Máme 3 500 nakažených zdravotníků. Byl bych pro částečný lockdown, říká Kubek

Prezident České lékařské komory by byl ještě daleko přísnější než současná vláda v demisi. Podle něj by se v této chvíli měl především omezovat kontakt mezi lidmi, a to klidně částečným lockdownem. Chápe ale, že je to politické rozhodnutí.

„Čím déle bude vláda s takovými opatřeními otálet, tím budou tvrdší. Blížíme se hranici 100 mrtvých na den a je pro společnost nepřijatelné, abychom se dostali do čísel jako před rokem,“ říká Milan Kubek v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Vláda v demisi ve čtvrtek oznámila, že od pondělí 22. listopadu již ve službách nebo gastronomii nebude stačit prokázání negativním testem. Do restaurací, hospod nebo do divadla už budou moct jen očkovaní nebo ti, kteří v minulých šesti měsících covid prodělali.

Jsou aktuálně vyhlášená protiepidemická opatření vlády dostatečná k tomu, aby ulevila zdravotníkům a celkově zdravotnictví?

Je určitě dobře, že vláda něco dělá. To přešlapování na místě už bylo neomluvitelné. Měl jsem pocit, jako by politici nepostřehli, že už skončila předvolební kampaň. Na zdravotnictví se valí velká vlna, bude se omezovat péče a je třeba, aby politici zdravotníkům pomohli. Není možné, aby zdravotníci drželi celou ekonomiku a zdravotnictví fungovalo v nouzovém režimu. Takže jakékoliv opatření je lepší než to stávající nic.

Je totiž třeba odlišit dvě věci. Podpora očkování je sice ohromně důležitá, ale je to záležitost příštího roku, nevyřeší to stávající krizi. Tu mohou vyřešit pouze opatření, která omezí kontakt mezi lidmi. Samozřejmě testování je dobrá věc, ale je třeba především podpořit home office, na místě je i omezení hromadných akcí. Čím déle bude vláda s takovým opatřením otálet, tím budou tvrdší. Blížíme se hranici 100 mrtvých na den a je pro společnost nepřijatelné, abychom se dostali do čísel, jako před rokem.

Chápu správně, že byste byl pro určitou formu lockdownu?

Je to jedna z alternativ. Můžete mít lockdown pro neočkované. Nebo omezení nejrizikovějších akcí, které jsou nějakým způsobem zbytné. Vláda takové myšlenky v hlavě určitě má, je to ale politické rozhodnutí, kam až nechají epidemii narůst, kolik lidí zemře a jak budou zahlcené nemocnice, aby byli ochotni přistoupit k nepopulárnímu kroku. To ale bohužel opět odnesou ti zodpovědní, ti, kteří udělali všechno a zasloužili by si normálně žít.

Je ale hrozně důležité ta opatření kontrolovat. Byl jsem na pár dní v Athénách a tam vám bez covid pasu nedají ani kafe na zahrádce, nekoupíte si suvenýr, nepustí vás do obchodu, až na potraviny. Všude mi kontrolovali covid pass a občanku, jestli jsem to opravdu já. Přiletěl jsem do Prahy a od té doby si mě vůbec nikdo nevšiml. Ten rozdíl je propastný. Řekové se chovají zodpovědněji než my a to mají výrazně vyšší proočkovanost.

Takže v tuto chvíli byste byl pro restriktivnější kroky, než které vláda dělá.

Opakujeme stále stejné chyby, virus je neustále o krok před námi. To, co vidíme, je pohled do zpětného zrcátka. Počet nakažených je obraz epidemie před týdnem a počty hospitalizovaných přibližně obraz před dvěma týdny. Musíme si dopočítat, jaká je aktuální situace a jaká situace bude, když opatření začnou fungovat.

Ukázalo se už minule, že čím později se opatření přijímají, tím musí být drastičtější a tím musejí trvat delší dobu. Tím jsou větší ztráty na životech a zdraví, ale nakonec i ztráty ekonomické. Bylo tu zatěžko kontrolovat tu takzvanou bezinfekčnost v restauracích, ale nyní reálně hrozí, že se restaurace zase zavřou. To jsme si už nikdo nepřáli a jak k tomu přijdou ti, kteří se zodpovědně nechali naočkovat.

Jedno z nových vládních opatření se týká například testování ve školách nebo firmách. Hodně se diskutovalo o tom, zda se bude týkat i očkovaných lidí, nakonec to vypadá, že možná lidí nad 60 let. Co si o tom myslíte? Nemají se testovat plošně všichni?

To je samozřejmě kompromisní řešení. Je třeba sledovat dva cíle. Jednak brzdit stávající vlnu, ale zároveň motivovat lidi, aby se očkovali. Vnímám to jako zvýhodnění lidí, kteří jsou očkovaní, jako pozitivní motivaci. Je to legitimní, ale je to kompromis. Rozumím mu. Stejně tak bych rozuměl, kdyby se omezila platnost covidových pasů u očkovaných, obdobně jako je to u lidí, kteří prodělali covid, tedy na šest měsíců. Myslím si, že tudy by vedla cesta. Podobná pravidla už platí například v Izraeli.

Máte tím na mysli, že by zkrácená doba platnosti očkování lidi více motivovala k třetí posilující dávce?

Přesně tak. Dnes jdou na třetí dávku lidé, kteří jsou skutečně zodpovědní, mají strach o své zdraví i okolí. Lidé, kteří si chtějí jen usnadňovat život, motivaci zatím nemají. Pokud mám informace správné, třetí dávku má přibližně 500 tisíc lidí, což je asi 20 procent těch, kteří na to mají nárok. Problémy se objevují v dostupnosti očkování, stávající kapacity zase nestačí. Doporučil bych opět aktivovat velká očkovací centra, aby to bylo pro lidi co nejsnazší. Bylo by i legitimní zkrátit dobu mezi dávkami na pět měsíců, opět po vzoru Izraele. Imunita bohužel klesá rychleji, než jsme si přáli. A nikdo neví, jak dlouho vydrží imunita po třetí dávce, určitě budou ještě další dávky.

Co se týče samotných zdravotníků, zmínil jste, že na nich nyní stojí celá ekonomika. Jak dlouho to ještě udrží? Jaké jsou nyní největší problémy, se kterými se zdravotnictví potýká?

Jsou to určitě personální kapacity. Zdravotnictví má nedostatek lékařů i sester. Lidé jsou unavení. Chtěli bychom dělat každý svoji práci a neměnit nemocnice ve velká covidária. Máme opět tři a půl tisíce pozitivních zdravotníků, to už také není zanedbatelné. Je třeba, aby všichni zdravotníci šli na posilující třetí dávku.

Poté jsou organizační problémy, aby byla očkovací centra bezbariérová, aby byla dostatečně dostupná aplikace monoklonálních protilátek. Dlouho se čeká na aplikaci, nefunguje to tak, jak bychom si představovali. A v tomto je zásadní právě rychlost.

S monoklonálními protilátkami jsou to problémy jakého typu? Logistického? Je jich nedostatek?

Ano, jsou to problémy kapacitního rázu. Dlouho se na ně čeká a je jich nedostatek a je málo míst, kde se podávají.