Článek
Není nutné studovat 330 paragrafů schváleného zákona ani stovky změn v příbuzných normách.
Co se změní, pokud stavební zákon přejde přes Senát a skutečně začne platit, ukazuje zkrácený příběh stavby, která nebyla schválena ani po osmi letech správního řízení.
Výrobce automobilových dílů plánoval postavit v okrajové čtvrti krajského města deset metrů vysokou a šedesát metrů dlouhou výrobní halu, stála by na místě staré jízdárny (detaily případu má redakce Seznam Zpráv k dispozici). Podnikatel požádal stavební úřad při magistrátu, aby projekt schválil v územním řízení, i když věděl, že s tím nebudou souhlasit majitelé sousedních domků.
Poslechněte si článek v audioverzi.
Sehnal potřebná razítka na příslušných úřadech, od Krajské hygienické správy přes hasiče, odbory dopravy a územního rozvoje na magistrátu až po odbor životního prostředí na krajském úřadě. Papíry odnesl na stavební úřad, který poté sousedy vyzval, ať se k projektu a všem přiloženým dokumentům do třiceti dnů vyjádří. Ti napsali celou řadu námitek, stavební úřad požádal podnikatele, ať dodá pár dalších papírů včetně hlukové studie, a do tří měsíců stavbu schválil.
Sousedé se však odvolali k odboru stavebního řádu na krajském úřadě s novými námitkami. Trvalo půl roku a krajský úřad požádal kolegy ze stavebního úřadu, ať důkladněji vyvrátí námitky, podle kterých byl projekt v rozporu s územním plánem města. Památkáři museli schválit, že továrna nahradí historickou jízdárnu z 18. století. S opravenou verzí už krajský úřad souhlasil.
Tím anabáze strojírenského podnikatele neskončila. Případ zamířil zároveň k přezkumu na ministerstvo pro místní rozvoj a ke krajskému soudu. Ministerstvo po půl roce zjistilo, že stavební úřad rozhodl podle zákona, pak ovšem nastoupil soud a po dalším roce dal za pravdu domkářům. Upozornili totiž, že stavební úřad nepředal jejich námitky k vyřízení odboru životního prostředí a hygienické stanici.
Tím se proces vrátil stavebnímu úřadu a kolečko se opakovalo. Po osmi letech od začátku anabáze už krajský soud s územním rozhodnutím souhlasil. V této chvíli se mohou sousedé odvolat k Nejvyššímu správnímu soudu do Brna. Pokud tak neučiní, mohou obdobným způsobem jako územní řízení blokovat také stavební řízení, které rozhoduje o detailech, co přesně se má stavět.
Naprostá většina staveb nezažije takové komplikace, i když pravděpodobnost průtahů a obstrukcí roste s tím, jak velkou stavbu investor plánuje a jak stavba zasáhne okolí. Přesto právě takové extrémní zkušenosti stojí v základu nové verze stavebního zákona.
Méně razítek, stavíme za rok
Od roku 2023 už nebudou investoři shánět stanovisko hygieny, dopraváků, památkářů ani ekologů. Jenom podají žádost o povolení stavby na krajskou pobočku státního Nejvyššího stavebního úřadu (NSÚ) a jeho zaměstnanci už sami vyřídí potřebné papíry, protože součástí NSÚ bude odbor pro dopravu, územní dokumentaci, hygienu, památky i životní prostředí. Sousedé budou moci podat námitky do dvou týdnů od chvíle, kdy stavební úřad dostane žádost, úředníci rozhodnou do dalších patnácti dnů, u složitějších staveb si mohou vzít měsíc navíc.
Komu se verdikt v první instanci nebude líbit, ten se odvolá v ostravské centrále NSÚ, která opět do 30 až 60 dnů povolení ke stavbě potvrdí, nebo upraví, ve výjimečných případech zruší. V žádném případě však návrh nevrátí na krajskou pobočku s žádostí o nápravu. Sousedé se ještě mohou obrátit na soud. Ani ten nemusí kvůli méně významným chybám případ vracet stavebnímu úřadu a napraví je sám. Plán, že se podle nového modelu schválí každá stavba nejdéle za rok, může vyjít.
Nejlepší nakonec: Nebude třeba absolvovat zvlášť územní a stavební řízení, investice se schválí v jediném úředním procesu.
„Dnes jsme udělali velký krok pro budoucnost naší země,“ zhodnotila změny sama autorka zákona, ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO). Za pravdu jí dá jistě strojař z krajského města, sami úředníci, a také pro sousedy bude výhodnější, když se věc vyřídí rychleji.
Jak je užitečné, když se stanoví termíny, a jak se vyplatí, když investor a další účastníci řízení nemusí obíhat všechny úřady, o tom není sporu. Podle kritiků je však chyba v provedení. Nahradit všechny zúčastněné instituce tím, že „zřídím nový megaúřad“, označil za levicovou iluzi a nebezpečnou lež předseda poslanců ODS Zbyněk Stanjura. Nejvyšší stavební úřad bude potřebovat třináct tisíc úředníků, které musí přetáhnout z radnic a krajských úřadů.
S přechodem však podle šetření na radnicích souhlasí jen 40 procent potřebných úředníků. „Takový zásah do fungování veřejné správy může oblast stavebnictví zasáhnout a paralyzovat v řádu let,“ obává se analýza z dílny Ministerstva vnitra.
Může dojít k zahlcení soudů. S tím, jak stavbu hodnotí hygienici, ekologové, dopraváci či památkáři, se její případní odpůrci seznámí až ve chvíli, kdy Nejvyšší stavební úřad vydá rozhodnutí na krajské úrovni. Odvolat se mohou jen do vyššího patra stejného úřadu, tedy s minimální šancí na úspěch. Jinými slovy: nový stavební zákon zkrátí nespokojencům cestu k soudu, který bude nucen řešit spory namísto stavebního úřadu.
Selhání státu hrozí také podle ekologických organizací. Dosud hájily přírodu i zemědělskou půdu před likvidací či zastavěním úřady podřízené ministrům životního prostředí a zemědělství. Napříště o likvidaci zeleně a rozšiřování zástavby rozhodne v konečné instanci šéf stavebního megaúřadu. Pravidla se uvolní dokonce v národních parcích. Nic nehrozí přímo pokladům přírody, správce národního parku však už nebude schvalovat výstavbu přímo v katastru obcí typu šumavské Modravy.
Obdobné potíže hlásí Ministerstvo kultury. Státní památkový ústav bude i nadále schvalovat stavby v městských památkových rezervacích, o tuto pravomoc však přijde v jejich ochranných pásmech. To znamená, že se bez souhlasu památkářů neobejdou stavby v historickém centru Prahy, ovšem na Pankráci, Vinohradech nebo ve Strašnicích už bude rozhodovat sám Nejvyšší stavební úřad.
