Článek
Budeme dál lpět na tradici, i když je dávno překonaná?
„Kojenci nenechali nikoho chladným“. Tak zní titulek reportáže regionálního média z roku 2016, kdy poslanci ze sociálního výboru navštívili kojenecký ústav. Politici zapózovali s dětmi v náručí a pochvalovali si, jak je tam o ně dobře postaráno.
Podobná návštěva se odehrála i loni a jedna z poslankyň na ní musela kolegy umravňovat, aby si děti nefotili jako zvířátka v zoo. Výsledek těchto inspekcí? Rušit kojenecké ústavy by prý byla chyba.
Co na tom, že mezi experty neexistují žádné pochybnosti o tom, že pobyt v kojeneckém ústavu děti poškozuje na celý život. A co na tom, že jsme poslední země v Evropě, která ještě kojence včetně novorozenců do ústavů posílá. Změní se to?
Sněmovní válku o mnoha prohraných bitvách teď zkouší vyhrát poslanec za ANO Aleš Juchelka. A bude to mít těžké, přestože je rok 2020 a on je členem silné vládní strany. Z argumentů obránců ústavů se totiž zdá, že bez nich nemluvňata skončí na ulici. Protože nikdo jiný než jejich odborný personál se o ně přece tak dobře nepostará.
Připomeňme, že dětí do tří let míváme naráz v ústavech něco mezi třemi a čtyřmi stovkami. Většina z nich potřebuje jen krátkodobou péči – dvě třetiny se podaří do roka vrátit do původní rodiny.
Stát si už několik let platí profesionální pěstouny, kteří jsou stejně jako ústavy připraveni se těchto dětí okamžitě ujmout. A to i dětí se zdravotními problémy. Stále tu ale dochází k absurdním situacím, kdy je takový pěstoun volný, ale dítě stejně putuje do ústavu.
Máme tu samozřejmě i dlouhodobé pěstouny. A poslanec Juchelka navíc navrhuje, aby pro jistotu vzniklo pár center rodinného typu pro několik málo dětí s obzvlášť vážnými zdravotními problémy.
Radši to zopakuji ještě jednou – Česko je jediná země v Evropě, která kojenecké ústavy nezrušila. A jistě, jsme tak trochu země bizárů, ale asi není důvod se bát, že bychom se zrovna my jediní o děti mimo ústavy nedokázali postarat.
Jenže lobby spolu se lpěním na tradici, ať je jakkoli blbá, jsou u nás mimořádně silné.
