Článek
A Andrej Babiš dává najevo, že sám nedokáže vnímat rozdíl, kdy je předsedou vlády a kdy je ve svém holdingu „obmyšleným“, tedy člověkem, jenž má profit z hospodaření soukromé firmy, na kterou ve svěřenském fondu dohlíží správce Zbyněk Průša.
Reportéři Seznam Zpráv teď přinesli jasný důkaz, že Babiš dokáže obě role suverénně prolnout. A to je průšvih.
NOVÉ ZJIŠTĚNÍ SEZNAM ZPRÁV
Koncem roku 2017 předložila poněkud neprůhledná firma Batesys chemické a energetické společnosti Deza, spadající do holdingu Agrofert, obchodní nabídku na připojení do optických sítí, které chtěl Batesys budovat podél železničních cest. A návrh projektu začal z premiérova podnětu hodnotit vládní úředník. Z podatelny Agrofertu putoval návrh pro Dezu, shodou okolností přímo řízenou Zbyňkem Průšou, přímo na stůl „obmyšleného“ Babiše. A Babiš jej poslal do vládního oběhu.
Asi jako když vám někdo nabídne, že od vás výhodně odkoupí zahradu, a vy – jelikož jste třeba ředitel úřadu – zaúkolujete podřízené, ať vám k tomu vypracují všechny podklady důležité pro vaši ryze soukromou záležitost. Jen si to všechno představte v tisíckrát větších rozměrech.
Prostě řídit stát jako vlastní firmu. Minulý týden jsme se od exministra Kremlíka v Českém rozhlase dozvěděli, že premiér Babiš si navzdory vládním kompetencím vymínil právo řídit přímo České dráhy, teď se dozvídáme o lince Batesys – Deza – Úřad vlády.
Kolikrát se ve skutečnosti dějí situace, kdy se premiér chová jako majitel firmy, který může cokoliv? Máme šanci se to dozvědět? Ví to vůbec někdo? Mohou vládní úředníci odmítnout svému „pánovi“? (Víme, že exministr dopravy Kremlík se vzepřít nedokázal.) Odmítli už někdy? A jak dopadli?
Jako novináři víme, že premiér nehodlá nic vysvětlovat. Naše otázky k Batesysu nejdříve několik dní ignoroval, na tiskové konferenci v pondělí řekl, že je to nesmysl.
On je majitel firmy, a kdo jde proti němu, jde proti firmě = státu. Toto mentální nastavení odkryl koncem minulého týdne, když se na tiskové konferenci pustil do delegace europoslanců, kteří tu během tří dnů zjišťovali fakta o premiérově střetu zájmů. Tomáše Zdechovského z KDU-ČSL a Mikuláše Peksu z Pirátů nazval vlastizrádci, kteří jdou proti české vládě. Tedy že tito čeští politici podle něj nedrží basu s jeho vládou = s jeho firmou. A tím v jeho chápání zradili firmu = vlast.
Skandálním slovníkem, ve kterém Babiš zalovil, i když označil německou europoslankyni a šéfku výboru pro rozpočtovou kontrolu Moniku Hohlmeierovou za „totálně pomatenou“, definitivně potvrdil, že nemá argumenty.
V klidu své problémy řešit neumí. Ony totiž normální řešení v jeho vnímání nemají: musel by totiž uznat, že je v permanentním střetu, který podle evropských pravidel brání vyplácet peníze z evropských fondů státu, v jehož čele stojí „obmyšlený“ z firmy, která z dotací profituje.
A tento střet by Andrej Babiš mohl řešit pouze dvěma způsoby: buď se zbavit Agrofertu, nebo se vzdát členství ve vládě. Ani k jednomu se nemá. Z tábora Babišových spojenců i voličů v tomto momentu zpravidla zaznívá, že ve volbách získal silný mandát a podpora je trvalá. To je pravda, ale jen částečná. Tato podpora voličů nikomu nedává právo (zaplať pánbůh) ignorovat zákony a pravidla.
I když třicetiprocentní podpora voličů pro hnutí ANO dokázala mnohé. Například dostat do Poslanecké sněmovny i lidi sloužící byznysovým zájmům soukromých firem, jako je například dvojice poslanců Martin Kolovratník a Pavel Pustějovský (člen vedení Dezy).
Jak zjistili reportéři Seznam Zpráv, tito dva poslanci neváhali nosit na stůl ministrovi dopravy složky firmy Batesys, spřádající plány na vytvoření sítě optických kabelů podél železnice, se žádostí, aby dostala státní zakázku mimo výběrové řízení. A když už měli odpovídat novinářům, udělali ze sebe pouhé „pošťáčky“.
Pro dospělé lidi je to sice nedůstojné, ale v hnutí ANO – alespoň navenek – to žádný údiv a pohoršení nevyvolalo. Na nějaký střet zájmů jsou tam očividně dávno trénovaní.
Stejně jako část voličů. Asi se dá chápat, že pro některé z nich je mnohem zajímavější, že se prý zase budou zvyšovat penze.
