„Pana prezidenta máme poslouchat, radil mi Nejedlý,“ říká odvolaný šéf NÚKIB

„Pan prezident se chová pořád stejně. Také vždycky před mým odvoláním veřejně dával najevo, že mám být odvolán,“ říká Dušan Navrátil, bývalý ředitel NÚKIB a předtím šéf Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ).

Tlaky z Hradu na to, aby odešel z funkce, zažil prý hned dvakrát. Nakonec ho kabinet Andreje Babiše v prosinci roku 2019 skutečně odvolal.

V rozhovoru, který vznikl při natáčení pořadu Terén, Dušan Navrátil popisuje dva momenty své kariéry, které mu způsobily velké problémy s Hradem. Poprvé to bylo, když NBÚ pod jeho vedením rozhodoval o prověrce pro hradního kancléře Vratislava Mynáře. „To byla doba hodně složitá. Hodně těžká,“ říká Navrátil.

Podruhé přišel tlak na jeho odvolání, když NÚKIB na konci roku 2018 varoval před čínskou firmou Huawei. „Pan premiér se choval tak, že se mě zřejmě snažil donutit k abdikaci,“ vzpomíná na to, co se dělo následně v průběhu celého roku. „Pan premiér Babiš je v tomto skutečně umělec. Když si na někoho zasedne, tak to není žádná legrace.“

Vedl jste dva bezpečnostní úřady a dvakrát jste se dostal do křížku s prezidentem Milošem Zemanem. Poprvé to bylo kvůli bezpečnostní prověrce hradního kancléře Vratislava Mynáře. Co se přesně dělo?

Na období, kdy Národní bezpečnostní úřad neudělil prověrku panu kancléři Mynářovi, nevzpomínám zrovna s radostí. To byla doba hodně složitá. Hodně těžká. Prověrka trvala díky panu kancléři hodně dlouho a potom ke konci, když už mělo přijít rozhodnutí, jsem byl oslovován různými lidmi, kteří mě znali, a snažili se mně nějakým způsobem naznačovat, že bych měl být vstřícný vůči panu prezidentovi.

Nikdy to nebylo nic konkrétního. Bylo to vždycky jenom v náznacích. Některým setkáním jsem se záměrně vyhnul. Takticky. Zejména jsem byl zván několikrát na večeři panem Nejedlým, což jsem odmítl. Týden před tím, než jsem měl jet oznámit panu prezidentovi výsledek prověrky, jsem záměrně odjel na služební cestu do zahraničí. Přijel jsem až těsně předtím, abych zamezil některým lidem, kteří se se mnou snažili sejít. Někteří byli i vysocí ústavní činitelé.

Martin Nejedlý se s vámi skutečně snažil setkat?

Ano, pan Nejedlý mě zval na večeři, což jsem samozřejmě odmítl. A potom došlo ještě k takové příhodě: jel jsem za panem prezidentem na Hrad a záměrně jsem si časoval příjezd tak, abych tam byl skutečně na čas. Nakonec jsem přijel asi o minutu a půl dříve. Pan Nejedlý toho využil. Setkal se se mnou, ale naštěstí na to měl jen tu minutu a půl, takže jediné, co jsem se dozvěděl, bylo, že bychom měli poslouchat pana prezidenta.

A je to standardní, aby se s ředitelem Národního bezpečnostního úřadu chtěl scházet poradce prezidenta?

Já jsem dělal maximum pro to, aby k takovým setkáním nedošlo. Stejný problém jsem měl později, když jsem se odmítal sejít s firmou Huawei, což bylo také dobře.

Jak od vás pak prezident Zeman přijal zprávu, že jeho kancléř prověrku nezískal?

Nechci ten rozhovor příliš probírat. V podstatě jsem mu to oznámil, asi hodinu jsme diskutovali a pak jsem odešel.

Ale asi neměl radost?

Já jsem se s panem prezidentem už předtím několikrát setkal a on mi nikdy nic konkrétního neřekl. Kromě takových náznaků.

Co se dělo potom?

Pak nastala etapa po udělení prověrky. Panu prezidentovi se to samozřejmě nelíbilo. Dával to i mediálně najevo. A já jsem vnímal tlaky na tehdejšího premiéra Sobotku, aby řešil moje postavení v čele Národního bezpečnostního úřadu. Vzhledem k tomu, že pan Sobotka je slušný člověk, tak mu to dělalo velké problémy.

Až posléze jsme se dohodli, že vytvořím Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), což bylo dobře, že tento samostatný úřad vznikl. Akorát to bylo velice riskantní, protože jsem na to dostal v podstatě necelý rok. Skutečně málokdo věřil, že se nám to podaří. Ale díky tomu, že jsem měl vynikající spolupracovníky, tak se to podařilo.

A tam jste pak přešel…

Tam jsem potom byl jmenován vládou jako ředitel. Ale po varování před firmou Huawei nastalo další kolo.

Opět přišly tlaky z Hradu?

Ty tlaky nebyly na mě. Jak jsem to vnímal, tak to byly tlaky na některé lidi z vlády a na premiéra Babiše. Ten byl rok potom skutečně hodně nepříjemný. Pan premiér se choval tak, že se mě zřejmě snažil donutit k abdikaci.

Jak se to projevovalo?

Pan premiér Babiš je v tomto skutečně umělec. Když si na někoho zasedne, tak to není žádná legrace. Absolvoval jsem třeba několik vlád, které byly opravdu hodně nepříjemné. Zejména jeho nejloajálnější ministři tam na mě velice tvrdě útočili. Dokonce mě vyzývali k rezignaci. A pan premiér svolával bezpečnostní rady na monotematické téma - Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, a zadával úkoly na hranici možností. Poprvé v životě jsem nedostal prémie a dokonce mi byl i snížen plat.

A vy jste si to všechno vysvětloval tak, že to dělá proto, že na něj tlačí prezident?

Samozřejmě ke mně přicházely informace, že Hrad se snaží o moje odstranění. Zejména v létě 2019 jsem se dozvěděl, že moje hlava byla panu prezidentovi slibována některými ministry. A až posléze se to podařilo. Byl jsem odvolán v prosinci 2019.

Jak to všechno zpětně hodnotíte? Co říkáte na to, že se prezident takovým způsobem snaží zasahovat do personálních otázek, které jsou v kompetenci vlády?

Premiér má výkonnou moc, tak ten velí. Pan prezident nemá výkonnou moc, pan prezident má přání. A když ta přání nejsou plněna, tak potom se mu snaží vyhovět různí jiní lidé, kteří se znají déle.

Myslíte si, že premiér Babiš je tedy v tomto směru slabý? Že prezidentovi často ustupuje?

Myslím, že to není žádná novinka, že premiér Babiš je ve velice závislém postavení na panu prezidentovi. Sice občas kličkuje, ale nakonec mu ve finále vyhoví.

Jak vnímáte aktuální dění - odvolání dvou ministrů, kteří se nelíbili panu prezidentovi, tedy dnes už bývalí ministři Jan Blatný a Tomáš Petříček?

Pan prezident se chová pořád stejně. Také před mým odvoláním dával vždycky veřejně najevo, že mám být odvolán, nebo že bych měl rezignovat a podobně.

Takže vás to nepřekvapuje, že k těm odvoláním nakonec došlo?

Vůbec mě to nepřekvapuje a všechno je v podstatě otázka času. Pan prezident vždycky udělá takový tlak, že se mu to podaří.