Ostrý ligový restart připraven, rudý monopost se nutně musí prodrat vpřed

Vítejte v nových časech, kdy se i fotbal bude nabízet v trochu jiném balení než kdysi. Ale prostě bude. Živý, nebo přesněji řečeno televizně živý fotbal, u kterého na rozdíl od retro zápasů, vysílaných dosud v koronavirové nouzi, dopředu nevíte, jak to skončí. Nebo byste tedy správně neměli.

Skutečnou hodnotu věcí či čehokoli dalšího obvykle zjistíme, až když o to přijdeme, byť v lepším případě, jako je tento, třeba jen dočasně. Takže už teď alespoň každý fanoušek ví, jak bezútěšný by byl pro něj svět, ze kterého by uprostřed sezony prakticky úplně zmizel fotbal. V Česku na plných 11 týdnů.

Experimentátoři mohou někdy zkusit žít 11 týdnů i bez nějaké jiné ingredience svého života. Bez sexu, bez piva, bez televize, bez politiky, bez soli, fanynky bez nakupování. Až to ozkoušíte, napište nám, prosím, co bylo nejhorší.

Jedním dechem nutno dodat, že rozhodně nikomu nepřejeme 11 nebo i mnohem víc týdnů bez peněz a bez práce. Bohužel i tuhle zkušenost koronavirová krize mnohým přinesla, a to pěkně naostro, žádné experimenty.

Uskrovnit se museli i fotbalisté. Na většině ligových fotbalových adres v Česku se kluby s hráči dohodly na tom, že jim teď ve zlých, nejistých časech zhruba třetinu nebo čtvrtinu ze základního příjmu dočasně uberou. Preventivně, aby pak nemuseli na pracák všichni.

Takže vedle lásky k fotbalu je nyní pro řadu hráčů bezpochyby velkým lákadlem restart soutěží i návrat do reality, kdy jim zase začnou na účet chodit také prémie za získané body, vstřelené góly a podobně.

Stejně jako v případě sobotní dohrávky Teplice–Liberec, která se stala předehrou ostrého restartu profesionálních soutěží v Česku, se sice drtivá většina zájemců dostane k fotbalovým zážitkům jen prostřednictvím televize, když si ji tedy zaplatí a když nebude její streamovací kapacita přetížená. Ale snad alespoň nějaký čas budeme za ukojení dlouho odepírané životní potřeby pokorně rádi. Než budeme fotbalem opět syti a začneme zase pro změnu „držkovat“, třeba v tom smyslu, že dívat se na fotbal před tím prázdným hledištěm je přece jen zábava poněkud sterilní, asi jako kdysi Televarieté.

Z definice věci by asi jakákoli zábava měla být lepší než zábava žádná, což snad fotbal, doufejme, splňuje. Už asi méně to, alespoň tedy podle mého, platí třeba u namátkou právě zmíněné normalizační estrády se sálem plným jezeďáků, hýkajících blahem nad svůdnými lýtky tanečnic z NDR a otřepanými fóry o tchyních. Ale i tento bizarní příklad ukazuje, že člověk buď musí brát to, co je. Anebo se zabavit sám, líp a jinak.

Takže páni fotbalisté, prosím, snažte se hrát tak, ať se na vás koukat vydržíme, i když atmosféru pro nás vytvářejí jen falešné ruchy z reproduktorů, které teď v Teplicích zkoušeli.

Je to asi přece jen lepší než nic. A hlavně to snad pomůže nenarušit mravní vývoj naší mládeže, která by si jinak z ruchových mikrofonů mohla snadno posbírat spoustu nových důkazů o tom, že jadrnost češtiny, zejména pak v případě některých hřmotnějších uživatelů našeho mateřského jazyka, vskutku nezná hranic studu.

Nicméně jakkoli asi budou zážitky ze hry samotné a všeho kolem po nějaký čas trochu limitované, tak přinejmenším debatovat o fotbalových novinkách už nad cinkajícími půllitry půjde nově až do 23 hodin, když tedy i přes roušku dokřiknete svůj názor alespoň na dva metry vyžadované sociální distance.

A o čem teď zase fotbaloví štamgasti mohou začít meditovat? Základní rámec je jasný:

Ze zimního šestnáctibodového náskoku Slavie zbyla po pár odehraných jarních kolech půlka. Což je pořád dost, u Fortuny to stačí na nízký kurz 1,12 na zisk slávistického titulu. Jeden jarní rozjezd ale už letos červenobílí nezvládli, proto teď patrně při tvorbě sestavy uberou na experimentech, to aby se ve stejné řece zklamání a zmaru nevymáchali napodruhé.

Než se fotbalové mašiny vyjíždějící z nedobrovolného depa znovu rozjedou po těch správných kolejích a naučí se fungovat i podle nových specifických podmínek spojených s hygienou, může zatím křehký stav věcí rozhodit i kdejaká maličkost.

Nebo víc než maličkost, jako byl kupříkladu minulý týden koronavirový nález uvnitř slávistického týmu. Sám o sobě sice nepřinesl nijak fatální důsledky, ale jeden (zdánlivě) menší, sekundární přece jen. A to když vyvolal zrušení jediného plánovaného přípravného utkání, které teď před restartem sezony Slavii může chybět. Anebo ne. Uvidíme v úterý večer v ligovém utkání v Mladé Boleslavi.

Šlágr svého nového rozjezdu si liga schovala na středu, kdy na pražskou Letnou zatočí autobus s výsostnými znaky Viktorie Plzeň.

Jindy emocemi pokaždé nabitý zápas tentokrát proběhne bez vzruchů z publika, bez urážek Davida Limberského, skoro by se chtělo zmínit kacířskou myšlenku, že by nějaký ten skandál měli naservírovat rozhodčí, aby z tradiční originální „poetiky“ těchto střetnutí zůstalo alespoň něco. Ale raději nic takového ani z legrace nepřivolávejme, přinejmenším se bez toho všeho kolem budeme tentokrát moci maximálně soustředit na samotný fotbal.

A věřme, že se povede, Plzeň pod trenérem Guľou výrazně zatraktivnila své kombinace. A Sparta prostě musí začít vyhrávat, což je jedním z klíčových motivů zbytku ligy. Středeční mač o tom všem může mnohé napovědět.

Plzeňský cíl je jasný, využít zbytku sezony k tomu, aby z náskoku vedoucí Slavie stáhli viktoriáni po prvních osmi bodech nejlépe dalších osm. Když to půjde. K tomu se logicky hodí jakákoli červenobílá ztráta, naopak Viktoria potřebuje neúnavně sbírat body bez ustání, jako kombajn. Nejlépe i teď na Letné, pokud Plzeň ještě na titul opravdu chce útočit. A proč by nechtěla. Mezi výsledným prvním a druhým místem v lize je totiž při nasazování do předkol Ligy mistrů tak zásadní rozdíl, že se hon za titulem do poslední krůpěje potu opravdu vyplatí.

Někdo je s tím, co dosud v lize předvedl, spokojen více, někdo méně. Když odhlédneme od týmů, které jsou na „padáka“, tak z kategorie těch ambiciózních týmů má samozřejmě ke spokojenosti zřetelně nejdále pražská Sparta. Propadla se opravdu hodně hluboko, je průběžně devátá. Ale její fanoušci nepřestávají věřit tomu, že ještě zažehne motory a prokličkuje se pořadím mnohem výš, podobně jako se to někdy stane monopostu F1 ze silné stáje, když pokazí start a pak se pokouší i zezadu prodrat tam, kam papírově patří.

Sparťané už toho v této sezoně pokazili víc, než by si asi kdy dokázali i představit, jsou tak vzadu, že jakékoli další ligové karamboly jsou už pro ně opravdu velmi nežádoucí.

Od předkola Ligy mistrů jsou sparťané vzdáleni 15 bodů, to je asi utopie, takže cílem je logicky Evropská liga. Do ní jde třetí a čtvrtý z tabulky, nyní Jablonec a Baník, na ně Sparta ztrácí 5, respektive 3 body. To už samozřejmě není mimo realitu.

Do Evropské ligy postupuje i vítěz MOL Cupu, ve kterém Spartu čeká semifinále, v němž se zase utká s Plzní. Když pohár získá někdo z ligové Top 4, do předkola Evropské ligy se dostane i pátý ligový tým, nyní Mladá Boleslav, na kterou Sparta ztrácí 2 body.

V těchto místech je tabulka opravdu našlapaná, dva body náskoku na Spartu si tu užívá i Slovácko, po jednom pak Liberec s Českými Budějovicemi.

Dostat se dopředu na mnohem vyšší příčky by pro Spartu nemělo být nerealizovatelné, ale těch „monopostů“ před ní, jež musí předjet, je prostě nezvykle hodně. Navíc je tu samozřejmě otazník, kolikátá bude Sparta po 30. kole a do které nadstavbové skupiny se zařadí.

Setrvat v té prostřední by znamenalo přecvaknutí do pohárového módu a nutnost prodrat se do Evropy postupně přes tři ligové soupeře.

Dostat se do šestičlenné skupiny o titul znamená sehrát ještě 5 utkání s papírově nejtěžšími soupeři v soutěži, přičemž jistotu splnění evropského cíle dává jen výsledná pozice číslo 3, podle vývoje v poháru možná 4, z níž se může dohrávat i baráž o Evropu, podobně jako z „pětky“, zase podle vývoje v poháru. Šestý z ligy nemá nic.

Summa summarum: Sparta by potřebovala buď vyhrát pohár, anebo to vzít přes ligu, prodrat se v příštích 6 kolech do Top 6 a nejpozději v nadstavbě se v ní posunout na ligový bronz, s nímž je také spojená bezpečná jistota. I čtvrtá či pátá příčka, potažmo boje v prostřední ligové skupině mohou pomoci, ale bylo by to prostě dobrodružství s nejistým koncem.

A Sparta by zrovna nějakou pozitivní sportovní jistotu potřebovala. Poté, co dvakrát neuspěla už v předkolech Evropské ligy, jí z tohoto důvodu scházejí nejen mezinárodní měření sil v atraktivních zápasech nebo s tím spojené příjemné finanční bonusy od UEFA, ale v neposlední řadě i koeficientové body. A v momentě, kdy se Spartě po pěti letech odmaže její úctyhodná sbírka ze sezony 2015/16, kdy šla v Evropské lize až do čtvrtfinále, nastane potíž. Sparta pak bude s vyšší pravděpodobností znevýhodněna při losech jako nenasazená.

Tomáš Rosický coby mladý sportovní ředitel Sparty bezpochyby předpokládal, že mezinárodní program bude na Letné výrazně bohatší. Aby bylo možné výbuch se Suboticou nebo loňský nezdar proti Trabzonsporu napravit, musí se ale Sparta k těmto duelům nejprve kvalifikovat v bojích s domácí konkurencí. A i s tím měla doposud problémy.

Jestli si tedy od restartu někdo slibuje nový odpich a novou vlastní tvář, mnohem sebevědomější a úspěšnější než dosud, pak je to bezpochyby pražská Sparta.

Jestli bude bojovat i nadále sama se sebou, nebo už se soupeři o Evropu, to je velká otázka pro zbývající ligový program. Pokud tedy to celé nebude honbou za chimérami, protože evropské poháry a jejich předkola obzvlášť mohou být letos velmi ohroženy. Ale to už je zase další rovina neznámého, jíž by si teď sparťané neměli komplikovat myšlenky.

Starostí budou mít nejspíš dost i bez toho. Už duel s Plzní naznačí, zda se tenhle rudý monopost ze zadních pozic pustí do seriálu dramatických předjížděcích manévrů, anebo se mu za první zatáčkou zase rozpadne převodovka.