Pandemie přinesla další důvod, proč pravidelně investovat

Fyzické osoby měly ke konci letošního března v domácích a zahraničních podílových fondech prodávaných v Česku nainvestováno téměř 532,5 miliardy korun. Experti však poukazují na to, že Češi pořád investují málo.

V rozhovoru pro SZ Byznys o tom mluvila Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh České republiky.

Na svém profesním profilu na sociálních sítích se prohlašujete za obhájkyni udržitelných penzí, zlepšení finanční situace žen a efektivní kapitálové trhy. Pojďme jednotlivá témata rozebrat. Co se dá dělat pro zlepšení finanční situace žen a kdo to může udělat?

Ohrožení žen chudobou, jak v průběhu celého života, tak především ve stáří, je mnohem větší než u mužů. Zatímco v průměru vypadá Česká republika ve statistikách z pohledu ohrožení chudobou vcelku dobře, jsou rozdíly mezi ženami a muži obrovské – a v tomto ohledu se umisťujeme na nejhorších příčkách.

Čím to je?

Myslím, že nastavením české domácnosti a českých žen. Ty celý život pečují o děti, pak o starší členy domácnosti, obecně mají nižší příjmy – na stejných pozicích v Česku o 22 procent. Nejsou jmenovány do vyšších pozic v práci a podobně.

Co tedy vy a Asociace děláte pro to, aby to tak nebylo?

Ještě tu padla otázka, co kdo může pro zlepšení finanční situace žen udělat. Obávám se, že jediným, kdo pro to může udělat něco, co by mělo reálné dopady, jsou ženy.

My se snažíme vysvětlovat, že je dobře, když se starají především samy o sebe, a pak se můžou postarat o své blízké. Určitě se snažit zajistit na stáří, vytvářet si vlastní rezervu. Z různých statistik vyplývá, že ženy spíš celý svůj příjem investují do dětí, do vnoučat… Žijí ale déle než muži, nemají vytvořené rezervy a jejich důchody jsou nižší než u mužů. Chudoba ve stáří je tak velkým strašákem.

Co byste tedy konkrétně doporučovala takové ženě? Aby přinutila otce svých dětí, aby na ně spořil on a ona si spořila pro sebe?

Velmi často je to nastaveno tak, že muž zajišťuje investice a potřeby domácnosti. Když prezentujeme, že 1,5 milionu domácností investuje, mluvíme právě o domácnostech. Protože často je to jeden investiční účet, který ale spravuje ten muž. To se bere jako nějaké rodinné finance. Žena by si měla dávat peníze bokem, sama pro sebe, na svůj důchod. To by měl dělat každý dospělý člověk – čím dříve, tím lépe.

Tím se dostáváme k vašemu dalšímu tématu, kterým jsou důchody. Co jsou z vašeho pohledu udržitelné penze?

Udržitelnost je z dvou pohledů. Jednak z pohledu individuálního člověka, že si udrží nějakou životní úroveň, na kterou byl zvyklý v produktivním věku.

Pak je to udržitelnost z pohledu státních penzí, aby byly peníze nejen pro současné, ale i pro budoucí důchodce. Obě tyto otázky jsou velkým problémem.

Téma důchodů se pořád otevírá – je třeba vzít část odpovědnosti do svých rukou a odkládat si peníze bokem. Podle všech dostupných informací, když se vezme ohled na ekonomickou situaci, zadlužení státu, demografický vývoj, nevyvíjí se situace zrovna příznivě. A je menším veřejným tajemstvím, že na státní penzi se spoléhat nelze.

Co si myslíte o dlouhodobém účtu investic, který vláda doporučuje jako aktuální novinku v přípravě na důchod? Legislativní proces není ještě ukončen, ale bude právě toto nástroj, který naučí Čechy investovat a odkládat si na stáří?

Je to nástroj, který může velmi pomoct. První průtokový pilíř ovlivníme jen stěží, druhý pilíř byl zrušen, třetí pilíř je individuální zajištění na stáří. V něm jsou teď dva produkty: penzijní fondy a životní pojištění. K nim se přidá právě účet dlouhodobých investic.

I když je situace rok od roku lepší, čeští drobní investoři pořád investují málo, ve srovnání třeba se západními sousedy. Jak byste doporučila úplnému investičnímu laikovi začít, třeba ještě než přijde ten dlouhodobý účet investic? Člověku, který má penze jen v konzervativních produktech, respektive těch, které mají garantovanou výnosnost nebo jsou vklady v nich ze zákona pojištěny?

Začít hned, to je základ. A nepřemýšlet o investicích jako o rychlé spekulaci, ale dlouhodobém pravidelném konzistentním procesu, ke kterému je potřeba vyvinout minimální úsilí, ale je třeba začít. Z tohoto důvodu momentálně velmi roste popularita pravidelných investic – počet pravidelných investorů narostl na 1,25 milionu. Je to pro lidi, kteří nemají tolik zkušeností s investováním, ale rádi by si vytvářeli nějakou rezervu.

Popularitě pravidelných investic pomohla neúspěšná penzijní reforma, protože se začalo mluvit o tom, že je potřeba zajistit se na stáří. Jejich výhodou je to, že člověk nemusí přemýšlet, zda a jak bude časovat trh…

To znamená, jestli je to už dost levné nebo drahé, abych nakoupila…

Přesně tak. Ale prostě každý měsíc posílám konkrétní částku, která začíná už na 300 Kč.

Už i na stokoruně.

Peníze se posílají do konkrétního podílového fondu, který zajišťuje tzv. diverzifikaci. To znamená, že jsou ve fondu i aktiva, které by si člověk s menší částkou nemohl koupit, ale takto se mohou na jejich růstu podílet.

V čem vlastně jsou ty pravidelné investice „jistější“ než ty nepravidelné, kdy třeba vezmu sto tisíc a dám je do konkrétního aktiva v konkrétní čas?

Ono tam dochází k efektu tzv. průměrování nákladů. Když jsou cenné papíry levné, nakoupím jich za konkrétní pravidelnou částku víc, když jsou dražší, nakoupím jich míň. Vůbec neřeším aktuální cenu a nemusím investice časovat.

Z vlastní zkušenosti musím také zmínit další výhodu pravidelných investic – když vám momentálně prodělávají, je vám to trochu víc jedno, než kdyby vám prodělávalo těch jednorázově investovaných sto tisíc. Laik by peníze zřejmě vybral, a tím prodělek uskutečnil. Přitom je tam ještě šance, že se to vrátí.

Ano, dochází i k diverzifikaci v čase. Když člověk nesleduje trhy, neví, jestli jsou akcie nebo dluhopisy zrovna drahé, nebo levné.

A buďme upřímní, většinou to byli retailoví investoři, kteří zaplatili nějakou krizi. Ve snaze časovat trh, kdy slyšeli, že akcie rostou, nakoupili. A pak nastala na trhu nějaká panika a oni prodávali. Tím prodělávali a přispívali k tomu, aby vydělávali trpělivější institucionální investoři.

Třetím z témat, kterému se věnujete, jsou efektivní kapitálové trhy? Co jejich efektivitě brání?

Efektivní kapitálový trh poskytuje investorům nástroj, jak zhodnotit své peníze, případně je ochránit před inflací. Na druhou stranu poskytuje prostředky firmám a státu k jejich dalšímu rozvoji.

Neřekla bych, že český kapitálový trh není efektivní, ale pořád hledáme cesty, jak by mohl být efektivnější. Dále jsou to spíš technické otázky typu zjednodušení regulace, zmenšení administrativy a podobně.

Co aktuálně hýbe finančními trhy? Reflektují stále ještě koronavirovou pandemii, nebo ta už je pro ně vyřešená?

Koronavirus je i nadále tématem, protože je otázka, co bude na podzim. To si nikdo nedovoluje odhadnout. Na druhou stranu teď už se řeší spíš praktické dopady pandemie, a to jsou velké zadlužení státu či rostoucí inflace neboli snížení reálné kupní síly peněz.

Co to může znamenat pro drobné investory?

V nejbližších několika letech se očekává inflace vyšší, než na jakou jsme byli zvyklí. A znamená to ještě větší nutnost nakládat se svými prostředky. Když mi budou peníze ležet na účtu, budu přicházet o jejich hodnotu.

To je tedy další impuls začít investovat aspoň drobné částky.

Přesně tak.

Co jsou dnes atraktivní obory pro investování? Když už si člověk řekne, že si nějaký podílový fond vybere a bude do něj dávat pár stovek měsíčně, co je zajímavé? Kdysi to byly ropné nebo tabákové firmy, pak technologické, teď farmacie?

Určitě je zajímavý jakýkoli sektor, který se zabývá zdravím nebo péčí o starší lidí. To se ukázalo během koronakrize jako velké téma a myslím, že to bude i dále pokračovat.

I mezi technologickými firmami lze najít zajímavé firmy se zajímavým výnosem. Pak bude záležet na vývoji úrokových sazeb. Jejich růst svědčí třeba bankovním titulům.

Ale opravdu bude záležet na vývoji situace na podzim.