Článek
Je jasné, že některé druhy exotické zeleniny nebo ovoce není možné vypěstovat lokálně, a proto se dovážejí. Bohužel se často zbytečně dováží i to, čeho je v Česku dostatek. Škodíme tak přitom nejen životnímu prostředí, ale i sami sobě.
Čím delší cestu musí potraviny urazit, tím větší uhlíkovou stopu za sebou nechávají a znečišťují tak prostředí. Pokud se navíc dovážejí ze zemí třetího světa, je třeba počítat i s jinými standardy kvality. „Z ekologického hlediska je u dovozu potravin zásadní dovozová vzdálenost. Klademe důraz na krátký dodavatelský řetězec, tak aby obchody nakupovaly výrobky z co nejbližšího okolí. Navíc v souvislosti s dovozem ze zemí 3. světa mohou potraviny obsahovat např. rezidua v Evropě nepovolených pesticidů, veterinární léčiva, těžké kovy, případně další kontaminanty,“ vysvětluje Dana Večeřová, prezidentka Potravinářské komory ČR.
„U potravin dovážených ze zámoří nebo z asijských zemí zase předpokládáme nárůst obalů, což přírodě rozhodně neprospívá,“ dodává s tím, že právě z těchto důvodů je důležitý krátký dodavatelský řetězec, tedy aby obchody odkupovaly výrobky z co nejbližšího okolí. Lokální ovoce a zelenina má naopak pozitivní efekt pro naše zdraví a má také lepší chuť.
Čím je dána vyšší cena
Protože si ale chceme dopřávat víc než jen jablka, rajčata či mrkev, dovážejí se k nám avokáda z Peru, manga z Brazílie, pomeranče a mandarinky ze Španělska. A jelikož si nechceme zdroj vitaminů upřít ani v zimním období, často se ze zahraničí vozí i zmíněná rajčata, jablka nebo mrkev. Důvodem může být i paradoxně nižší cena. „Vyšší cena českých výrobků může mít několik příčin. Jednou z nich může být obchodní přirážka supermarketů. Dalším důvodem bývá i vyšší dotace na danou potravinu v dovozových zemích. Proto si mohou některé zahraniční firmy dovolit nižší cenu. Nebo jsou u nás někdy k dostání přebytky, které nejdou prodat v zemi, kde se vyrábějí, chovají nebo pěstují. Pak je samozřejmě pro výrobce výhodnější dostat je na jiný trh, např. na ten náš, a prodat je za nižší cenu,“ dodává Ing. Martin Ludvík, předseda Ovocnářské unie ČR.
Jak poznat český původ a čerstvost
V používání pesticidů je Česká republika pod průměrem Evropské unie. I když množství chemických přípravků na ochranu rostlin stále klesá, ostatní členské státy vykazují spotřebu až několikanásobně vyšší.
Právě z těchto důvodů je dobré se nejen při nákupu ovoce a zeleniny dívat na původ, případně se na něj ptát. Nejen s tím, ale třeba také s informací o čerstvosti pomohou takzvané značky Kvality. Mezi ně patří například značka Český výrobek, kterou garantuje Potravinářská komora ČR, známka Klasa má za cíl nabízet spotřebitelům ty nejlepší potraviny, které vykazují výjimečné kvalitativní charakteristiky. Na řadě druhů zboží můžete také najít označení Regionální potravina, které uděluje Ministerstvo zemědělství nejkvalitnějším zemědělským nebo potravinářským výrobkům, které zvítězí v krajských soutěžích.
Značkou Česká potravina pak mohou výrobci dobrovolně označit své výrobky, pokud splní dvě základní podmínky, tedy místo výroby v České republice a stanovený podíl českých surovin.
Orientovat se lze i podle Evropských značek kvality, kam patří Zaručená tradiční specialita (ZTS), Chráněné zeměpisné označení (CHZO) a Chráněné označení původu (CHOP). Evropskou a národní značkou pro BIO potraviny je možné označit pouze potraviny vyráběné z co nejkvalitnějších bio surovin a zpracované tradičním způsobem za použití biologických, mechanických a fyzikálních postupů.