Článek
Za hranicemi lze najít několik příkladů médií, kterým se risk pustit čtenáře blíž vyplácí. Jsou to především dvě velká jména světových médií - britská veřejnoprávní BBC a americké The New York Times. Online verze obou medií nechávají čtenáře diskutovat pod zveřejněným textem - za určitých podmínek. Jednou z nich je nutnost přihlášení se, tedy identifikace čtenáře. U NYT navíc čtenář musí projít přes tzv. pay wall čili musí zaplatit, aby četl a také komentoval daný obsah.
Proč se začalo uzavírat?
Reakce na mediální obsah není něco, co by se zrodilo s příchodem internetu. Fenomén dopisů čtenářů vznikl souběžně s médii. Internet však komentáře posunul především do anonymity. Přidat komentář pod článek bylo najednou otázkou vteřin. Navíc zadarmo. Žádné médium s přechodem do onlinu nedebatovalo, zda komentáře pod články povolit či ne - bylo to jasně dané.
S větší a větší aktivitou na internetu, včetně příchodu sociálních sítí, se však prostor pod články stával stále více produkcí nenávistných a často i útočných komentářů. Velké vydavatelské domy tak začaly přemýšlet, jak zachovat vztah se čtenářem, ale zároveň držet diskuzi v mezích slušného chování.
V roce 2016 se přelila první vlna uzavírání komentářových sekcí pod články. Americká média The Verge, Reuters nebo NPR diskuze nepovolila s argumentem, že své názory čtenáři mohou stále publikovat na sociálních sítích. Přidaly se i US Today nebo celá řada regionálních plátků.
Někteří šli však jinou cestou. Nezakázali celkově diskutujícím vyjadřovat se pod články, ale rozhodli se prostor regulovat a moderovat. Média si najala lidi, kteří mazali nenávistné, rasistické, sexistické nebo homofobní komentáře. Psychicky vyčerpávající činnost se ale později rozhodla nahradit softwarem, který umí diskuzi moderovat bez neustálé lidské spolupráce.
NYT
Jeden z nich v roce 2017 začali využívat v The New York Times. „Vzestup komunit trochu zkomplikoval situaci v médiích. Ta chtějí daleko více zapojit své čtenáře. Ti chtějí být vyslyšeni,“ odůvodňoval tehdy editor sekce Bassey Etim pro mnohé překvapivý krok - tedy místo zrušení diskuze pod články naopak rozšíření této platformy.
Pomohli si systémem, který se jmenuje Moderator - osm hodin denně mohou čtenáři komentovat obsah NYT, komentářové články dokonce nonstop. Tomu pomáhá technologie vyvinutá Googlem, která schvaluje obsah komentářů. Součástí technologie je i schopnost vypozorovat nenávistný či jinak závadný obsah od čtenářů.
NYT však obsah online diskuzí „čistí“ i tím, že mají svůj obsah zpoplatněný. Čtenář tak musí být předplatitelem, a tudíž se i identifikovat vlastníkovi serveru.
BBC
Podobně se zachoval další velký mediální dům, ovšem na druhé straně Atlantského oceánu. Britská veřejnoprávní televizní stanice BBC provozuje i online zpravodajství. Komentáře jsou čtenářům povoleny, ovšem pod podmínkou přihlášení se do jejich vlastního systému.
V BBC však šli svou cestou. Editor vybírá, které komentáře se objeví v čele diskuze. Podle toho, zda má nebo nemá relevanci k danému obsahu. Čtenáři si mohou přečíst i jiné komentáře, ale musí ještě o další krok dál. Editoři navíc vybírají, který obsah vůbec dostane možnost diskuze.
Ještě více experimentální cestou se rozhodli jít v Norsku. Tamní veřejnoprávní NRKbeta nechá čtenáře komentovat, ovšem pokud projde testem, který ho vyzkouší z právě přečteného obsahu. Není to nijak těžký test, jen ověří základní poznatky z textu. „Pokud se shodneme na tom, co daný text říká, můžeme o tom diskutovat,“ zdůvodňují norští novináři.
