Článek
„Poslední dobou jsem hodně přemýšlela o tom, co mě drží a nutí pokračovat, když mám těžší období, a myslím, že čerpám z mého dětství v Číně, kdy jsem s tátou hrála takovou hru. Snažili jsme se zapamatovat básně a texty a dokončovat druhého větu. Jednu větu si pamatuju dodnes: Lidé, když se narodí, jsou ve své podstatě dobří. Tato slova na mě od dětství měla velký vliv, a mají dodnes.“
Tak zněla slova americké režisérky čínského původu Chloé Zhao, když na pandemicky komorním ceremoniálu v Los Angeles přebírala Oscara za nejlepší režisérku roku za film Země nomádů. Společně s Emerald Fennellovou byly teprve šestou a sedmou nominovanou ženou v režisérské kategorii. A Zhao se stala druhou laureátkou v celé již téměř stoleté historii udílení cen americké Akademie a vůbec první laureátkou jiné než bílé pleti.
Devětatřicetiletá filmařka se narodila a vyrůstala v Pekingu. Podle rozsáhlého profilu v magazínu Vulture jako „rebelující dítě a chudá studentka“. Její otec však poté rozjel úspěšný byznys a Zhao se ve čtrnácti letech vydala studovat do Velké Británie, konkrétně do Brightonu. Naučila se perfektně anglicky a její další kroky vedly do amerického Massachusetts.
Nešla však studovat rovnou film. Dala se na politologii. Později však zjistila, že víc než politika ji zajímají samotní lidé. Proto se rozhodla ve studiích pokračovat na Newyorské univerzitě a tady se již dostala přímo k filmu.
Už na škole začala vyhrávat studentské ceny za své krátké filmy. Když studia dokončovala, natočila svůj první celovečerní film Songs My Brothers Taught Me (Písně, které mě naučili mí bratři) a získala za něj cenu za nejlepší debut v rámci cen Independent Spirit. Přestože měla od svých profesorů za úkol angažovat profesionální herce, Chloé Zhao pracovala s neherci. Dokazuje to mimo jiné její smysl pro realitu, ale zároveň pro „indie“ lehkost jejího filmového rukopisu.
Chloé Zhao žila ve Velké Británii a následně ve Spojených státech od poloviny devadesátých let minulého století. Ve chvíli, kdy se její tvorba stávala známější a úspěšnější, její vztah s rodnou Čínou se začal komplikovat. V roce 2013 při jednom rozhovoru přiznala, že když vyrůstala v Číně, „všude kolem se lhalo“. I v tom podle ní tkvěla její dětská rebelie, která odmítala nežít v pravdě.
Čína se rozhodla například její oscarový snímek Země nomádů omezit na svém trhu a blokovala i zmínky na sociálních sítích. Ani po vyhlášení Oscarů její jméno „podezřele“ netrendovalo na čínských sociálních sítích a vyhledávacích platformách. V Číně ani neběžel žádný přímý přenos z losangeleského ceremoniálu. A to i kvůli nominaci dokumentu Do Not Split o protestech v Hongkongu.
„Kamkoliv jsem se vydala, vždycky jsem se cítila jako outsider. Přirozeně mě tak táhnou lidé z periferie, kteří nežijí mainstreamový život,“ řekla Zhao pro britský The Telegraph. Proto i oscarový snímek Země nomádů, který je natočený na motivy knihy Jessicy Bruderové z roku 2017. Non-fikce vypráví o lidech, jejichž celý život se vejde do dodávky.
Některé postavy z knihy Burderové dostaly i roli hrát samy sebe v celovečerním filmu Chloé Zhao. Hlavní role se zhostila herečka Frances McDormandová, která za ni byla rovněž ověnčena oscarovou soškou za nejlepší hlavní roli.
Kam nyní? Režisérka, která dosud dělala spíše realistické, dokumentárně laděné filmy, se loni pustila nečekaně do tzv. „marvelovky“. Připravuje blockbuster se superhrdiny z dílny studia Marvel. Podle magazínu Variety se však fanoušci mohou těšit na zcela jiný úhel pohledu na svět komiksových postav. „Držím ale stále podstatu,“ komentuje režisérka.
V původní verzi bylo chybně uvedeno, že Chloé Zhao byla vůbec první ženou, která vyhrála v kategorii režie. Byla druhou ženou, ale první ženou jiné než bílé pleti. Za chybu se omlouváme.
