Článek
O 16 let později v roce 1986 bylo město po jaderné katastrofě evakuováno. Jedním z očitých svědků tehdejší katastrofy byl i jaderný inženýr Oleksij Breus.
Breus v rozhovoru pro RFE/RL vzpomíná, jak přišel do Pripjati: „V roce 82 poté, co jsem dokončil univerzitu v Moskvě na jaderném fyzikálním oddělení, jsem přijel do Pripjati a prošel přesně touto cestou. Trávník byl tady tehdy pošlapaný. Byla to cesta, kudy jsem pak chodil do obchodu v centru města. A tohle je ruské kolo, které se stalo symbolem nejen Pripjati, ale i Černobylu. Není to pouze vizuální symbol. Bylo to postaveno, ale nikdy vlastně nebylo zprovozněno.“
K havárii došlo v časných hodinách 26. dubna 1986. Při technické zkoušce selhal bezpečnostní test, který následně způsobil explozi ve čtvrtém reaktoru. O několik hodin později přišel Breus do práce.
„Ráno ten den jsem přišel na své pracoviště do operační místnosti 4. jednotky a viděl jsem vedoucího směny - Aleksandra Akimova. Pozdravili jsme se. Byl velmi sinalý, skoro bílý. Zapojil jsem se do práce, která už byla rozběhnutá. Směna pro mě skončila, když jsem stiskl tlačítko jako poslední pokus, jak do reaktoru vpustit vodu. Ale ve skutečnosti už tam reaktor nebyl. Opustil jsem místnost, převlékl jsem se a uviděl, že je moje kůže hnědá. Vypadalo to, jako kdybych se opálil. Byla to reakce na vysokou radiaci,“ popisuje tehdejší události jaderný inženýr.
Breus nyní žije v Kyjevě - stejně jako další desítky tisíc obyvatel Pripjati, kteří se sem museli odstěhovat ze svých domovů. Město je téměř opuštěné - hrůzostrašné svědectví tehdejší jaderné katastrofy.
Podrobnosti v úvodním videu. Reportáž je součástí pořadu Svět bez obalu, jehož archiv najdete zde.
