Článek
Já jsem někde uprostřed. Ti, kdo tvrdí, že jsou nejdůležitější od roku 1989, trochu přehánějí. Za tím názorem je takové vnucení představy, že pokud Právo a spravedlnost vyhraje, už nebudou další demokratické volby, proto je tohle hlasování prezentované jako referendum o demokracii. Ale říkat, že jsou tyhle volby nepodstatné, je nepochopením celé věci. Každé parlamentní volby jsou důležité, a navíc se konají po čtyřech letech velmi ostrého politického sporu, v rámci kterého vládnoucí strana začala Polsko měnit na mnoha úrovních. A teď se tyhle změny budou hodnotit.
A to je to, o co v těhle volbách jde?
V sázce je hodnocení vlády PiS a pokračování jejího mandátu, nebo jejího odmítnutí. To druhé je podle průzkumů míň pravděpodobné. I když existuje i jeden scénář, podle kterého nebude mít PiS jednobarevnou většinu, ale to by musel mít o hodně míň poslanců, aby přišel o vládu – má totiž ještě svého prezidenta. Je to teoreticky možné, ale velmi málo pravděpodobné.
Jaké jsou další povolební scénáře?
Většina průzkumů mluví o 40 a více procentech pro PiS, někdy je to 42, někdy 48. Konečný počet mandátů ale podle volebního systému záleží hlavně na tom, kdo se do Sejmu (dolní komory polského parlamentu) dostane. Jde hlavně o menší uskupení – Polskou lidovou stranu a o pravicovou alianci Konfederace, které se mohou, ale také nemusí do Sejmu dostat.
Pokud se do parlamentu nedostanou, PiS může díky volební formuli posílit o několik desítek mandátů z celkových 460. Pokud se ale do parlamentu dostanou obě uskupení, PiS dostane při přepočítávání nejméně z možného.
Takže hlavním nepřítelem PiS jsou teď lidovci a ultrapravice?
Ano, média napojená na PiS teď útočí na lidovce a Konfederaci, aby skončily pod hranicí pro vstup do Sejmu.
Který z těch scénářů výsledků je tedy nejpravděpodobnější?
Nejpravděpodobnější je scénář jednobarevné většiny pro PiS, nebo rozdíl jen několika poslanců, které pak PiS pro zajištění většiny naláká z ostatních stran. Klidně i z Občanské platformy nebo z Levice, to jsou velmi individuální rozhodnutí. Nevěřím zato scénářům, podle kterých by měl PiS třípětinovou většinu pro přehlasování prezidentského veta nebo dokonce ústavní většinu.
Jak to, že největší opoziční strana Občanská platforma má po čtyřech letech vlády PiS o polovinu nižší preference než konzervativci?
Těch důvodů je několik. Mezi nimi velmi dobrá ekonomická situace a růst životní úrovně. Většina polské společnosti během posledních čtyř let výrazně zbohatla. Obzvlášť se to týká té chudší části Poláků, kam strana PiS nasměrovala ohromné prostředky. Jsou to přídavky na děti „500+“, třinácté důchody a další programy. Měly se postavit také levné byty pro chudší lidi, ale to vládě moc nevyšlo.
Maratonec u konce s dechem
To je tedy ekonomický a sociální prospěch. A ten politický?
Ten se týká kondice opozice. Hlavní opoziční silou je Občanská platforma, která má za sebou osm let vlády, během nichž udělala mnoho chyb, což strana PiS poslední čtyři roky nelítostně připomínala. Problémem je i lídr Platformy Grzegorz Schetyna. On není stranickou lokomotivou, ale spíš závažím, což vlastně sám přiznal, když odstoupil z kandidatury ve Varšavě a stáhl se do rodné Vratislavi.
Dalším je chyba Schetyny spojená s jarními volbami do Evropského parlamentu. Tehdy považoval za velký úspěch velkou opoziční Evropskou koalici. Ta ale s PiS prohrála, i když by to pro ni měly být ty nejlehčí volby, protože k nim chodí hlavně vzdělanější voliči z velkých měst, která jsou bastiony opozice. Strana PiS ale dokázala zmobilizovat své voliče.
A když se ohlédneme za těmi čtyřmi roky?
Opozice mi připomíná maratonce, který se účastnil čtyřletého běhu, ale nepředvídal, že bude ke konci nejvíc unavený a špatně rozložil svoje síly. Opozice dala hrozně moc energie hned na začátku do protestů ve věci soudnictví. To přitom mělo mezi Poláky hroznou pověst, a vláda PiS prostě řekla: my to napravíme.
Po čtyřech letech už je jasné, že nic nenapravila, ale podle mě ještě více pokazila, ale ty čtyři roky měli lidé naději, že se stane něco se „soudcovskou mafií“. Nakonec se ukázalo, že se noví soudci chovají ještě míň eticky než ti, které nahradili. Opozice se na začátku protesty vyčerpala a pak si v květnu podrazila nohy prohrou ve volbách do europarlamentu.
Budapešť ve Varšavě?
Dojde na takový den, kdy budeme mít ve Varšavě Budapešť, říkal před několika lety Jarosław Kaczyński. Jak blízko je Varšava Budapešti?
Budapešť tu ještě není, má to jednoduchý důvod. Orbánův FIDESZ má ústavní většinu už dvě volební období, Právo a spravedlnost má jen absolutní většinu a příští rok jsou navíc prezidentské volby, jejichž výsledek vůbec není jistý. Politický systém je tak postavený, že kdy dojde na kohabitaci, tedy když je prezident z jiného tábora než vláda, bez třípětinové většiny proti prezidentskému vetu se těžko vládne. Aby se Varšava přiblížila Budapešti, musela by mít strana PiS ústavní většinu a svého prezidenta. Tehdy by maďarský scénář byl pravděpodobný.
Přesto se určité podobné rysy objevují.
Ano, Právo a spravedlnost avizovalo, že se vrátí k tématu změn v médiích, aby státní firmy převzaly soukromá média od zahraničních majitelů, což by znamenalo politickou změnu orientace daného média.
Místo novinářů politici
K obrazu vládní Polské televize? Já se občas koukám na její zprávy a musím s prominutím říct, že jde o dost primitivní propagandu. Občas je mi snad až trapně.
Ano, ano… Můžu s vámi jen souhlasit. To je volba Jacka Kurského, bývalého politika PiS, jehož počínání schvaluje sám Jarosław Kaczyński. Jsou i lidé v PiS, kterým se to nelíbí, ale raději mlčí, protože Kaczyński Kurského uhájil. Po čtyřech letech ale mohou říct: měli jsme pravdu. Méně vzdělaní lidé v malých obcích jsou náchylní k takové propagandě. Spoustu lidí nechce poslouchat o komplikovanosti světa, ve kterém se neorientují. A s Polskou televizí vědí, co je zlo a co je dobro. Co je černé, co je bílé.
Na druhou stranu, polarizace a politizace je patrná i u médií z druhého tábora…
Novinářské standardy v Polsku se výrazně snížily. Velká většina z novinářů, kteří píšou o politice, se neformálně zapsala do některé z politických stran a stala se stranickými vojáky. Místo analýzy a informací média na obou stranách prostě indoktrinují. Dělají propagandu, ale lidé je pořád kupují. Ta média, která se snaží být objektivní, se paradoxně prodávají hůř.
Čtenáři hledají něco výrazného a když média píšou objektivně, ty angažované čtenáře to rozčiluje. Já sám, když chodím na různá setkání, občas slyším: „Co tu mlžíte, prostě řekněte, na jaké jste straně!“ Já ale nejsem na žádné straně, prostě hodnotím konkrétní kroky konkrétních vlád a žádné nedávám bianko šek na důvěru.
