Operovat můžeme. Ale není to na nás, říká šéf největší nemocnice Ludvík

Ve středu motolská nemocnice uváděla, že má 315 volných standardních lůžek a 38 na JIP. Ředitel nemocnice ale upozorňuje, že z toho nelze dělat jednoduché závěry, kolik mohou přijmout těžkých případů s covidem. „Prostě neplatí, že sem můžete navézt tolik a tolik pacientů, protože potom zase umřou ti, které čekají úplně jiné diagnózy, kterým umíme pomoct jenom my,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Miloslav Ludvík.

Na otázku, kolik pacientů tedy mohou ještě přijmout, podle něj nelze odpovědět. „Já vždycky říkám: dívejte se na systém České republiky jako na celek,“ říká.

FN Motol stejně jako ostatní nemocnice odsunula velkou část plánovaných výkonů. Z přibližně 10 miliard v kapitole příjmů přitom tvoří právě zdravotní výkony asi 90 %. Jak velký problém pro rozpočet to je?

Pro letošní rok máme odhadovaný rozpočet kolem 11,5 miliardy. Ale na tu otázku se velmi obtížně odpovídá. U drtivé většiny českých zdravotnických zařízení tvoří výnosy ze zdravotního pojištění vysoko nad 95 % příjmů, někde kolem 98 %. My jsme na tom skoro nejlépe ze všech českých nemocnic, ale také to není žádná sláva.

Proto se strašně špatně odhaduje, jak to bude, nota bene ve chvíli, kdy kompenzační vyhláška je vlastně mrtvá a čeká se, jak bude vypadat nová. Protože přišla druhá vlna a čeká se na to, jak to bude vypadat. Kompenzační vyhláška, kterou bývalé vedení ministerstva vydalo, tuším, v červenci, v podstatě reflektovala jen první vlnu a vůbec nepočítala s tou druhou. Tím, že přišla druhá vlna, tak visí ve vzduchu rozpočet celého roku 2020.

Dá se tedy vyjádřit, o kolik peněz FN Motol přichází kvůli odloženým operacím?

To se právě nedá. Tím, že neexistuje přesný výpočet výnosů pro letošní rok, tak vám na to nikdo neodpoví. To v podstatě teď nezjistí žádná nemocnice. Všichni se teď snažíme ubalancovat peníze, které máme, což jsou zálohy od zdravotních pojišťoven, které máme v nějaké výši. Kompenzační vyhláška určí, jestli v květnu příštího roku budou nemocnice něco vracet, nebo to bude na nule, nebo budeme pojišťovnám něco doplácet.

Z dlouhodobého hlediska ale přece to, že se neoperují kolena…

Zatím ten propad je asi měsíc, my jsme to všichni začali utlumovat někdy na konci září, v první polovině října. Když potom kompenzační vyhláška řekne, že bude stačit jenom 75 % výkonů a za ně bude 100 % peněz, tak se nic neděje.

V motolské nemocnici se mluví o tom, že od prosince už se zase operovat bude, že prostě není zbytí. Je to pravda?

No, není zbytí… Je pravda, že se nám to už hodně natahuje. A my máme v této chvíli možnosti (operovat). Ale to je spíš otázka jinam. My jsme pod Národním dispečinkem intenzivní péče covid-19, který sleduje volná lůžka v České republice. Dokud oni neřeknou, tak se žádná elektiva v podstatě spouštět stejně nebude.

Jak významnou položkou v rozpočtu nemocnice jsou ochranné prostředky proti covidu?

Už je to v desítkách milionů, takže to určitě nějakou roli hraje. Ale proti tomu jde samozřejmě zase to, že některé materiály, například za ta zmíněná kolena nebo kyčle, v tuto chvíli neutrácíme. Bilance bude zřejmá někdy v únoru, dřív to nebude. Potom budeme vědět, kolik jsme utratili za všechny ochranné pomůcky a jestli proti tomu šlo zase to, že jsme utratili méně za léky a zdravotnický materiál. Ta bilance bude známá, až proběhnou faktury, takže tak v únoru, dřív ne.

Když se podívám na rozpočet, tak zdaleka největší položka, přibližně 40 %, jsou mzdy zaměstnanců…

Už to bude víc. Počítám, že to bude kolem 45 %.

Už teď, předpokládám, přicházejí zaměstnanci o část pracovních služeb, a tím i o výdělek, se kterým počítali. Budete třeba muset propouštět?

Já se omlouvám, ale vy novináři máte všichni představu, že je to jako ve fabrice, kde je 20 soustruhů, a když 10 z nich nejede, tak 10 lidí nedělá, ale to tak prostě není. Problém je v tom, že tady musím mít plný stav lidí i kvůli tomu, že mi třeba za chvíli přivezou autonehodu, protože se někde rozsypal autobus, bylo pět infarktů, nebo něco podobného. A ti lidé tady na ně musí čekat.

Není to tak, že když snižujete výkony, tak že by vám klesaly mzdové náklady. Možná nám klesnou materiálové náklady, ale personál vám neklesá, ten musíte držet pořád. Nehledě na to, že je jich dost na neschopenkách kvůli covidu, takže se to nahrazuje těmi, kdo jsou v tuto chvíli volní kvůli tomu, že lůžkové stanice nejsou obsazené. Vezměte si klasický problém: na lůžkové stanici máte například deset sester a je úplně jedno, jestli tam leží čtyři pacienti, nebo dvanáct.

Mluvím ze zkušenosti zdravotních sester z FN Motol, které byly zvyklé na mnoho hodin placených přesčasů a teď jsou přibližně na nule.

Nevyloučím, že ve finále třeba vyplatíme méně ve službách. To si nejsem úplně jist, to se uvidí až ve chvíli, kdy máte ty konečné peníze. V tuhle chvíli neřeknu ani tak, ani tak, ale že bychom nějak dramaticky redukovali počet lidí v nemocnici, to teda ne.

Pro některé zaměstnance je to teď v některých ohledech složitější, když dělají jinou práci než obvykle…

To není pravda! My jedeme asi na 50 % operací, takže spíš záleží na tom, jak si ty práce rozvrhnou. Zadruhé samozřejmě nárazově to přijít může. A zatřetí ty doktory, kteří jsou třeba volní, využíváme na covidovém ARO, protože tam máme v tuto chvíli přes dvacet pacientů. Když si vezmete, že na jednu směnu potřebujete třeba čtyři doktory krát dvacet pacientů, tak to už se vám objevuje obrovské množství lidí. Takže je spíš přesunujeme v rámci nemocnice.

Právě na ten přesun se ptám. Není to pro některé z nich demotivující? Nebojíte se například, že vám budou zdravotníci odcházet do soukromých zařízení?

V Motole je náročná práce skoro každá, jsme špičková nemocnice. Musíme také dodržovat alespoň základní specializaci, je celkem zjevné, že chirurg nebo ortoped je více orientovaný na chirurgické obory, zatímco interní obory typu internistů, neurologů nebo podobně jsou zase daleko víc zaměření jiným směrem. K tomu určitě musíte přihlížet, ale to je denní chleba vedení každé nemocnice.

Takže nehrozí, že třeba zdravotní sestry vám odejdou do soukromých klinik, protože se pro ně zhoršily podmínky?

Myslím, že dnes už i ve státním jsou platově velmi dobré podmínky. Problém celého českého zdravotnictví je nedostatek sester, s tím se bude muset určitě něco udělat, protože ta situace se dlouhodobě řítí špatným směrem. Fluktuace sester i lékařů v tuto chvíli, alespoň podle toho, co já v těch číslech vidím, odpovídá zhruba parametrům roku 2018 nebo 2019.

V pátek nemocnice přijala pět covidových pacientů ze Zlína. Proč zrovna pět najednou? Když se stane velká dopravní nehoda, tak ti pacienti míří do různých nemocnic.

To je otázka na záchranku Zlínského kraje, my jsme pouze nabídli, původně nemocnici v Uherském Hradišti, že od nich vezmeme pacienty. Tenkrát se uvažovalo o leteckém převozu, tak se zmínil počet pěti, protože to je tuším nejvíc, kolik se vejde do jednoho letadla. Kvůli tomu se o tom mluvilo. Ve chvíli, kdy se zavrhl letecký převoz, tak už to všechno bylo zaprvé na Národním dispečinku a zadruhé na záchrance Zlínského kraje, to už jsem neovlivňoval.

Nebyl to problém, přijmout najednou dalších pět pacientů?

Nebyl.

Kolik dalších takových pacientů může FN Motol od ostatních nemocnic přijmout?

My to řešíme průběžně. Dnes jsme přebírali, tuším, z Chomutova, bereme i z jiných nemocnic z okolí. Takové otázky je dobré pokládat na Národní dispečink, protože my v podstatě plníme, co nám řeknou. Oni navíc musejí brát v úvahu, že jsme celorepublikové superspecializované centrum, takže některé diagnózy prostě nikdo jiný v Česku nevezme, musíme pro ně mít připravená lůžka i personál. Je to složitá rovnice a musí se vzít mnoho ohledů, nejen z ohledu covidu.

Kdyby to ale bylo potřeba, kolik lidí s těžkým průběhem covidu můžete přijmout?

Na tohle vám prostě neodpovím. Vy všichni chcete vidět jednotlivé nemocnice, ale já vždycky říkám: dívejte se na systém České republiky jako na celek.

Zajímají mě především zaměstnanecké kapacity.

To samozřejmě víme, ale musíte brát v ohled to, že covid není jediná diagnóza.

Co je úzkým hrdlem FN Motol z pohledu koronaviru? Jsou to lůžka, nebo třeba ventilátory? Předpokládám, že to spíš bude proškolený personál.

Nevím, co by mělo Motol nějakým způsobem limitovat. My prostě jedeme jako normální nemocnice, která má nějakou kapacitu a nějakým způsobem zapadá do těch kapacit celorepublikových. Ze dne na den se to liší. Typický případ bude, kdyby mi tady spadly transplantace plic, to může nastat z hodiny na hodinu. To mi v tu chvíli vytíží obrovské množství lidí z ARO a z dalších pracovišť, takže s tím musíme počítat a modelovat to. Představa, že vám dám do titulku, že tady máme tolik a tolik volných lůžek, to už prostě neděláme.

My dáváme na Twitter denně celkové počty volných lůžek. To je velice složitá věc, protože prostě neplatí, že sem můžete navézt tolik a tolik pacientů, protože potom zase umřou ti, které čekají úplně jiné diagnózy, kterým umíme pomoct jenom my.

Jde mi o to, jestli se dá říct, co je tím slabým článkem. Jestli je to třeba počet ventilátorů, nebo počet lidí, kteří s nimi jsou schopni pracovat.

A proč hledáte nějaký slabý článek?

Protože ta kapacita přece není neomezená, není pro milion lidí.

Celá Česká republika má 47 tisíc lůžek, to je celková kapacita, ze které musíte vycházet, těch 47 tisíc lůžek se musí postarat o 10 a půl milionu lidí se všemi možnými diagnózami.

Školíte zaměstnance kvůli koronaviru, třeba právě pro manipulaci s ventilátory a dalšími přístroji?

Samozřejmě že kdo přijde na jednotku a neumí to, tak ho nějakým způsobem zaškolujeme, ale pravdou je, že s ventilátory musí pracovat člověk, který s nimi dělá měsíce. To nějakým rychlokurzem neuděláte, takže tam pracují lidé, kteří s tím pracovali na ARO nebo na některé těžké JIP, kteří s ventilátorem umějí. To je klíčové, protože ventilátor musíte umět obsluhovat a musíte mít určité zkušenosti.

Pokud nepřijde nějaká větší nemocnost, tak v tuto chvíli ty potřeby pokryty máme.