Článek
„Aroo,“ rozezněl se přesně ve 12 hodin údolím Jeseníků pokřik Spartanů a já mohl společně s dalšími víc než dvěma stovkami lidí vyrazit na trať. I když jsem poslední čtyři měsíce každý týden aspoň jednou nebo dvakrát běhal a čtyři pět hodin strávil cvičením, svojí formou jsem si příliš jistý nebyl.
Navíc, když většina spoluběžců na tom byla fyzicky evidentně o dost líp.
Rovnou ze startu nás trať hnala do tříkilometrového stoupání na jeden z vrcholů Jeseníků. Už během něj bylo třeba přelézat dřevěné ploty, které měly bezmála dva metry, nebo třeba přejít po kladině.
Překážek bylo na skoro osmikilometrové trati nakonec přes 20. Kolik, jaké to jsou nebo jak vůbec je trať dlouhá, přitom na startu kromě pořadatelů nikdo neví.
Polem nepolem, potokem pod drátem
Některé bariéry jsou formalitou – třeba přelézání překážek z velkých sítí, jinde bylo už potřeba zvládnout techniku, mít sílu anebo alespoň odhodlání. Hlavně to vyžadovala závěrečná část – několik set metrů ledovým potokem, na jehož konci bylo potřeba podlézt, nebo podplavat pod ostnatým drátem.
Kdo to nezvládl, automaticky v závodě skončil. Ne u všech úkolů byla pravidla tak přísná. Někde závodník mohl udělat za trest 30 „angličáků“, když překážku nezvládl.
Na to, jak závod vypadal a jak se s úkoly popral reportér Seznam Zpráv Pavel Cyprich, se podívejte ve videu nad článkem.
Podívat se můžete také na to, jak se Pavel, který byl od ledna součástí týmu nadšenců, jenž si říká Nikdy není pozdě, na závod chystal.
Takhle vypadá příprava na závod Spartan Race. Zvládli byste ji? A jak ji zvládal redaktor Seznam Zpráv?Video: Pavel Cyprich
