Článek
Začíná dlouho očekávaný soud s bývalým vedením Katalánska. Před nejvyšším soudem v Madridu stane celkem 12 politiků zodpovědných za předloňské referendum a následné schválení rezoluce o nezávislosti katalánského regionu. Mezi obžalovanými jsou bývalí členové regionálního parlamentu, exministři i šéfové vlivných separatistických organizací.
Katalánský expremiér Carles Puigdemont je stále v belgickém exilu a v čele obžalovaných tak stojí bývalý katalánský vicepremiér Oriol Junqueras, kterému hrozí nejvyšší trest. Prokuratura pro něj za vzpouru proti španělské ústavě žádá 25 let odnětí svobody. Jen o pár let kratší tresty hrozí i dalším obžalovaným.
Nejsledovanější proces století
Soudní proces má trvat tři měsíce a vypovídat při něm má přes 500 svědků, včetně španělského expremiéra Mariana Rajoye nebo barcelonské starostky Ady Colauové. Všechna slyšení mají být veřejná – akreditovalo se na ně přes 600 novinářů z asi 170 médií.
„Staneme před lidovou porotou – celým světem, který budeme muset přesvědčit,“ řekl španělské edici serveru The Local právník Alex Sola zastupující jednoho z obžalovaných. „Předmětem tohoto soudu nejsou separatističtí vůdci, ale demokracie samotná,“ dodal Sola.
Sola je jedním z těch, kteří považují za zcela absurdní fakt, že jsou bývalí katalánští politici souzeni za vzpouru. Prokuratura mluví o „veřejném povstání, které vedlo k užití síly, agrese a násilí“. Obžalovaní naopak tvrdí, že jediným, kdo se předloni na podzim dopustil násilí, byla španělská policie. Ta měla podle některých zdrojů při zásahu blokujícím lidové hlasování zranit až 900 lidí.
Pravdou ale zůstává, že bývalé katalánské vedení nedbalo platných zákonů. „Španělská ústava hovoří o tom, že Španělsko je nedělitelné, že to je jeden stát s mnoha národnostmi – nehovoří ani o národech, ale národnostech. Pokud by Katalánsko mělo být nezávislé, tak by se musela změnit španělská ústava, což není jednoduché, protože je potřeba většina parlamentu a je to relativně komplikovaný proces,“ říká hispanista Traian Urban z Metropolitní univerzity Praha. „Pokud by ke změně ústavy nedošlo, dokážu si představit občanskou válku,“ dodává Urban s tím, že takový scénář samozřejmě nikdo nechce.
Ještě před svým začátkem tak madridský soudní proces vyvolává bouřlivé emoce. Desítky tisíc demonstrantů o víkendu ve španělské metropoli volaly po rezignaci současné španělské vlády a Barcelonu i další města Katalánska čekají další avizované několikadenní protesty.
Čím vyostřenější atmosféra ve Španělsku panuje, tím více jsou katalánští separatisté vidět a slyšet. Lze ale s jistotou tvrdit, že si většina Katalánců přeje odtržení od Španělska?
Mýtus o většinové podpoře nezávislosti
„Katalánská společnost je rozparcelována na několik táborů, někteří preferují absolutní nezávislost Katalánska, někteří absolutně nepřemýšlí o tom, že by Katalánsko mělo být samostatným státem, a naopak chtějí být součástí Španělska a potom je tu samozřejmě i tábor lidí, kteří se názorově různě prolínají s těmi ostatními – tito lidé si myslí, že by Katalánsko mělo mít více pravomocí od centrální španělské vlády,“ vysvětluje Urban. Třetí zmíněná skupina Katalánců by tedy uvítala změny, neholduje ale radikálnímu řešení.
Podle listopadového průzkumu Centra pro studium veřejného mínění (CEO), které působí pod katalánskou vládou, by se pro nezávislost katalánského regionu vyslovilo 47,2 procenta lidí, 43,2 procenta by hlasovalo proti. „Lze jen těžko říct, zda si těch 47 % Katalánců přeje nezávislost absolutní. Určitě tam najdeme lidi, kteří si přejí větší nezávislost na centrální vládě, a je otázkou, jestli chtějí absolutní nezávislost. Samozřejmě jde ale o věc, která se mění podle ekonomické situace. Když to hodně zjednoduším – když je Španělsko v krizi, Katalánsko to vnímá tak, že přispívá na jiné regiony a nezávislosti je nakloněno mnohem více lidí, než když je ekonomika na lepší úrovni,“ tvrdí Urban.
Podstatnou roli hraje i politická rétorika. Podle Urbana někteří populističtí politici záměrně vytahují otázku katalánské nezávislosti, aby u voličů nasbírali body. S tím koresponduje i studie politologa z Kalifornské univerzity v Berkeley Erica Guntermanna. Ten tvrdí, že masová podpora nezávislosti Katalánska je nesmysl. Argumentuje přitom tím, že jde spíše o dojem, který vytváří katalánští nacionalisté. „Konfrontace mezi separatisty a španělskou vládou nahrává jejich cíli,“ myslí si Guntermann.
Své tvrzení dokládá tím, že podle průzkumu CEO v červenci 2017, tedy před referendem a následným přijetím rezoluce o vyhlášení katalánské nezávislosti, se pro odtržení vyslovilo pouze 35 % Katalánců. Pod 40 procenty se tato hodnota držela konstantně od roku 2013. S tím souhlasí i výsledky symbolického referenda z roku 2014. Pro nezávislost tehdy sice hlasovalo 80 % Katalánců, účast ale byla pouze 41,6 procenta.
Většina Katalánců tedy může být pro setrvání v jednotném Španělsku nebo mírnější řešení v podobě některých ústupků ze strany centrální vlády. Tato většina ale, na rozdíl od separatistů, téměř není slyšet.
Co bude dál?
Španělsko teď sice čeká rozsáhlý proces, ke kterému obrací pozornost celý svět, řešení sporu kolem katalánské nezávislosti ale zřejmě skončilo ve slepé uličce. Komunikace mezi španělskou vládou a katalánskými separatisty už měsíce stojí na mrtvém bodě. To se finálně potvrdilo v pátek, kdy místopředsedkyně španělské vlády Carmen Calvová oznámila, že Madrid ukončuje jakákoliv další jednání. „Pokud dvě strany zastávají tak neslučitelná stanoviska, musí se prostě přestat. Žádná jiná možnost není,“ konstatovala Calvová.
Konflikt, který ve Španělsku vyvolal největší politickou krizi posledních desítek let a který má podle španělských médií potenciál destabilizovat celý stát, tak odteď bude řešen pouze soudní cestou. „Pokud budeme Španělsko vnímat jako demokratický stát, tak jak ho vnímají ostatní státy v Evropě a ve světě, musíme věřit v jeho nezávislou justici. Ta rozhodne a výsledek bude takový, jaký má podle zákonů být. Všichni by ho měli respektovat, chtějí-li respektovat demokracii,“ uzavírá Urban.
