Článek
Na rozhodnutí, jak dál s biosložkou v benzinu a naftě, se čekalo i proto, že na něm závisí zisky někdejší Babišovy firmy Preol z koncernu Agrofert, který premiér kvůli zákonu o střetu zájmů zaparkoval do svěřenských fondů. Ale i kdyby vláda tuto povinnost v pondělí zrušila, stejně by v ní distributoři pokračovali.
„Zatím není jiná cesta, jak splnit povinnost snížit do roku 2020 v dopravě emise o šest procent,“ tvrdí odborný mluvčí České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) Václav Loula.
Stát přenesl zodpovědnost za to, že Česká republika dodrží šestiprocentní závazek snížení emisí proti roku 2010, jak to slíbila Evropské unii, na distributory. Petrolejáři tím také plní další závazek státu: dodržet desetiprocentní podíl obnovitelných zdrojů v dopravě.
Tyto povinnosti budou platit i v následující dekádě: Unie chce dál zvýšit podíl obnovitelných zdrojů v dopravě až na 14 procent do roku 2030.
Ke splnění těchto cílů slouží i další cesty, především používání aut na plyn nebo elektřinu. Obojí se však neobejde bez veřejné podpory – a zatím na pokrytí závazků zdaleka nestačí.
Kdo vládne trhu biopaliv
Pokud by ve veřejné podpoře biopaliv přesto došlo v budoucnu ke změnám, mělo by to dopad na výrobce biopaliv. Lídrem mezi nimi v Česku je lovosický Preol ze skupiny Agrofert, který se specializuje na výrobu produktu MEŘO z řepky olejné. Obdobnou výrobní linku má skupina Chemoprojekt v závodu bývalé Kratolie v Ústí nad Labem. Dalším významným hráčem na trhu je liberecký Oleo Chemical, který zpracovává kafilerní odpadní oleje.
Eventuální změnu by pocítili i obchodníci, protože spotřeba biopaliv v Česku je téměř z poloviny pokrývána dovozem biopaliv ze zahraničí.
Výrobci biopaliv už jeden náraz do svého hospodaření po změně veřejné podpory pocítili před třemi lety. V roce 2016 čeští zákonodárci zrušili daňové zvýhodnění směsných biopaliv, která se do té doby prodávala jako speciální produkty u čerpacích stanic. Vysokoprocentní bionafta se pak prakticky přestala prodávat, odbyt Preolu a dalších výrobců od té doby zajišťují právě distributoři, kteří dál přimíchávají biosložky do běžně prodávaných pohonných hmot.
Jen Preolu v důsledku změn v podpoře v roce 2017 klesl meziročně zisk o víc jak 150 milionů korun a firma skončila tehdy ve ztrátě blížící se 89 milionům. Loni se profit Preolu podle šéfa divize obnovitelných zdrojů Agrofertu Martina Kuby pohyboval jen mírně nad nulou.
Jaké jsou alternativy řepky?
Petrolejáři by ovšem mohli řepkovou biosložku MEŘO i další biopaliva 1. generace vyráběná z potravinářských plodin nahrazovat pokročilejšími biopalivy 2. a 3. generace. Je to pro ně i výhodnější: „Biopaliva 2. generace je možné započítávat do úspor emisí dvakrát, ale v praxi to nemá smysl, protože zatím na trhu moc nejsou,“ říká Loula.
Dnes už je prokázáno, že biopaliva první generace, která začaly státy EU podporovat formou investičních dotací nebo daňových úlev (ty se používají u nás), ovzduší nepomáhají. Naopak – produkci skleníkových plynů zvýšily. Do celkové emisní bilance je totiž třeba započítat emise z obhospodařování půdy, na které se suroviny pro biopaliva pěstují, z jejich dopravy a průmyslového zpracování. Použití biopaliv také vedlo ke zdražení potravin na globálním trhu.
Hlavním viníkem této bilance ovšem není řepka, nýbrž importovaný palmový olej, z něhož se vyrábí třetina evropské bionafty.
Rozšiřující se palmové plantáže vytlačují přirozené lesní porosty, které jsou obrovským přírodním pohlcovačem oxidu uhličitého, nejobávanějšího skleníkového plynu. Pěstitelé palmy olejné zprvu nevratně poškodili rozsáhlé pralesy v Malajsii a Indonésii, v posledních letech tento vývoj kopírují státy rovníkové Afriky a Jižní Ameriky.
Podle nadnárodního ekologického sdružení Transport & Environment mají biopaliva z palmového oleje až třikrát vyšší emisní bilanci než obyčejná nafta. A biopaliva z řepky olejné, která je hlavní surovinou v České republice, zvyšuje emise 1,2krát oproti fosilnímu dieselu.
Celkově zvedne podle Transport & Environment podpora biopaliv v Evropě emise CO2 do roku 2020 o 80 procent, což je totéž, jako by na evropských silnicích přibylo 12 milionů dalších aut.
I proto v Evropské unii podpora biopaliv slábne.
Původně si Unie v roce 2009 stanovila závazek používat v dopravě do roku 2020 až deset procent obnovitelných zdrojů. Když se ukázalo, že jedinou možnou cestou, jak toho dosáhnout, je nasazení nevhodných biopaliv, snížil se závazek na 7 procent. Ještě radikálnější snížení cíle na 3,8 procenta se prosadit nepodařilo.
Postupně jednotlivé členské státy končí s podporou nejškodlivějších biopaliv první generace, která mají vystřídat pokročilejší obnovitelné produkty.
Mluví se hlavně o biopalivech 2. generace, která jsou místo z potravinářských plodin vyráběny z dřevní biomasy nebo použitých tuků. Biopaliva třetí generace z mořských řas jsou zatím spíš otázkou budoucnosti.
Druhá generace v ohrožení
V Česku působí významný evropský výrobce biopaliv druhé generace – firma Oleo Chemical s výrobním závodem v Liberci. Ta dělá biopalivo FAME z kafilerních tuků, tedy odpadů z potravinářství a gastronomie. Dodává několika velkým petrolejářským firmám, většinou v zahraničí.
Budoucnost Olea Chemical je ale ohrožena – firma je v úpadku a bojují o ni věřitelé. Jeden ze znepřátelených táborů je spojen s koupelnářskou firmou Ravak, která do fabriky nalila peníze před jejím bankrotem, druhý reprezentuje firma Temperatior, která financuje výrobu během úpadkového řízení.
Oleo Chemical usiluje o reorganizaci, postup ale věřitelská válka blokuje a není jisté, že výrobce tukových biopaliv nakonec nespadne do konkurzu a výroba tu nezkrachuje.
Umělý odbyt je chybou
Podle agrárního analytika Petra Havla ale ani pokročilejší biopaliva nejsou dobrou cestou k ochraně ovzduší.
„Když se podpora přesměruje z potravinářských plodin například na dřevo, na zemědělské půdě se jen budou místo řepky pěstovat rychle rostoucí dřeviny. Negativní dopady na životní prostředí budou srovnatelné. A výroba biopaliv z mořských řas? Ta by jen přenesla problém z pevniny na oceány, místo lesů se bude drancovat moře,“ varuje Havel.
Veřejnou podporou uměle vytvořený odbyt podle něj vždycky bude vytvářet nerovnováhu na trhu. Ta pak vede k poškození životního prostředí nebo cenovým výkyvům.
