Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze o situaci v současném školství, odkázaného kompletně na online formu vyučování.
Pavel Fuka: U nás se k tomu postavili špičkově už loni. Je to sice obyčejná vesnická základka, jenom asi 400 dětí, ale jedou už vlastně od loňského školního roku výborně. Telco každý den na 3 až 4 hodiny, běží i online doučování, dokonce družinářky pořádají (nejen pro děti, co normálně chodí do družiny) všelijaká online tvoření. A když si vezmu, že během výuky má učitelka třídu rozdělenou na půlku, takže tomu musí věnovat dvakrát tolik času, a to nemluvím o přípravě, opravování testů… Fakt jim nezávidím ani jedinou korunu.
Petr Jelínek: Za poslední půlrok se synova distanční výuka ve 2. ročníku SŠ výrazně změnila. Aktuálně má syn denně 5 až 6 online hodin. Vzácnou výjimkou je, když vyučovací hodina online není. Je samozřejmé, že to nebaví ani učitele ani studenty. Nedá se ale škatulkovat, že učitelé na to kašlou nebo rodiče na to kašlou. Jsem přesvědčen, že je to škola od školy. Kde má učitel zájem učit, snaží se být v kontaktu i s rodiči a řeší účast žáka na distanční výuce. Hovořím z vlastní zkušenosti za 2. pololetí minulého školního roku, kdy byl problém synovi vysvětlit, že se musí přihlásit do každé online hodiny.
Jan Máca: Jak velký je rozdíl v přístupu nejen škol, ale i jednotlivých učitelů, vidím na svých vnoučatech. Jeden chodí do Waldorfské školy. Tam je přístup podle mého názoru velmi dobrý. Společné vyučování, samostatné konzultace, a to kdykoliv po vyučování po domluvě. Výuka zajímavá i pro mne. Zvlášť dějepis, zeměpis, matematika. To by byla škola, kam bych chtěl chodit. Ale i tam jsou žáci a rodiče, kteří absolutně nespolupracují. A ne proto, že by z nějakého důvodu nemohli. U ostatních je přístup učitelů velmi rozdílný. Od těch, kteří se snaží s dětmi pracovat, látku vysvětlují, s dětmi hovoří. Pak jsou tací, kteří prostě zadají úkoly a konec. No a někteří jako by ani škola nebyla. Prostě nic. Některé předměty neexistují. Učitelé pravděpodobně zemřeli na covid nebo dali výpověď.
Karel Žaloudek: Manželka je učitelka na 2. stupni ZŠ. Učí online, připravuje podklady jednotlivcům, kteří nemají možnost online výuky, do toho se stará o domácnost čítající mne a dvě děti (1. stupeň ZŠ + 2. stupeň ZŠ). Asi málokterý neučitel si umí představit, co to obnáší. Já si to též vůbec neuměl představit. 6. až 9. třída, povětšinou 2 až 3 třídy na ročník. To všechno musíte obsloužit z počítače – všechny přípravy za léta praxe převést do prezentací, vytvořit testy a kvízy, změnit hodnocení, pomoci individuálně jednotlivci, který něco nechápe. Ukazovat na ředitele je blbost. Ti skutečně nemají na práci jen překlopení výuky do online podoby. Zřizovatelé, to už je jiná – tam by měl být zájem na prvním místě. Ale mnohdy spíš zřizovatel řediteli ještě hází klacky pod nohy.
Sylva Lacziková: Za sebe mohu říct, že naše paní učitelka je skvělá. Máme online hodiny, je při nich stále velmi trpělivá, (což obdivuji, občas bych vybuchla), výuku má skvěle připravenou, na telefonu je stále. My s ní vyhráli doslova jackpot. Ovšem chápu, že jiní to mají jinak. To už je podle mě ale problém v sebekázni všech dotčených.
Patrik Stav: Děti některých našich zaměstnanců bydlí v Mostě a tam je na jedné ZŠ ředitel, kterému jsou žáci zcela ukradení, nezajímá se o to, zda mají doma internet, je mu zcela jedno, zda se účastní vyučování na dálku. Když jsem navrhoval, že přispěji na koupi PC pro děti, které ho nemají (na půjčení), byl jsem odbyt, že „by to stejně rozbily a byla by s tím jen starost“. Naopak škola, kam „chodí“ dcera ve Středočeském kraji, je vzorná: denně drží rozvrh, učitelé učí přes internet vynalézavě a poutavě. I tak jsem pro to, aby všechny děti včetně středních škol opakovaly ročník, tj. kdo je dnes v 7. třídě, ať je v září znova v 7. třídě ZŠ, kdo má maturovat, ať jde nejdříve znova do 4. třídy SŠ.
Radka Prášková: U nás na učilišti, samozřejmě distančním, mají naši sedmnáctiletí druháci v pondělí šest hodin výuky od 8:00 do 13:30, přestávky 10 minut jako ve škole, velká má 20 minut. Druhý den mají online do 12:40, taktéž od 8:00, předměty jako angličtina, český jazyk a literatura, teorie odborných předmětů, matematika, sociální služby, občanka. Od středy jede online „praxe“. Taktéž od 8:00 do 13:30 s tím, že jim paní učitelka dá mezi 11:30 a 12:30 přestávku na oběd. Ve čtvrtek a pátek dopolední praxe online, končí před obědem. Mohu říct, že se jim maximálně věnují. A to jsou děti lehce postižené, každé má svoji vadu a i tak se učitelé snaží, co mohou, aby jim toho dali nejvíc. Takže ne všude je online výuka na houby.
Aleš Filip: Ale to, že děti nereagují na distanční výuku či neposkytují zpětnou vazbu, není přece chyba učitelů. Jednou máme povinnou školní docházku, kterou zajišťuje rodič, ne učitel. Chápu, že žáci ze sociálně slabých rodin to mají těžké, nemají možnost připojení, nemají zařízení, ale to opět není starost učitelů. Toto je starost sociálky či OSPOD. Jinak to, že učitelé se museli v podstatě ze dne na den naučit naprosto jiný způsob práce, ovládání IT technologií, které zejména pro ty starší bylo velice náročné (a nedělám si iluze o vstřícné a urychlené pomoci, proškolování a jiné aktivitě ministerstva školství), asi nikoho nezajímá. Hlavně že by jim všichni chtěli krátit platy či je rovnou posílají k pásu ve fabrice.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Petr Vojtěchovský: Musím tímto pochválit PORG Ostrava. Tato škola zvládla online výuku na jedničku a žáci a studenti jedou bomby, jako by seděli ve škole, ne-li dokonce ještě více. Chybí tím pádem „jen“ sociální kontakt dětí mezi sebou, ale to si snad za chvíli vynahradí.
Roman Dokoupil: V optimistickém scénáři se děti průběžně vzdělávají po celý rok. Těch, co školu úplně vypustili, nebude mnoho a asi jí nedali moc ani před uzavřením. Když nastoupí do školy, čekají je klasické písemky, opakovací nebo průzkumné, a každý učitel/ka zjistí, jak na tom jsou, co je potřeba znovu probrat a co ne. Úplně mě udivují ty katastrofické scénáře doslova apokalyptických rozměrů, jak všichni skončí u lopaty a kdovíkde. Možná by si ti lidé měli uvědomit, že učení je probíhající proces a někdo se vzdělává celý život. Někdo úspěšně a jiný ne.
