Článek
Spropitné v Česku stojí tak trochu mimo systém a to někteří číšníci chtějí změnit. Většina tuzemských restauratérů tringelt rozděluje tak, že po směně rozpočítají určité procento denních tržeb mezi obsluhu – číšníky, kuchaře a manažery. Peníze potom vůbec nevstupují do účetnictví podniků, nedaní se a neodvádí se z nich sociální a zdravotní pojištění. Jsou černým příjmem, který se rozděluje z hotovosti.
Restauratéři iniciovali schůzku s ministerstvem financí, na níž chtějí resort přesvědčit, aby spropitné zlegalizoval tak, jak je to například v Rakousku a Německu.
Článek si můžete také poslechnout v audioverzi.
„Chceme, aby si zaměstnanec mohl spropitné přiznat v rámci svého daňového přiznání a bylo uznatelným příjmem,“ říká Luboš Kastner, garant programu Moje restaurace v rámci Asociace malých a středních podniků a živnostníků. „S ministerstvem musíme vymyslet, jak to udělat, aby to pro nikoho nic neznamenalo. Pokud bychom měli být vystaveni nějaké šílené administrativě nebo dohledu a museli bychom něco z toho odvádět, už to ztrácí smysl. Spropitné patří lidem, protože si ho zasloužili,“ dodal.
Restauratéři chtějí právně definovat spropitné tak, aby bylo vyloučeno z předmětu odvodů na politiku zaměstnanosti, sociální pojištění a zdravotní pojištění.
Ministerstvo financí bylo dříve striktně proti tomu, v současnosti připouští diskusi o změnách. „Jsem připravena se nad tím sejít, pokud najdeme cestu jen pro restaurace. Potom jsem změně otevřená,“ reagovala ministryně financí Alena Schillerová na opakované výzvy k legalizaci spropitného na konferenci HORECA v minulém týdnu.
Krátce předtím naznačila, proč se jí do podobných změn nechce. „Spropitné je docela problematický fenomén. Velmi těžko se stanovují parametry, náš národ je velmi kreativní. V Rakousku to udělali pod volebním tlakem a dnes z toho mají těžkou hlavu. Nerada bych se dostala do situace, abychom se hádali s Finanční správou o tom, co je ještě spropitné a co už je mzda,“ dodala.
Spropitné není jen v restauracích, ale i v mnoha dalších službách, například u kadeřníka, taxi, v kurýrních službách nebo v kavárnách.
Dnes musí být tuzéry oficiální součástí příjmu zaměstnavatele, pokud host restaurace odměnu hradí platební kartou. Podle Kastnera jde obvykle přes banky 50 až 70 procent příjmů gastronomů, nicméně většinou se jedná o platbu nad hodnotu uvedenou na účtence, která v účetnictví nefiguruje. A stále dost hostů platí v hotovosti, aby se odměny mohly vyplácet personálu na ruku.
Legalizace spropitného by podle Kastnera pomohla zaměstnancům například při žádosti o bankovní půjčku. „Pokud si zaměstnanci pravidelně vkládají spropitné na účet, banka neuvěří, že jde o pravidelný příjem a nemusí například schválit hypotéku,“ vysvětlil restauratér.
Spropitné banka neuznává
Nejde přitom o malou sumu. V případě restaurace, která má denní tržbu 100 000 korun, si obsluha přijde denně bokem na 500 až 700 korun. Za měsíc, kdy se otočí na dvanácti až patnácti směnách, tento černý příjem dosáhne kolem 7 až 8 tisíc korun na osobu.
„Ke mzdě 25 až 30 tisíc korun se se spropitným dostává restaurační personál na úroveň standardních zaměstnanců, ale v bance jsou tito lidé stále znevýhodněni oproti jiným profesím,“ říká Kastner.
Výše spropitného se v průměru pohybuje v tuzemsku kolem 4 až 5 procent z útraty hosta. U horších restaurací je procento nižší, naopak v úspěšnějších restauracích se tuzéry pohybují i na úrovni 6 a více procent.
Podobně jako chtějí spropitné definovat čeští restauratéři, už je v právu zakotveno v Německu, Rakousku, Irsku, ve Spojeném království a také v Rumunsku. Zatímco v Rumunsku se dýška legalizovala jen v restauracích a barech, v ostatních zmíněných zemích je spropitné rozšířeno na všechny obory ekonomiky.
V Německu, Rakousku a Rumunsku je zároveň tento příjem osvobozen od daně i odvodů na politiku zaměstnanosti, sociální a zdravotní pojištění. Ve Spojeném království a Irsku je spropitné předmětem daně z příjmů, ale nikoliv odvodů.
Legální cesta: číšníkovi zůstane půlka
Otázka spropitného není v současnosti v české legislativě nijak upravena. Daňový expert společnosti TH Tax Tomáš Hlaváček nicméně dodává, že je to příjem, který podléhá buď daním nebo i odvodům.
V prvním případě, kdy spropitné zákazník dává v hotovosti číšníkovi a ten si je ponechává, by měl číšník podat daňové přiznání a odvést z něj 15procentní daň z příjmů. Sociální nebo zdravotní pojištění se v této situaci neodvádí, protože příjem neplyne od zaměstnavatele. V modelovém případě, kdy si číšník přijde za den na 1000 korun, mu zůstane 850 korun čistého.
V případě, kdy sama restaurace spropitné rozděluje mezi zaměstnance (například kvůli spropitnému z platby kartou), je to složitější. Pro restauraci jde o běžnou tržbu, z níž musí odvést DPH ve výši 10 procent a současně daň z příjmů právnických osob ve výši 19 procent, pokud si příjem nechá. Vyplacení spropitného restaurací číšníkovi bude zdaněno stejně jako běžná mzda, to znamená ztenčí se o odvody na sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmu fyzických osob.
Tento případ, který bude platit zejména při poskytnutí spropitného platební kartou, je ale pro zaměstnance velmi nevýhodný. Ze spropitného ve výši 1000 korun zůstane číšníkovi 502,79 koruny, vypočítal Hlaváček. „Rozdíl mezi variantou 1. a 2. je tedy zásadní. Efektivní míra zdanění 15 % versus 49,7 procenta,“ uvedl.
