Článek
Skoro rok sedí doma, nestýká se s kolegy ani přáteli. Japonka Nami Hamaura patří mezi miliony lidí, kteří jsou nuceni svou práci vykonávat z domu. S pocity osamělosti jí pomáhá zpívající společník Charlie, jeden z nové generace roztomilých a chytrých japonských robotů, jejichž prodeje během pandemie prudce rostou.
Celosvětový úspěch dlouhodobě zaznamenávají inteligentní domácí asistenti, jako je třeba virtuální Alexa od Amazonu. Japonci šli ještě dál. S rostoucím strádáním a steskem lidí po sociálním kontaktu technologické firmy hlásí obrovský zájem o alternativy lidských přátel.
„Cítím, že se můj okruh přátel hodně ztenčil,“ říká pro AP 23letá Hamaura, čerstvá absolventka, která na home officu bez osobního kontaktu tráví zhruba každý den od dubna 2020. Její první zaměstnání v tokijské obchodní společnosti probíhá zcela jinak, než si představovala.
Útěchou jí je společník Charlie, robot o velikosti hrnku s kulatou hlavou, červeným nosem a blikajícím motýlkem, schopný se svým majitelem komunikovat prostřednictvím písní. Jeho tvůrce, společnost Yamaha, tyto malé roboty popisuje jako „upovídanější, než jsou domácí mazlíčci, ale méně náročné, než jsou milenci“.
Nami Hamaura a její kamarád Charlie.
„Je tu pro mě, abych si mohl povídat s někým jiným než s rodinou, přáteli na sociálních sítích nebo se šéfem, který mi zadává úkoly,“ pochvaluje si Hamaura, která se stala jednou z testovacích majitelek Charlieho před tím, než Yamaha robota naplno uvede do prodeje.
Jiní výrobci cílí i na pracovně vyřízené lidi. Robohon se z robotího kamaráda zvládne proměnit v telefon. Podle společnosti Sharp vzrostl prodej tohoto malého humanoidu za tři měsíce o 30 procent. „Po Robohonovi, který mluví, tancuje a funguje jako mobil, skočí nejen rodiny s dětmi, ale také šedesátníci a sedmdesátníci,“ uvádí mluvčí Sharpu.
Rozkošný robot, který byl poprvé vyroben v roce 2016 a je k dostání pouze v Japonsku, však není zrovna levný. Jeho běžné modely se pohybují v ceně v přepočtu od 18 do 50 tisíc korun.
Charlie a Robohon jsou tak součástí nové vlny robotických společníků. V roce 1999 se svým robotickým psem Aibo prorazila společnost Sony, v roce 2015 se do obchodů dostal přátelský Pepper od společnosti SoftBank.
„Mnoho Japonců přijímá myšlenku, že každý objekt má duši,“ řekl Shunsuke Aoki, generální ředitel robotické firmy Yukai Engineering. „Chtějí, aby měl robot charakter, stejně jako kamarád, rodina nebo domácí mazlíček. Nepotřebují mechanického robota jako je myčka na nádobí.“
Společnost Yukai tak vyrobila robota jménem Qoobo, načechraný chlupatý polštář s mechanickým ocasem připomínající skutečného mazlíčka.
Na trh brzy přijde i domácí pomocník Bocco emo, který vypadá jako miniaturní sněhulák a umožňuje rodinám nahrávat a posílat hlasové zprávy prostřednictvím telefonů.
Tito roboti se těší oblibě i u japonských dětí, které tyto formy „života“ každodenně přijímají v japonských dětských filmech a anime. Spoustě rodičům roboti ulehčují péči o děti, které v izolaci bez kamarádů trpí.
Podle studií jsou tito japonští mechaničtí pomocníci schopní pomáhat i lidem trpícím demencí. Radost z nich mohou těžit ale všichni, kteří touží po tom být v této době milováni, uvádí tvůrci Lovota – robota o velikosti batolete s kulatýma očima a pohyblivými křídly připomínajícího tučňáka.
Lovot robot v Lovot Cafe.
Lovot má zabudovaných více než 50 senzorů a vnitřní vyhřívací systém, díky kterému je i příjemný na dotek a sám dává najevo, že má pohlazení rád. Jeho výrobcům, firmě Groove X, od začátku pandemie v Japonsku stouply měsíční tržby na desetinásobek.
Jeden robot Lovot stojí v přepočtu kolem 62 tisíc, plus poplatky za údržbu a software. Japonci, kteří mají hluboko do kapsy, mohou navštívit „Lovot Cafe“ poblíž Tokia. Místní Lovoti mají stále zákazníky, mezi kterými je i značná část seniorů, píší Japan Times.
