Článek
Nashromážděné poznatky a zajímavosti představují památkáři na výstavě ve svém sídle v Ústí nad Labem. Prohlédnout si ji mohou zájemci i z pohodlí domova, a to prostřednictvím internetu. Přístupná je na webu webu Národního památkového ústavu (NPÚ).
Na začátku projektu, který souvisí mimo jiné s úsilím Žatce o zápis na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, odborníci předpokládali, že historických sušáren najdou stovky. „Nakonec jsme jich zdokumentovali přes 6000, což je množství, které nás překvapilo,“ řekla Lucie Radová z NPÚ, která projekt vedla. Počet dokládá, že stavby se významně podpisují na podobě vesnic na Žatecku. „Kdo není místní a projíždí, určitě si všimne minimálně množství věží, které jsou pro sušárny typické,“ uvedla Radová.
Chmel se sušil původně na půdách v nízkých vrstvách, musel se obracet a práce byla náročná na lidskou sílu. Pokrok přineslo umělé sušení, které znamenalo stavbu vysokých zděných budov s topeništěm. „Stavby se poznají podle toho, že mají komín. Dalším typickým znakem je výparník nad hvozdem či tzv. volská oka ve střeše,“ uvedla Radová.
Sušárny se v krátké době objevily takřka v každé vesnici na Žatecku. „Je to stavební fenomén, protože objekt potřebovali zemědělci pouze tři týdny v roce, kdy sušili chmel, pak jim k ničemu nebyl,“ poznamenala památkářka. Éra těchto staveb skončila s kolektivizací zemědělství v 50. letech minulého století, kdy se za vesnicemi postavily průmyslové sušárny chmele. „Sporadicky se u soukromníků sušilo ještě v 80. letech a lidé zachovávali i jisté rituály spojené s chmelem. Třeba v Měcholupech nám vyprávěli, že když se vezl chmel do Žatce, vzali si všichni sváteční obleky,“ uvedla Radová. Dnes už funguje jediná historická sušárna.
Nepotřebnost velkých staveb, které stojí uprostřed usedlostí, předznamenává jejich zánik. „Jen za těch pět let jsme zachytili hodně staveb na začátku, které na konci už nestály. Lidé je nevyužívají, ale musí platit daň z nemovitosti, a protože jsou to poměrně velké stavby, i částka bývá vysoká,“ uvedla Radová.
Zachránit chtějí památkáři alespoň některé sušárny. Výjimečné jsou dvě, které stojí na cestě z Žatce do Loun u Stekníku. Oblast by mohla být krajinnou památkovou zónou, která by chránila nejen stavby, ale i chmelnice či vodoteče. Vesnice Stekník se zámkem, zachovalými sušárnami a chmelnicemi už rozšířila nominaci Žatce na Seznam světového dědictví UNESCO. O výsledku hodnoticího procesu by se mohlo rozhodnout v létě příštího roku.
Nominace do UNESCO zahrnuje nyní celou cestu chmele od chvíle, kdy se vypěstuje, utrhne, usuší, doveze do Žatce a vyveze. „Minimálně od baroka víme, že chmel vypěstovaný na našem území je celosvětově uznávaný jako nejlepší. Osobně jsem přesvědčena, že si Žatec zaslouží být součástí UNESCO, ale přiznávám, že nejsem nestranná,“ řekla Radová.
