Našima očima: „Efekt Drahoš“ a proklatě drahé vítězství. To jsou volby v USA

Sledoval jsem dvakrát americké prezidentské volby v New Yorku – a v obou případech šlo o volby skutečně historické.

V roce 2008 slavilo hlavní město světa vítězství Baracka Obamy a atmosféra na Times Square připomínala hodně české oslavy po vítězství na olympiádě v Naganu deset let předtím.

Byl to jeden z nejinspirativnějších prezidentských soubojů v amerických dějinách, k čemuž zásadně přispěl i poražený republikán a válečný hrdina John McCain, který pronesl jednu z nejdůstojnějších řečí, jíž přiznal vítězství svému soupeři.

Podruhé jsem dorazil v roce 2016, abych pro Seznam Zprávy zachytil atmosféru v New Yorku poté, co bude po prvním Afroameričanovi zvolena do Bílého domu první žena, Hillary Clintonová.

Vyhrál ovšem Donald Trump, až do večera 8. listopadu 2016 velkou částí Ameriky vysmívaná figura s šíleným účesem a nenapodobitelným slovním projevem, jemuž ale rozuměli ti, co měli, a udělali z něj 45. prezidenta USA – pravděpodobně toho nejpřekvapivějšího. Vlaky metra rozvážely z Times Square plačící mládež nahlas uvažující o emigraci – Američané někdy přesně nevědí, co říkají.

Letošní volby postrádaly onu pozitivní emoci roku 2008 – zvolme prvního Afroameričana, navíc po Georgi W. Bushovi, což byla pro demokratické voliče ta nejhorší noční můra. Než přišel Trump, samozřejmě. GWB se ve srovnání s ním najednou stal v podstatě umírněným státníkem, s nímž najednou se zjevnou úctou v hlase vtipkoval jindy břitký moderátor noční talkshow Jimmy Kimmel.

V roce 2016 to už bylo samozřejmě jiné – mluvím samozřejmě o New Yorku, protože vítězství Trumpa přineslo nadšení do mnoha jiných míst Ameriky.

Ale ani voliči Joea Bidena se letos při nejlepší vůli nemohli naplno vrátit do euforické atmosféry listopadu 2008. Připomíná to hodně české prezidentské volby v roce 2018. Karel Schwarzenberg prohrál v roce 2013 jako hrdina liberální části Česka. Jiří Drahoš o pět let později jako někdo, k jehož volbě se i přesvědčení odpůrci Miloše Zemana museli trochu nutit. Jo, bylo by fajn, kdyby vyhrál a jeho soupeř zmizel jednou provždy z politiky: Ale co teď bude dál?

My starší pamatujeme dramatický rok 2000, kdy volby rozhodlo 537 hlasů na Floridě a Nejvyšší soud, který tehdy zastavil přepočítávání hlasů a věnoval vítězství Georgi W. Bushovi. Letos to bude zjevně ještě mnohem dramatičtější – a samozřejmě delší. Dobré ráno, Ameriko.

Hrozně se bavím tím, jak se v různých evropských státech hystericky řeší plakáty vyvěšené nezákonně v den voleb nebo protiprávní agitace jednotlivými zoufalými kandidáty těsně před hlasováním v době moratoria. A pak tu máme Spojené státy. Zemi, kde letos nejspíš v prezidentském soupeření odevzdá svůj hlas nějakých 150 milionů lidí, ale kde impozantních 95 milionů Američanů odvolilo ještě dřív, než nastal onen volební „den D“.

Stejně zábavné je, že v některých státech, jako například v dopředu „rozhodnuté“ Kalifornii, se ještě v den voleb můžete zaregistrovat do seznamu voličů a vzápětí odevzdat svůj hlas. Možná i zakoupení kódu pro jednorázové sledování fotbalového utkání online je byrokraticky složitější.

Na to, kolik je v sázce, je to strašná pohoda. Je mi to ale veskrze sympatické a přijde mi to i logické. Ať už se lidé v USA rozhodují podle jakéhokoli klíče, ať volby berou jako referendum o 4 letech Donalda Trumpa v Bílém domě, ať volí podle stranických preferencí, pohledu na Nejvyšší soud, zvládnutí pandemie, mělo by v jejich myslích být už dávno jasno.

Abych nezapomněl – je samozřejmě moudré, že se Američané chtěli vyhnout šíleným a vyspělé zemi zcela nedůstojným frontám, které si všichni pamatujeme z předchozích voleb. Mám jinak pocit, že tohle bude ještě na dlouho, tak si zkontrolujte zásoby popcornu nebo arašídového másla.

Na jedné straně zahlcené nemocnice, boj lékařů o život pacientů s covid-19, opakovaní mantry o rouškách, mytí rukou a izolaci. Na druhé straně záplava mýtů, manipulací s fakty a populismu. Reakce na pandemii nového koronaviru v USA už měsíce ukazuje, jak moc je tamní společnost rozdělená. Počet mrtvých už sice dosáhl 230 tisíc, i tak ale značná část veřejnosti naslouchá prezidentovi, jehož přístup se dá shrnout zhruba takhle: pojďme se bavit. Ničeho se nebojte, uzdravíte se asi tak za dvě vteřiny.

Průběžné výsledky prezidentských voleb tohle dilema kopírují. Je tu velkohubý Donald Trump, který se nechal napumpovat elixírem steroidů, koronavirus slavně porazil a na svých mítincích rozšafně odhazoval roušky do davu. A pak střídmý Joe Biden, zastánce masivního trasování, povinného nošení roušek na veřejných místech, který své rally z velké části přesunul do online prostředí, aby příznivce nevystavil nákaze.

Jejich přístup by nemohl být odlišnější. Trumpovy průběžné zisky přitom – vedle jiných věcí – ukazují, jak moc jsou Američané celým tím covidem unaveni. Že nehledě na vědecká data, epidemiologické studie a zvyšující se číslo R chtějí svět podle Trumpa, ve kterém covid není nic než „chřipečka“, ve kterém se vrátí do práce, nebude se krachovat a tu zlou Čínu za to potrestáme.

Mimochodem, pokud Trump zvítězí, bude to podle jedné z posledních studií vítězství velmi drahé. Statistici ze Stanfordu propočetli, že se v důsledku 18 shromáždění, které nynější obyvatel Bílého domu uspořádal, nakazilo koronavirem nejméně 30 tisíc lidí. A 700 jich zemřelo. Ale… koho by zajímala data.

Jestli jste někdy investovali aspoň korunu do akcií a jejich nejrůznějších podob, netrpělivě teď koukáte na obrazovku, zda už z ní náhodou nevyhlíží nový americký prezident. Jednoduché rozdělení je asi následovné: pokud zvítězí Trump, znamená to pokračování obchodních válek (hlavně té s Čínou), protekcionismus, a tudíž vzpruhu pro americké firmy včetně těch menších a domácích start-upů. Jejich akcie by měly jít nahoru. Byť třeba půjde jen o rétoriku a reálně se toho v mezinárodním obchodě moc nezmění. Emoce jsou při investování důležité.

Pokud zvítězí Biden, mělo by to vlít život do asijských a evropských trhů včetně tradičních evropských průmyslových firem (myšleno automobilek, nic moc jiného už tady v Evropě nezbylo). Ty vždy profitují z co nejhladšího mezinárodního obchodu, jehož žehlení se dá od Bidena očekávat. Nahoru mohou jít také „rozvojové“ trhy a jejich měny, kam koneckonců manažeři z Wall Street a Londýna stále řadí i Česko.

Než bude ale o vítězi zcela jasno, seďte raději na svém. Buďte v klidu a držte svůj dlouhodobý pohled. Bloomberg připomenul, že ve volební den jdou akcie nejčastěji dolů (zažil to dvakrát Obama, v den vítězství Trumpa rostly jen o 1,1 %), ačkoli například jeden rok od druhého zvolení Baracka Obamy už přidávaly 24 %. Jednoduše řečeno, pokud nejste ostřílení investiční vlčáci, je dnes lepší poslouchat hudbu než obchodovat. Pusťte si třeba „We Don't Need Another Hero“. Investice včetně akcií budou létat nahoru a dolů. A o to hůře, pokud se nejistota kolem volby bude prodlužovat. Vždyť to znáte, hrdinů jsou plné hřbitovy.

Pocity z dnešní volební noci asi nejlépe popsal americký komik Jimmy Kimmel, který zatweetoval, že se cítí jako kdyby byl při smyslech během své vlastní operace. Po relativně klidném rozjezdu následovaném prvním mávnutím rukou nad ztrátou státu Florida začalo být kolem půl čtvrté ráno jasné, že se žádné drtivé, nebo dokonce jen přesvědčivé vítězství Joea Bidena nekoná.

Na výrazech i body language moderátorů na většině televizních stanic začala být vidět viditelná nervozita a vše pravděpodobně směřuje k tomu nejhoršímu možnému řešení – rozhodne Pensylvánie, ve které může sčítání hlasů trvat i více než týden. Podle místních pravidel začaly volební komise sčítat poštovní hlasy až v úterý ráno.

Jasné jsou asi jen dvě věci. První – průzkumy volebního mínění v rozdělené společnosti prostě nefungují. Druhá – „efekt Drahoš“ nemastného neslaného kandidáta, který sice nikoho neurazí, ale hlavně nikoho nenadchne, nefunguje. Vzepřít se populismu znamená nadchnout mladé, dát naději (ehm, nevykašlat se ně) blue collar voličům, ale hlavně jít do boje s nějakou myšlenkou a představou o světě, který chcete lidem nabídnout. Půlka lidí chce současný svět spálit, druhá přetvořit. Status quo nikoho nezajímá.