Článek
Žalobu o odškodné podala Vitásková také na Českou televizi, po které požaduje půl milionu korun. Soud už její nárok zatím nepravomocně potvrdil. Právě dnes se má soud zabývat odvoláním České televize.
Alena Vitásková nastoupila do čela Energetického regulačního úřadu (ERÚ) v létě roku 2011. Měla se vypořádat s dopady nezvládnutého solárního boomu předchozích dvou let.
Půl roku předtím, do posledních silvestrovských hodin roku 2010, uděloval ERÚ pod vedením tehdejšího šéfa Josefa Fiřta solární licence narychlo dokončovaným elektrárnám. Ty si tak zachovaly nárok na vysokou dotaci. Brzy se však ukázalo, že se tehdy stala řada chyb a že se i falšovala licenční dokumentace.
Vitásková si ale netroufla podezřelé licence bez jasných soudních verdiktů, potvrzujících machinace, odnímat. Místo toho podala 56 trestních oznámení a na Nejvyšší státní zastupitelství poslala na 120 podnětů k šetření solárních licencí.
Nakonec byla v roce 2013 sama obžalována v kauze rodiny chomutovského podnikatele Zdeňka Zemka, v níž stanulo před soudem celkem deset lidí. Žalobci jí kladli za vinu, že bránila odnětí licencí na dvě chomutovské elektrárny, jež byly koncem roku 2010 prokazatelně získány podvodem. Soud v tomto případu odsoudil investory, techniky i úředníky k mnohaletým trestům vězení. Také Vitásková původně dostala 8,5 roku. Předloni ji však Vrchní soud v odvolacím řízení definitivně zprostil viny. Šéfka ERÚ podle něj žádný trestný čin nespáchala.
Vitásková čelila také žalobě za to, že v roce 2015 jmenovala na post místopředsedkyně ERÚ bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou, která nesplňovala kvalifikační podmínky. V tomto případě Vitáskovou soud pravomocně očistil letos v červenci.
Už jste ze sebe těch sedm let soudního martyria setřásla?
To nebylo sedm let, ale osm! Byly to dvě kauzy, které se prolínaly. A když to sečteme, dohromady to trvalo osm let. Osm let jsem byla stíhána, přičemž oba případy pak skončily tak, že skutek nebyl trestným činem.
Alena Vitásková
Kariéru začínala roku 1974 v Severomoravské plynárenské, končila tu jako generální ředitelka.
V letech 2000 až 2007 byla CEO ve společnostech Transgas, RWE Transgas a Pražská teplárenská.
2011–2017 vedla Energetický regulační úřad.
Od roku 2013 čelila dvěma žalobám, letos byla definitivně očištěna.
Roku 2018 jí prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy 1. stupně.
Založila Institut Aleny Vitáskové na pomoc obětem justičních pochybení.
Byla jste dokonce prvoinstančně odsouzena na 8,5 roku. Byla jste srovnaná s tím, že půjdete do vězení?
Srovnaná jsem s tím samozřejmě nemohla být. Odsouzená jsem byla pouze nepravomocně, pak mě zprostil obžaloby odvolací Vrchní soud v Olomouci. Nebyly důkazy, že bych se dopustila skutku, který mi byl kladen za vinu. Tedy že bych zasahovala do prvoinstančního licenčního řízení. Následně se nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman dovolal a v dovolání napsal, že teda když jsem nezasahovala, tak ať mě odsoudí za to, že jsem nezasahovala. Nejvyšší soud pak vrátil kauzu s tím, že skutek, za který jsem viněna, nebyl vůbec trestným činem. Ne, že o něm jen nebyly důkazy…
Jak si vysvětlujete dlouholetou snahu odsoudit vás?
Asi jsem se nehodila do nějakých struktur.
Vy jste od svého nástupu na ERÚ čelila silné kritice. Myslíte, že šlo o to vás odstranit?
No, ta kritika… Já když jsem nastoupila na Energetický regulační úřad, tak se lidé teprve začali dovídat, že taková instituce existuje. Instituce, která má chránit zájmy spotřebitelů, má vytvářet rovné podmínky pro všechny účastníky na energetickém trhu. Ne jenom rovnější podmínky pro ty velké a méně rovné pro ty malé. Já jsem se ujala činnosti v souladu s energetickým zákonem a kompetencemi ERÚ. Ti, kteří byli zvyklí na něco jiného, se samozřejmě zlobili. Kritika dosáhla nátlaku na to, abych odešla, asi dva měsíce po mém nástupu. A byly použity praktiky, které jsou dneska, jak jsem si potvrdila, běžné.
Myslíte tou praktikou vaše trestní stíhání?
Samozřejmě. To bylo vykonstruované. Buď šlo o trestní řízení na objednávku – že je to možné, potvrzuje i premiér Andrej Babiš nebo ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Druhá možnost je, že žalobce a soudce, kteří se na tom podíleli, neznají zákony a podzákonné normy. Pak by měli být svlečeni z taláru.
Pokud bylo vaše stíhání objednáno s cílem, jak říkáte, odstranit vás z čela ERÚ, nedostala jste nikdy nabídku, že by se mohla kauza zamést pod koberec, pokud byste sama z úřadu odešla?
Ne, nedostala. Ale ono se absolutně ví, že bych nic takového přijmout nemohla. Dostala jsem ale jiné nabídky.
Povídejte!
Dostala jsem nabídku, že když podpořím nějaké podpory, například biometanu, tak nevznikne rada Energetického regulačního úřadu a tím pádem bych pravděpodobně měla šanci zůstat předsedkyní na další funkční období. Tu nabídku jsem dostala, když jsem tvrdošíjně odmítala podpořit rozsáhlou podporu biometanu – v miliardách korun.
Kdo vám ji dal?
Pan poslanec Urban, který byl v té době za ČSSD v Parlamentu, tehdejší šéf výboru pro energetiku. Já jsem to považovala za úplatek, protože to je do jisté míry úplatek funkcí. Tak jsem na to samozřejmě podala trestní oznámení, bylo to předáno nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi, bylo zahájeno nějaké řízení, a bylo to odloženo.
Milan Urban
Politik, bývalý místopředseda ČSSD
Od 1998 do 2017 s přestávkami poslanec
2003–2006 ministr průmyslu
2010–2017 byl předsedou, později místopředsedou hospodářského výboru Sněmovny.
Urban tvrzení Vitáskové, že se ji pokusil uplatit šancí na druhé funkční období v čele ERÚ, označil za „naprostý nesmysl“. „Na jmenování do funkce předsedy ERÚ, zvláště pak na druhé období pro paní Vitáskovou, jsem nemohl mít absolutně žádný vliv. To bylo v rukou ministerstva průmyslu a vlády,“ uvedl pro Seznam Zprávy.
Měla jste na to důkazy?
Samozřejmě. Kromě osobního jednání esemesku, kterou jsem si nechala notářsky ověřit.
Ztratíte čest, peníze i zdraví
Jak s vaší sedmiletou, nedávno ukončenou soudní anabází budete nakládat? Žádáte stát o náhradu?
Čekáme, jak se stát k požadavku na mé odškodnění postaví. Pokud nijak, samozřejmě to půjde k soudu.
Kolik vás právní tahanice celkem stála?
Miliony korun. Musíte počítat nejen náklady na právníky. Máme to spočítáno na částku přes 200 milionů korun.
Přes 200 milionů korun jako celková škoda, kterou jste utrpěla stíháním a žalobami?
Ano. Škodu, která byla způsobená na mně jako osobě, náklady, které s tím byly spojené. Je to rozděleno do dvou částí, majetková a nemajetková újma. Ale mohu vám říct, že ani tato částka nenahradí osm let, které vás pocákají na celý život. To není tak, že to všechno skončilo letos v červenci.
Co vám těch osm let udělalo s životem? Vy jste přesto, že jste byla stíhána, dokončila celé své funkční období na Energetickém regulačním úřadu…
Ano. Já si musím vzpomenout na jeden váš článek, když to peklo začalo. Všichni čekali, že už musím z ERÚ odejít. Přece to Vitásková nemůže vydržet! A vy jste napsala, že to mě neznají, že Vitásková své funkční období dokončí. Takže ano, dokončila jsem ho řádně, nemám se za co stydět, protože jsme udělali kus práce pro všechny občany i pro účastníky energetického trhu. V průměru jsme ušetřili každé rodině na nákladech za energie asi tři a půl tisíce díky krokům, které regulátor udělal.
No, a co to udělalo se mnou? Ztratíte čest, která se nedá nikdy nahradit. Ztrácíte společenské a pracovní postavení, přátele. Je poškozena rodina, má to dopad na zdraví – nejen mé, ale celé rodiny. Moje maminka se z toho ještě nevzpamatovala a už se asi nikdy v životě nevzpamatuje. Má to vliv na finance. Má to nepředstavitelný dopad, který vás poškodí. A je to nevratný krok. To se nedá vrátit.
Kromě kompenzace po státu žalujete třeba taky Českou televizi, po které chcete půl milionu korun.
To je minimum, jak jsme to ohodnotili.
Jen bych připomněla za co. Moderátor o vás řekl tuto větu: „Alena Vitásková měla připustit přidělení licencí elektrárnám, které neměly nárok na vyšší výkupní ceny elektřiny.“ Novinářská formulace, že „měl někdo něco udělat“, rozuměj podle žaloby, je úplně běžná. Je podle vás nekorektní?
Samozřejmě. Tam toho bylo víc, že toto se odvysílalo ve zpravodajství v hlavním vysílacím čase a v týdnu, kdy běželo hlavní líčení u odvolacího soudu. Jenomže ten, kdo ty licence vydal a nezabránil tomu, jsem nebyla já, to byl pan Fiřt.
Josef Fiřt, váš předchůdce v čele ERÚ.
Ano, ten připustil vydávání licencí. Já jsem u toho rozhodně nebyla. Já jsem přišla na úřad o víc než půl roku později. V tom týdnu, kdy se ta nepravda odvysílala, si mnozí si mnuli ruce, že mi soud potvrdí rozsudek. Takže jsme podali na televizi žalobu.
Soud vám ten půlmilion zatím nepravomocně potvrdil, že?
Tento týden (ve čtvrtek 10. září, pozn. red.) se má soud zabývat právě odvoláním nebo stanoviskem České televize.
Vitáskové solární smršť
Vy jste jako šéfka ERÚ žalobcům předložila podněty k prošetření stovek solárních licencí z roku 2010. Mělo to smysl? K soudu se z toho nakonec dostal jen zlomek. A z toho zlomku skončilo odsouzením jen pár případů.
Byla to složitá situace, protože sami představitelé solárních asociací dali podnět na Ministerstvo průmyslu a obchodu, že ERÚ vydával licence v roce 2010 nezákonně. Takže jsme měli povinnost začít jednat, ta lhůta pro zahájení obnovy řízení se krátila, platila jen do konce roku 2013. Nebylo v lidských silách to zvládnout. Takže jsme se nakonec s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem dohodli a předali jsme mu asi 120 podnětů. Státní zastupitelství dostalo posilu a dělalo na těchto podnětech.
Vaše hromadné podněty podle řady energetiků přispěly k averzi, jaká u nás vůči solárním technologiím dodnes ve společnosti i v politice panuje. Jak se dnes na soláry díváte?
Každá mince má dvě strany. Soláry jsou moderní technologie, u nás se ale vzaly za špatný konec. Stala se z nich byznysová záležitost, mnoho investorů na tom vydělalo miliardy.
Energetické projekty jsou ale přece vždycky byznysová záležitost a investoři je dělají proto, aby na nich vydělali.
To ano, ale tady se z toho stal zločin. Tím, jak byly podmínky nastaveny. Neříkám, že to byl zločin těch, kdo do toho šli. Byl to zločin státu spáchaný na investorech. Protože stát udělal nabídku, kterou pak nemohl dodržet, takže retroaktivně mění podmínky. Dokonce se dopouští toho, že legislativu, která je ve vzájemném rozporu, chce ponechat, aby mohl nepohodlné stíhat nebo trestat.
Já jsem pořád přesvědčená, že nelze udělat silnou čáru a zapomenout na to. Musí se napravit křivdy, které byly způsobeny investorům, kteří do solárního byznysu šli čestně, kteří jen chtěli podnikat, a pak skončili jako žebráci nebo jsou dehonestováni jako zločinci. Jsem přesvědčena, že se musí napravit to, co stát způsobil. I proto jsem navrhovala zřízení parlamentní vyšetřovací komise k solárnímu byznysu. Není to pochybení poctivých podnikatelů. Je ale samozřejmě i hromada nepoctivých, těch, kteří koncem roku 2010 vůbec elektrárnu neměli a přesto dostávali licence.
Chtěla jsem vrátit vlak na koleje
Nepřispěla jste k protisolární hysterii a kriminalizaci či dehonestaci slušných solárníků i vy sama?
Ne, důvod nejsem já, ale špatně stanovené výkupní ceny v roce 2010.
Jistě, to je hlavní důvod, to dnes všichni víme.
Ano, to dnes víme. My jsme upozorňovali, že tam je (v solárních podporách – pozn. red.) asi 162 miliard navíc, ať se to napraví. A pak se začalo zbavovat Vitáskové za každou cenu. Solárníci dali podnět na Ministerstvo průmyslu a obchodu, že regulátor vydával nezákonně licence. Počítali, že Vitásková se z toho nevzpamatuje, že bude nečinná, tak ji vyhodíme za nečinnost. A Vitásková se z toho vzpamatovala a byla činná a předložila státním zástupcům hromadu podnětů: jestli chcete, tak je šetřete. Já sama obnovu řízení zahajovat nebudu, protože je to nezákonné.
Takže protisolární hysterie u nás je oprávněná?
Soláry nás na podporách stojí celkem 800 miliard, možná více. Proto ta hysterie kolem nich je a ještě bude. Je to strašně moc peněz a zbrzdilo to rozvoj obnovitelných zdrojů. Celý sektor nepoškodila Vitásková. Já jsem celou dobu naopak snažila posadit ten vlak zpátky na koleje.