Článek
Herce kladenského divadla si pro svůj film Jan Palach vybral režisér Robert Sedláček proto, že je veřejnosti neznámý, diváci tudíž nebudou „zatíženi“ jeho jinými rolemi.
Pořád to ve mně doznívá
„Nabídka na Palacha byla pro mě bomba,“ říká na rovinu Viktor Zavadil, muž, který se narodil do demokratických poměrů v roce, kdy se dělilo Československo. Postavu a čin Jana Palacha znal i ze školy z hodin dějepisu, což do roku 1989 nebylo možné.
Právě to, že už na vlastní kůži nezažil totalitu a období sovětské okupace, mu brání pochopit smysl Palachova sebeupálení jako zoufalého aktu, jak probudit společnost zlomenou nastupující normalizací po vpádu sovětských vojsk v srpnu 1968. „Nemám stejné východisko, jako měl Palach, proto jeho čin nikdy nemůžu pochopit, a doufám, že to nikdy nepochopím,“ říká Viktor Zavadil.
Přesto v něm téma Jana Palacha a události před 50 lety i s odstupem od natáčení filmu doznívají. „Pořád nad tím tématem přemýšlím, ještě jsem z toho nevystoupil.“
Kvůli roli zhubl 16 kilo
Pro filmovou roli musel udělat hodně: nejen nastudovat spoustu historických materiálů, ale i změnit vizáž, aby – jak říkal režisér Sedláček – nevypadal jako kavárenský povaleč.
V rozhovoru připomeneme i jeho roli bestiálního vraha v televizním cyklu Život a doba soudce A. K., na níž si ho režisér Sedláček herecky otestoval. Viktor Zavadil zároveň říká, co musí dělat pro to, aby se už napořád nestal jen hercem „té jedné role“.
Řeč přijde i na zákulisí natáčení filmu o Palachovi, včetně závěrečné scény sebeupálení u Národního muzea na Václavském náměstí (natáčela se ale v tramvajové vozovně v pražských Střešovicích): „Já jsem jen škrtl sirkou, pak už nastoupil kaskadér.“
