jindřich Svoboda a získal pro československý fotbalový výběr vytouženou zlatou medaili. V kontextu naprosté dominance Sovětského svazu a NDR na olympijských hrách tak šlo o další velké překvapení.

Další velký zápas s Německem čekal národní tým až po změně režimu a zániku Československa. Mistrovství Evropy ve Velké Británii v roce 1996 byl první turnaj, na který se již jen česká fotbalová reprezentace kvalifikovala.

A historie se opakovala. Češi znovu cestovali do dějiště šampionátu jako outsideři. V úvodním zápase skupinové části se utkali právě s Německem, kterému podlehli 2:0. Nikdo v tu dobu ani netušil, že ten velký zápas s Nationalelf teprve přijde.

Tým trenéra Dušana Uhrina totiž dokázal porazit favorizovanou Itálii a na poslední chvíli zachránil zápas s Ruskem a po remíze 3:3 postoupil společně s Němci ze skupiny. Začala tak spanilá jízda až do finále.

V něm český výběr vyzval na turnaji již podruhé právě Německo. Oproti zápasu ve skupině mělo ale finále odlišný průběh. V 59. minutě totiž dostal české barvy do vedení z penalty Patrik Berger. Příznivý stav ale Nedvěd, Bejbl a spol. udrželi jen čtrnáct minut. V 73. minutě srovnal útočník Oliver Bierhoff a šlo se do prodloužení, které se tehdy hrálo na zlatý gól. Kdo vstřelil branku, mohl slavit zisk evropského titulu.

Po pěti minutách prodloužení se prosadil opět Oliver Bierhoff a sen o zopakování triumfu z roku 1976 se českým reprezentantům rozplynul. V historii českého a československého fotbalu finálová porážka znamenala první velké zklamání v zápase s Německem.

Na pomyslnou odvetu čekala reprezentace dlouhých 8 let. Dočkala se na mistrovství Evropy v Portugalsku, kde Německo potkala už ve skupině. Tým Karla Brücknera se s tehdejšími vicemistry světa utkal v posledním zápase základní skupiny.

Před utkáním s Německem měli Češi již postup do čtvrtfinále jistý a proti Ballackovi a spol. tak trenéři nasadili od začátku hned devět náhradníků. Vzhledem k velkému počtu změn fanoušci body proti silně favorizovanému soupeři rozhodně nečekali, obzvláště když pro Německo jakákoliv ztráta znamenala de facto jistý konec v turnaji.

Jenže stalo se přesně to, co nikdo nečekal. I náhradní česká sestava s Němci dokázala hrát otevřenou partii. V úvodu sice po gólu záložníka Michaela Ballacka prohrávala, dokázala ale rychle vyrovnat. Výstavní trefou z přímého kopu srovnal Marek Heinz.

Dílo třináct minut před koncem dokonal budoucí nejlepší střelec turnaje Milan Baroš a odveta za finále ve Wembley byla na světě, německá reprezentace totiž po prohře s Čechy z turnaje vypadla.

Poslední velký zápas české reprezentace s tou německou se odehrál v roce 2007 v Mnichově. Mužstvo trenéra Karla Brücknera cestovalo do moderní Allianz Areny s vidinou šance na stvrzení postupu na mistrovství Evropy 2008. Domácí již účast na šampionátu měli zajištěnou a plánovali mohutné oslavy.

Moc šancí na zisk rozhodujících bodů se tak Čechům nedávalo. Do Německa nároďák navíc odcestoval bez několika stálých opor. Kvůli žlutým kartám nemohl nastoupit záložník Jan Polák, obránce Marek Jankulovski a hlavně útočník Milan Baroš a kvůli zranění Brückner nemohl počítat ani s kapitánem tehdejšího výběru Tomášem Rosickým.

Podobně jako v Lisabonu se ale předvedli ti, od kterých se to úplně nečekalo. Češi na Němce nastoupili ve velkém stylu. Už po dvou minutách hry otevřel skóre utkání Libor Sionko, na úvodní trefu zápasu navázal Marek Matějovský a na konečných 3:0 upravil výborně hrající Jaroslav Plašil.

Český nároďák tak Německu uštědřil jednu z největších domácích porážek v historii. „Bylo to pro nás hodně poučné, Češi byli ve všem lepší,“ zhodnotil kriticky vůči svým svěřencům německý trenér Joachim Löw. Na druhé straně naopak vládla stoprocentní spokojenost a slavil se postup. „Tohle mi dojde až později,“ prohlásil po velkém vítězství tehdejší trenér české reprezentace Karel Brückner.

S odstupem času si výhry v Německu cení i bývalý útočník reprezentace Jan Koller. „Proti německému nároďáku jsem hrál třikrát. Jeden přátelský zápas a dva kvalifikační. Nejradši vzpomínám samozřejmě právě na ten, kdy jsme v jejich Allianz Areně vyhráli 3:0 a tím jsme si zajistili postup na mistrovství Evropy. Němce jsme překvapili, hráli jsme velmi dobře. Pro ně to byla možná jediná taková porážka v Allianz Areně,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro Seznam Zprávy historicky nejlepší střelec české reprezentace.