Článek
Pořad Televize Seznam Moje místa bude příští týden slavit 100. vydání. Co právě dělají osobnosti, které náš štáb provázely místy osudovými, zásadními, oblíbenými? Sólistka Národního divadla Andrea Kalivodová pozvala Blanku Kubíkovou do nově opravené Státní opery, do kostela, kde se vdávala, nebo do šatny těsně před představením Polské krve.
Premiéru Andreiných Mých míst Televize Seznam vysílá dnes večer od 20:55, od čtvrtka bude pořad na portálu Televizeseznam.cz. Co se změnilo od natáčení? Autorka rozhovoru se s Andreou Kalivodovou zná, proto si v rozhovoru tykají.
Jak prožíváš nouzový stav?
Až překvapivě dobře. S rodinou doma, karanténu u nás na vesnici opravdu dodržujeme. Ráno máme dlouhé snídaně, nikam nespěcháme, pak se s manželem střídáme v plnění pracovních povinností a u dětí. Manžel, co může, vyřizuje po e-mailu a telefonu, já organizuji práci „svého“ pěveckého oddělení Mezinárodní konzervatoře po WhatsAppu, včetně organizování soutěže s mezinárodním přesahem. A učím se novou roli. Bez korepetitora to samozřejmě není ono, protože jsem zvyklá pracovat pečlivě a systematicky. Těším se do Národního divadla na výborné korepetitory a další kolegy, kteří nám pomáhají třeba s jazykovou složkou.
Jakou roli se učíš?
Roli pro moderní operu. Zatím nemohu prozradit víc, protože dramaturgický plán Národního divadla se bude měnit, naplánované premiéry se posouvají, což je vzhledem k často mezinárodnímu obsazení komplikované.
Máš se dvěma syny na zpívání klid?
Naštěstí máme dům, takže odejdu do patra do pracovny. Ale samozřejmě zpívat ve zkušebně Národního divadla je komfortnější. Takže já se velmi těším na tu systematickou práci s korepetitory. A těším se i na plné sály.
Andrea Kalivodová s manželem a dvěma syny.
Stýská se ti po publiku?
Kdybych řekla, že se mi nestýská, lhala bych. Stýská se mi po radosti ze sdíleného zážitku s kolegy na jevišti i po operním publiku, které očekává krásné představení. Jsou zrušené i koncerty, některé bohužel nenahraditelně: třeba nádherná akce pro Lidice spojená s charitou. Nebo Májový Petrov, benefiční koncert v brněnské katedrále ve prospěch Masarykova onkologického ústavu. Naštěstí většina koncertů se podařila přebukovat, a to jak s velkými orchestry, tak s klavíristkou Ladislavou Vondráčkovou nebo vystoupení s orchestrem Virtuosi Brunenses Karla Mitáše a pěveckým sborem Kantiléna vedeným Michalem Jančíkem. Pro turné s Moravským klavírním triem Jiřího Jahody také hledáme nové termíny. Nedá se nic dělat, přistupujeme k tomu pokorně, snažíme se pořadatelům vyjít vstříc, aby mohli náhradní termíny zkoordinovat.
Jaký máš náhradní program s rodinou?
Bohatý, protože kluci jsou hodně živí. S Adriánkem, kterému je pět roků, jsme v sobotu zvládli deset kilometrů na kole, překvapil mě. Hodně vaříme a pečeme, včera jsme si hráli na francouzskou cukrárnu: upekli jsme výborné ovesné sušenky polité čokoládou. Pustíme se do velikonoční výzdoby a plánujeme, že vedle české tradice, kdy taťka vezme pomlázku na mamku, si z německých Velikonoc půjčíme schovávání zajíčků a vajíček na zahradě, aby se kluci zabavili hledáním.
Jak tě tak poslouchám, mohla bys mít školku.
Skoro to tak vypadá. S dětmi mě to baví. Vymýšlím pohádky a básničky, pořádala jsem výtvarnou a hudební soutěž, rozdávám diplomy… Své konzervatoristy učím na dálku, synům vymýšlíme s manželem program na celé dny. Manžel navíc vymýšlí vylepšení v domě a na zahradě, takže ponorkovou nemocí netrpíme.
S rodiči se nevídáte?
Bohužel ne. To si nemůžeme vzít na triko, bylo by to nezodpovědné. Jsme v kontaktu po telefonu. I s mojí babičkou Maruškou, které je 88 let. Ta hodně trpí tím, že nikam nemůže a že pravnoučky už dlouho neviděla, tak jí je aspoň dávám k telefonu.
Přeji, ať to dál tak výborně zvládáte.
Děkujeme. Jsme všichni zdraví, takže si nemůžeme na nic stěžovat.
