Článek
Padesát starostů po celé České republice vyhlásilo ve své obci bezdoplatkovou zónu – tedy část obce, kde nově příchozí obyvatelé nemohou čerpat doplatek na bydlení.
Podle představitelů obcí a měst jde o jediný nástroj, kterým mohou sami ovlivnit výplatu sociálních dávek a bojovat tak se spekulanty a obchodníky s chudobou, kteří v jejich obci draze pronajímají bydlení – často ve špatném stavu – těm nejchudším lidem. A získávají na to peníze právě ze sociálních dávek.
Jenomže z exkluzivního průzkumu, který mezi starosty provedla redakce Seznam Zpráv, vyplývá, že s dopady bezdoplatkové zóny je spokojena jen část obcí. Podle Aleny Zieglerové z Institutu pro sociální inkluzi, která toto opatření detailně zkoumá, je to i proto, že lidé už platí své bydlení převážně z jiných zdrojů, než je státní podpora.
Jak si vysvětlujete, že větší část starostů v obcích, kde se zavedly bezdoplatkové zóny, hodnotí dopady spíše neutrálně než pozitivně?
Já si myslím, že to nemůžou ani úplně zatratit, ani úplně chválit. Často říkají, že po tom sáhli jako po jediném nástroji, kterým mohou ovlivnit vyplácení dávek na svém území. V komunálních volbách na tom někteří postavili předvolební kampaň. Takže teď nemůžou říkat, že je to k ničemu. Často se objevuje motiv, že to udělali preventivně, protože to zaváděli ostatní a oni nemohli zůstat stranou.
Hned několik starostů přiznalo, že od opatření očekávali více. Jak si vysvětlujete, že to nesplnilo jejich představy?
Slibovali si, že obchodníci s chudobou, spekulanti s byty a provozovatelé ubytoven se zaleknou, zavřou to a odejdou. Nebo se zaleknou natolik, že se začnou chovat jinak a začnou třeba objekty rekonstruovat. To se nestalo. Protože to vychází z predikce, že lidé chtějí dávky čerpat a proto se tam stěhují. Jenomže oni ve skutečnosti nemají kam jít. Takže vlastně přistoupí i na to, že se tam nastěhují, i když ty dávky nedostanou. Obchodníci s chudobou nebo spekulanti s bydlením využívají nevýhody těchto osob, které nikdo jiný neubytuje. A je jim úplně jedno, z čeho ty nájmy a poplatky dostanou.
Dávky už podle vás nepředstavují hlavní zdroj financování ubytování?
Na ubytovnách víme, že už jen menšina pobírá dávky. 60 procent je z jiných příjmů, které si ti lidé musí obstarat a dát je ubytovateli. Je jasné, že sociální dávka na bydlení má čím dál menší schopnost ovlivňovat, kde lidé budou bydlet a jak budou migrovat.
Přitom právě starostové, kteří bojovali s problémovými ubytovnami, si vyhlášení bezdoplatkové zóny nejvíce chválili…
Všimla jsem si, že třeba Stražisko mělo jediný problém v obci, jednu ubytovnu, dvoupatrovou budovu. Je to problém několika rodin, které měly kam odejít. A starosta nebo úřad přímo jednal s tím jedním majitelem ubytovny. To je úplně něco jiného než Janov s neznámými majiteli a čtyřmi tisíci lidmi, kteří tam různě cirkulují.
Může se to dařit v menších obcích nebo u menších objektů. To je příklad Děčína, kde to předchozí primátorka brala velmi vážně a rozumně. Šla dům po domu a vyjednávala s majiteli. Nebo Liberec to dělá aktuálně podobně. Něco prošlo i štrasburským soudem pro lidská práva: žadatelka o dávku prohrála spor s městem Rotterdam, když ji znemožnili bydlet v zóně, kterou označili za problémovou. Prohrála ale proto, že měla od města možnost bydlet jinde, byla tam alternativa. A to v našem zákoně není, proto je špatný. A proto může potenciálně ublížit.
Takže opatření můžou fungovat, když se zaměří na jednotlivé domy, ale hůře to funguje v okamžiku, kdy se použije jako plošný nástroj?
Je to tak. Jako plošný nástroj je to vlastně nepřijatelné už podle zákona. Tam není napsáno, že obec může sama sebe vyhlásit za zónu. Je tam napsané, že obec identifikuje oblasti a projedná je se státními orgány. Je to tam docela ošetřené a i tohle se mohutně porušuje. Máme ještě ten problém, že nemáme právní úpravu na národní úrovni. Proto jsme v právním vakuu. I když budeme mít více Děčínů nebo Liberců, kde to berou dům po domě, tak na tom budou biti okolními obcemi, které to berou plošně.
