Článek
Nerovnosti jsou přímým ohrožením našeho způsobu života i budoucnosti. Abychom takovému vývoji zabránili, musíme změnit uvažování.
Často slýcháme, že vlna ekonomického růstu pomůže všem. Skutečnost je ale taková, že sílící vlna nerovností může naopak všechny potopit. Vysoká míra nerovností pomohla vytvořit stav globální křehkosti, který nyní prochází zkouškou pandemie nemoci covid-19.
Virus zdůraznil nerovnosti všeho druhu. Ohrožuje zdraví zejména těch nejzranitelnějších a jeho sociální a ekonomické dopady jsou nejsilnější u těch, kteří jsou nejméně schopní se mu bránit. Pokud nedokážeme zareagovat hned, až sto milionů lidí může být zatlačeno do extrémní chudoby a může dojít k hladomorům nevídaných rozměrů.
Lidé se proti nerovnostem ozývali už před pandemií. V letech 1980 až 2016 se 27 procent celkového kumulativního růstu příjmů dostalo do rukou jednoho nejbohatšího procenta lidí. Příjem ale není jediným měřítkem nerovnosti.
Příležitosti v životě člověka dnes závisejí na pohlaví, rodinném zázemí i etnickém původu, na rase, na tom, zda člověk je, nebo není postižený, i na dalších faktorech. Různé typy nerovností se prolínají a vzájemně posilují napříč generacemi a předurčují život milionů lidí dokonce ještě dříve, než se narodí.
Jeden příklad za všechny: v zemích s vysokou úrovní lidského rozvoje dosahuje více než 50 procent dvacátníků středního nebo vyššího vzdělání. Ve státech s nízkým indexem lidského rozvoje jsou to jen tři procenta. Ještě více šokující je fakt, že asi 17 procent dětí, které se v těchto zemích narodily před dvaceti lety, již zemřelo.
Hněv, který provází některá současná sociální hnutí – ať už jde o kampaň proti rasismu v reakci na smrt George Floyda, nebo o hlasy žen statečně vystupujících proti mocným mužům, kteří je v minulosti zneužili – je jen důkazem deziluze lidí ze současného stavu. A dvě zásadní témata naší doby, tedy digitální revoluce a klimatická krize, v sobě nesou hrozbu, že se nerovnost a nespravedlnost ve světě ještě prohloubí.
Pandemie nemoci covid-19 je lidskou tragédií. Je ale zároveň obrovskou příležitostí pro vybudování rovnoprávnějšího a udržitelnějšího světa, který bude stát na dvou premisách: uzavření Nové společenské smlouvy a Nového globálního údělu.
Nová společenská smlouva spojí vlády, občanskou společnost i soukromý sektor v úsilí o společnou věc. Vzdělání a digitální technologie se musejí stát hybným mechanismem, který umožní lidem učit se, adaptovat se a získávat nové dovednosti potřebné pro znalostní ekonomiku.
Potřebujeme férové zdanění příjmů a bohatství, nové politiky sociálního zabezpečení, záchranné sítě, na které mohou dosáhnout všichni, jako je univerzální přístup ke zdravotní péči a všeobecný základní příjem.
Nová společenská smlouva předpokládá přijetí Nového globálního údělu, který zajistí, že moc, bohatství a příležitosti budou na mezinárodní úrovni rozděleny spravedlivěji.
Nový globální úděl musí být založen na férové globalizaci, právech a důstojnosti každého jednotlivce, na životě v rovnováze s přírodou, respektu k právům příštích generací a na úspěchu, který se měří spíše podle lidských než ekonomických ukazatelů.
Potřebujeme systém globálního vládnutí, jenž vychází z plné, inkluzivní a rovné participace v globálních institucích. Rozvojové státy musejí dostat silnější slovo, ať už se to týká Rady bezpečnosti, Rady Mezinárodního měnového fondu, či Světové banky.
Je nutné zavést inkluzivnější a vyrovnanější obchodní systém. Reforma architektury dluhů a přístup k ekonomicky dostupným půjčkám musí vytvořit fiskální prostor, který bude generovat investice do zelené a spravedlivé ekonomiky.
Nový globální úděl a Nová společenská smlouva umožní, aby se svět dostal zpět na trajektorii plnění Pařížské dohody a dosažení Cílů udržitelného rozvoje. Stojíme na křižovatce dějin. Vyřešení nerovností může být cestou k lepší budoucnosti.
