Článek
Po několika měsících pandemie, kdy byly školy tvrdě omezeny do distanční výuky, narostly rozdíly v přístupu ke vzdělání.
Článek si můžete poslechnout také v audioverzi.
Proto není divu, že v exkluzivním průzkumu agentury Median pro Seznam Zprávy 71 procent Čechů doporučuje, ať se školský systém pokusí zrušit sociální přehrady mezi žáky.
Zjištění sociologů však přineslo také překvapivé zjištění - rodiče nemyslí tuto žádost úplně vážně. Většině z nich nebude vadit, když státní úřady zakázku na rovné vzdělávací poměry nesplní.
O nezbytnosti zajistit rovnost v přístupu ke vzdělání jsou sice přesvědčeny skoro tři čtvrtiny lidí bez ohledu na dosažené vzdělání. Tuzemský vzdělávací systém však nerovnosti reprodukuje, v první řadě nabídkou víceletých gymnázií, určených pro děti s větším nadáním, respektive ze vzdělanějších a bohatších rodin, které dokážou potomky lépe připravit na přijímací zkoušky.
„Zatímco na víceletých gymnáziích se tak kumuluje ‚elita‘, částečně touto cestou odtržená od populačního průměru ve společnosti, v základních školách zůstane do deváté třídy nadsazené množství dětí s nižšími vzdělanostními předpoklady,“ popisuje mechanismus rozdělující společnost ředitel Medianu Přemysl Čech.
Přes všechny proklamace proto Česko patří podle Eurostatu k několika evropským zemím, kde v nastupující generaci přibývá vedle vysokoškolských titulů také osob, které maximálně ukončí základní školu.
Efekt oddělující více a méně výkonné děti právě během distanční výuky v období od března 2020 zesílil.
„Dlouho se nevědělo, co distanční výuka znamená, jaká část má proběhnout přes internet a jakou část pokryjí domácí úkoly,“ upozorňuje ředitel sociálních programů společnosti Člověk v tísni Jan Černý, že se v každé škole učilo jinak.
Kvalita se udržela na gymnáziích a také tam, kde na to dokázali vzdělanější rodiče a zástupci samosprávy dohlédnout. To je případ především pražských škol, v některých regionech se však rodiče a starostové spokojili s tím, že si žáci jednou týdně došli pro seznam úkolů.
Podle ředitele Černého některé školy dělily výuku na třídy A a B podle toho, jaký přístup měli žáci k internetu.
Dokonce po takových zkušenostech převládá mezi lidmi pragmatický přístup a přesvědčení, že se v systému nic zásadního měnit nebude.
Celkem 49 procent Čechů považuje víceletá gymnázia za užitečnou instituci, i když podle 27 procent, přinášejí výhody jen vzdělanější části populace. Podle očekávání chválí gymnázia 61 absolventů vysokých škol.
„Lidé vnímají, že pro nadané dítě je přínosnější co nejdříve se dostat do kolektivu těch zdatnějších,“ potvrzuje ředitel Čech, že individuální zájem obvykle přebije prospěch celé společnosti.
Proti současnému modelu školství se však nebouří ani lidé s nižším vzděláním.
Průmyslové podniky čas od času požadují, ať nejméně třetina populačního ročníku nastoupí do učení, obdobě jako v časech před listopadem 1989. S takovým omezením přístupu ke vzdělání souhlasí jen 30 procent účastníků průzkumu Median, dokonce jen 17 procent osob s vysokoškolským vzděláním. Vyšší podporu 45 procent s tímto modelem však osvědčili lidé, kteří sami skončili vzdělávací dráhu s výučním listem. Odmítá ho z nich jen 44 procent.
Vzdělávací systém podporuje růst sociálních bariér. Muži i ženy si obvykle hledají partnery na stejné úrovni vzdělání, a také od dětí čekají, že výkony rodičů zlepší maximálně o jeden vzdělávací stupeň. Jen desetina rodičů s vysokoškolským vzděláním by připustila, že se jejich dítě nedostane na vysokou školu, tento scénář je přitom přijatelný pro dvě třetiny absolventů učiliště.
Rychlejší prohloubení nerovností mezi žáky během pandemie proto rodiče nemusí považovat za ztrátu pro vlastní rodinu. „Školství funguje na principu nakloněné roviny a čím víc je rovina nakloněná, tím víc systém plní očekávání svých účastníků,“ popisuje současnou náladu ředitel Černý.
Více vzdělaní rodiče dokázali během pandemie doučit děti všechno, co bylo třeba, a dnes nepřipustí, aby jejich potomci čekali na opozdilce, případně aby školy snižovaly laťku. Rodiče „opozdilců“ neviděli valný smysl v tom, aby nutili své děti do experimentů s distanční výukou, dnes zase nemají zájem o ambiciózní programy na doplnění látky z minulých ročníků.
