Oslava gólu jako politické gesto. Fotbalistům Turecka hrozí za salutování trest

Fotbalové Turecko zažívá jednu z nejlepších kvalifikací na evropský šampionát. Po osmi zápasech má na svém kontě stejně bodů jako úřadující mistři světa z Francie. V přímém souboji o první místo skupiny H Turci v pondělí remizovali v Paříži 1:1, což se dá považovat za velký úspěch. Po vyrovnávající trefě Kaana Ayhana v 82. minutě přišla zajímavá roztržka mezi střelcem gólu a obráncem Demiralem. Ayhan totiž údajně odmítl oslavit gól tak, jak si jeho spoluhráč představoval.

Turečtí hráči zvolili jako oslavu gólu pozdrav tureckým vojákům, kteří se účastní invaze v Sýrii.

Taková situace se v posledním týdnu opakovala už podruhé. V pátek totiž stejným způsobem slavili Turci vítězný gól v domácím utkání proti Albánii.

Turecká opora Evertonu Cenk Tosun následně zveřejnil na sociální sítích fotografii s komentářem: „Pro náš národ a zejména pro ty, kteří pro něj riskují své životy.“

Problém je v tom, že mezinárodní organizace FIFA a UEFA takový postup výslovně zakazují. „Vše je vysvětleno v disciplinárním řádu UEFA v odstavci šestnáct. Tam je jasně řečeno, čeho by se měli hráči, kluby a asociace při utkáních vyvarovat. Mimo jiné tam figuruje jakákoliv podpora rasismu a také politická gesta. Dá se předpokládat, že ta turecká nějakým způsobem odsoudíme a vyneseme trest,“ říká člen disciplinární komise UEFA Rudolf Řepka.

Disciplinární komise zasedá ve čtvrtek, v agendě však bod, který by se týkal tureckých zápasů, nefiguruje. Je možné, že se ještě do programu zasedání na poslední chvíli dostane, zatím tomu tak ale není.

„Často řešíme například rasistické urážky na stadionech. Z vlastní zkušenosti si ale nevybavuji, že bychom v rámci UEFA někdy projednávali podobná politická gesta. Disciplinární řád nám umožňuje udělit prakticky jakýkoliv trest. Od finanční pokuty, přes částečné uzavření stadionu až po odebrání bodů. Zatím ale nemůžu říct, jaký verdikt vyneseme, protože vůbec netuším, co si o tom myslí mí kolegové. Budeme o tom diskutovat, ale je to čerstvé, takže je možné, že se rozhodne až v listopadu,“ přibližuje další postup Rudolf Řepka.

Jeho slova potvrzuje i mluvčí UEFA Philip Townsend. Ten prohlásil, že turecké vystupování se dá považovat za provokaci.

Poslanec francouzské strany UDI Jean-Christophe Lagard šel ještě dál. „Jak můžeme dovolit, že se fotbalový zápas stane politickou peticí na podporu vojenské invaze, při které jsou masakrováni civilisté z řad našich přátel?“ stojí v jeho tweetu.

Kvůli výše zmíněné fotografii Cenka Tosuna měli problémy i dva hráči, kteří hrají za německou reprezentaci. Emre Can a Ilkay Gündogan (oba s tureckými kořeny) totiž tento snímek „olajkovali”, což neuniklo zástupcům světových médií. Oba dva následně toto označení odebrali a museli své postoje okamžitě vysvětlit.

„Jsem pacifista a jednoznačně odmítám jakoukoliv formu války,“ prohlásil záložník Juventusu Turín Emre Can.

Existuje však fotbalista, který byl za svou aktivitu už potrestán. Turek Cenk Sahin z německého klubu St. Pauli oslavoval invazi do Sýrie na svém instagramovém účtu. Svůj páteční příspěvek sice smazal, vedení druholigového celku ho však vyřadilo z kádru a oznámilo mu, že si může hledat nové angažmá. Podle klubového managementu Sahin opakovaně nerespektoval klubové hodnoty.

Je otázkou, jak se k této situaci postaví vedení UEFA.

„Už několikrát v minulosti UEFA i FIFA prokázaly jakousi liknavost při řešení těchto sociálně-fotbalových problémů, takže se dá pochybovat o jejich roli v takových případech. Například dánský útočník Nicklas Bendtner zpropagoval po vstřeleném gólu na EURU 2012 jednu sázkovou kancelář a dostal pokutu sto tisíc liber. Naopak srbský svaz dostal za rasistické urážky během utkání proti Anglii U21 penalizaci ve výši pouhých 80 tisíc liber, což je zvláštní,“ říká zakladatel magazínu Football Club Karel Häring.

Není to navíc poprvé, kdy se politická angažovanost ve spojení Turecka a fotbalu dostala do popředí zájmu. V květnu loňského roku zveřejnil německý reprezentant s tureckými kořeny Mesut Özil společnou fotografii s tureckým prezidentem Erdoganem a spoluhráčem Gündoganem. Následovala vlna ostré kritiky na adresu hráče londýnského Arsenalu a většina Němců takové chování odsoudila.

„Obecně si myslím, že Turci řeší politiku prostřednictvím sportu víc než ostatní evropské národy. Bylo to vidět v minulosti už třeba na případu Mesuta Özila a prezidenta Erdogana. Tehdy to vyvolalo velké kontroverze uvnitř německého národního týmu a kabina na následném světovém šampionátu zdaleka nepůsobila jednotně,“ myslí si Karel Häring.

Mesut Özil následně v červenci po konci mistrovství světa v Rusku ukončil reprezentační kariéru. Letos v létě mu pak Erdogan šel na svatbě za svědka.

Politické aféry tak trochu zastiňují současný sportovní úspěch tureckého národního týmu. Výběru trenéra Senola Günese stačí vyhrát jeden ze zbývajících dvou zápasů a Turci se opět podívají na evropský šampionát.

„Turci byli vždy kvalitní fotbalisté. Potřebují akorát trenéra, který je dokáže ukočírovat. Turecká liga je velmi kvalitní, hraje tam spousta hráčů ze zahraničí a tamní týmy dokáží zaplatit i hvězdy světového fotbalu,“ dodává bývalý obránce Erich Brabec, který během kariéry prošel třemi tureckými kluby. „Pomáhá tomu také to, že hodně hráčů působí v Bundeslize. Když projdou mládežnickými základnami a prosadí se do dospělého fotbalu v Německu, tak v sobě zákonitě musí mít vybudovanou německou zodpovědnost a disciplínu. Pokud to pak dokážou přenést i na reprezentační úroveň, tak z toho může profitovat celý národní tým.“