Omezit, či neomezit? Zbraně rozdělují Ameriku, má jich nejvíc na světě

16. března, Atlanta, Georgie, 8 obětí.

22. března, Boulder, Colorado, 10 obětí.

A nejnověji páteční útok v Indianapolis v Indianě s nejméně osmi oběťmi.

Násilí posledních týdnů spojené se střelnými zbraněmi označil americký prezident Biden před týdnem za veřejnou zdravotní krizi. „Toto je epidemie, proboha, a musí se zastavit,“ řekl při projevu v Růžové zahradě Bílého domu.

Biden dlouhodobou diskuzi o tom, zda držení zbraní v Americe regulovat, či nechat být, rozdmýchal souborem exekutivních příkazů. Představil ho spolu s ministrem spravedlnosti Merrickem Garlandem.

„Aby se vyhnul legislativnímu procesu, má Biden jen omezenou možnost konat skrze exekutivní příkazy. Takže ta opatření jsou ve výsledku skromná. Nemyslím si ale, že by nikam nevedla. Zakročil například proti ‚ghost guns‘ – ‚přízračným‘ střelným zbraním, které si mohou lidé složit podomácku z jednotlivých součástek. Ty si pořídí sice v jednom balení, to se ale nepočítá jako střelná zbraň. A ke koupi není potřeba prověření kupce, takže se k nim dostanou i lidé nezpůsobilí k držení zbraně,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy odborník na ústavní právo a otázku držení zbraně v USA Eric Ruben.

Právě prověření potenciálních držitelů zbraně před tím, než si nějakou pořídí, je jeden z hlavních způsobů, jak se americké úřady snaží situaci regulovat. Mezi ty, kteří na zbraň podle pravidel nedosáhnou, jsou například bývalí trestanci.

„Biden nařídil rezortu spravedlnosti, aby prošetřil, zda tyto soupravy rovnou neoznačit jako střelné zbraně. Prověření kupce by potom bylo povinné. Podle úřadu ATF, který implementuje řadu federálních nařízení, se totiž loni na místech trestných činů objevilo přibližně 10 tisíc takových ‚přízračných zbraní‘. V některých státech to byla dokonce jedna ze tří zbraní nalezených na místě činu,“ řekl Ruben z Southern Methodist University v texaském Dallasu.

Důvodů, proč je tento typ zbraní tak rozšířený, je více – hlavní je ale ten, že si je lidé mohou podomácku sestavit v dílně, mají-li po ruce základní náčiní. „Bidenova nařízení by v tomto ohledu mohla mít nějaký dopad. Ale pořád je v tom obecném měřítku zapotřebí akce ze strany Kongresu, prezidentovy kroky jsou tudíž velmi mírné. Mohou mít výsledky, ale spíš jen okrajové,“ uvedl akademik.

Držení střelných zbraní si z velké části regulují jednotlivé státy USA samy, pravidla se tedy stát od státu liší. „Budeme-li se ale dívat na Ameriku jako na celek, zákony jsou dost uvolněné, což je důsledek amerického přístupu k této otázce. Zbraně ale každoročně usmrtí nebo zraní víc než sto tisíc lidí, kvůli čemuž existuje neustálá snaha toto číslo snížit. A proto by jistě byly regulace v tomto ohledu vhodné,“ myslí si Ruben.

Střelné zbraně jsou téma, které americkou společnost rozděluje. V USA je více držitelů zbraní než v ostatních západních zemích a podle některých výzkumů v rukou civilistů koluje až 400 milionů zbraní, pětina až čtvrtina Američanů nějakou zbraň vlastní, uvedl americký odborník.

„Možnost vlastnit zbraň nakonec chrání i ústavní právo, je za tím velký kus historie, jde o tradici. Zda regulovat držení zbraní se tak stává vysoce kontroverzní otázkou. Aktivisté za práva na držení střelných zbraní i zbrojní průmysl mají navíc velký vliv na americké politiky,“ uvedl odborník.

Jednou z nejaktivnějších občanskoprávních organizací, jež lobbuje za právo na držení zbraně, je Národní střelecká asociace (NRA). Odmítá jakákoliv omezení a argumentuje tím, že zbraně dělají Spojené státy bezpečnějším místem.

NRA vyhlásila v lednu letošního roku podle britské BBC bankrot, i přesto ale organizace uvedla, že bude pokračovat v činnosti. Tedy „konfrontovat aktivity jdoucí proti druhému dodatku“ nebo třeba „propagovat zbrojní bezpečnost a školení“.

Obecně vzato lze říci, že demokraté se přiklání k regulacím držení zbraní, zatímco republikáni jsou spíše proti. „Schválit zákony týkající se zbraní je velmi komplikované – ne nemožné, což ostatně vidíme i ve Sněmovně reprezentantů, kterou nejnovější zákony o regulaci držení zbraní prošly,“ poukázal Eric Ruben na březnové hlasování v dolní komoře Kongresu.

Síly v Senátu, horní komoře amerického Kongresu, jsou ale v současnosti rozseknuté napůl, Demokratická strana drží 50 křesel a republikáni jakbysmet. Pro schválení zákona je ale zapotřebí nejméně 60 hlasů.

„Tolik hlasů by bylo těžké sehnat u jakéhokoliv tématu polarizujícího společnost, o to víc ale u otázky týkající se zbraní. Šance nicméně existují – právě u rozšíření prověřování totožnosti kupců zbraní. V minulosti mu vyjádřily podporu obě strany,“ podotkl Ruben. Mimo jiné na důkladnější kontrolu totožnosti jsou zaměřené legislativy, které čekají na hlasování Senátu. Ten v tuto chvíli odmítá jakékoliv zpřísnění zákonů o zbraních.

„Tento systém má ale obrovské mezery. Provádějí ho pouze prodejci s federální licencí, nevztahuje se na soukromý prodej. Pak si na internetu najdete člověka, který prodává svou zbraň, potkáte se někde na parkovišti a koupíte ji. Federální právo nevyžaduje po takovém obchodu povinnost ověření totožnosti. Zaplnit tyto mezery by pak mohlo ztížit lidem, kteří nejsou pro držení zbraní způsobilí, se k nim vůbec dostat. A to by mohlo zachránit životy,“ vysvětlil Američan.

Pro rozšíření kontrol při nákupu zbraní bylo v roce 2018 podle průzkumu serveru Politico 88 procent dotázaných vlastníků střelné zbraně. Průzkum nechalo médium udělat po masové střelbě na střední škole v Parklandu na Floridě. Střílel tam devatenáctiletý exstudent, zemřelo 17 lidí.

O rok později se vyjádřilo 94 procent dotázaných voličů v průzkumu Quinnipiac University pro zavedení všeobecného prověřování totožnosti kupců. Zhruba dvě třetiny dotázaných pak podpořilo celonárodní zákaz prodeje automatických zbraní.

O potenciálním utažení pravidel týkajících se zbraní se ve Spojených státech nejhlasitěji diskutuje po masových útocích – třeba jako po střelbě v Atlantě, kde útočník 16. března zastřelil osm osob. Nebo po útoku v coloradském Boulderu, který se stal o dva týdny později a zahynulo při něm 10 lidí.

Vůbec nejvíce obětí měla střelba do lidí v Las Vegas před čtyřmi lety. Do davu, který se zúčastnil hudebního festivalu Route 91 Harvest, vystřílel čtyřiašedesátiletý útočník Stephen Paddock více než 1000 nábojnic – z ručních i poloautomatických zbraní. Zemřelo tehdy 61 lidí, zraněných hlásily úřady celkem 867 lidí, skoro polovina z nich byla postřelena.

Mezi masové střelby s nejhorší bilancí obětí patří dlouhodobě ty ve vzdělávacích zařízeních. V roce 2007 zavraždil student Virginia Tech na univerzitním kampusu 32 lidí. O pět let později postřílel dvacetiletý muž 26 lidí na základní škole Sandy Hook v Connecticutu, 20 z nich bylo ve věku 6-7 let.

První zákon regulující držení zbraní představil v roce 1934 tehdejší prezident Franklin Roosevelt. Jeho legislativa uvalila na výrobu, prodej i transport vybraných zbraní povinnost odvádět daně. Americká vláda poté přijala další zákony, v roce 1968 přišel jeden z těch zásadních, jenž prezident Lyndon Johnson představil po atentátech na Johna i Roberta Kennedyovy a Martina Luthera Kinga.

Legislativa mimo jiné zavedla věkovou hranici pro nákup ruční zbraně a zakázala usvědčeným zločincům, lidem s mentálními poruchami a dalším na zbraň, jež nově musela mít sériové číslo, dosáhnout. Ne všechny zákony byly ale omezujícího charakteru. Třeba George Bush ml. podepsal před 16 lety legislativu, která chrání výrobce před tím, aby je oběti střelby jmenovaly v soudních procesech – státních i federálních.

Drtivá většina regulací zaměřených na zbraně podle Erica Rubena ze Southern Methodist University neporušuje znění druhého dodatku: „To potvrzují i rozhodnutí amerických soudů, které ta nařízení při řešení jejich potenciálního porušování druhého dodatku podpořily – znovu a znovu.“

Mezi tím, jak druhý dodatek Ústavy Spojených států amerických chápou soudy a jaký se z něj stal symbol pro část Američanů, je ovšem propastný rozdíl. „Z druhého dodatku se stal mocný nástroj k mobilizaci společnosti. Jde o neuvěřitelně vlivný symbol, který ovlivňuje politiky – o právech, která poskytuje, se v Americe mluví dennodenně. A ať už soudy rozhodují ve věci kontroly držení zbraní, jak chtějí, ve veřejné sféře má druhý dodatek neskutečnou sílu,“ upozornil Ruben.

Debaty o tom, zda držení zbraní regulovat či nikoliv, podle některých přerostly v kulturní válku. Nelze se přitom ale dívat na Spojené státy jako celek, protože v každém ze států je tato otázka vnímána jinak. A jinak ji vnímají i různé skupiny v rámci americké společnosti – rozdíly v názorech jsou citelné i mezi vlastníky zbraní napříč Spojenými státy.

Jedním z mnoha držitelů zbraní v USA je i Stanislav Kotyza. Do Ameriky emigroval v roce 1984. Původně operní zpěvák, nyní podnikatel ve stavebnictví, žije ve státě New York, který patří mezi přísnější regulátory držení zbraní. Sám vlastní několik loveckých pušek – lov podle svých slov miluje.

„Situace tady v Americe je úplně jiná. Na americkém venkově jsou od sebe domy velmi daleko a v případě, že chce nějaký člověk vykrást dům nebo někoho zabít, než se dovoláte policii, nemáte možnost, jak se bránit. Když tedy nemáte zbraň. To je základní právo a já pochybuji, že by se ho Američané vzdali,“ podotkl při telefonátu na lince Česko-USA Kotyza.

Vysvětlil také, proč je podle něj druhý dodatek Listiny práv z roku 1791 důležitý z historického hlediska: „Kvůli tomu, aby tehdy čerstvě svobodné Spojené státy nemusely mít armádu, byl vytvořen druhý dodatek, který lidem umožňoval vlastnit zbraně. V té době, kdy obyčejní lidé bojovali proti Britům, měly obě strany stejné zbraně – pušky a pistole.“

Doba se ale změnila – a s ní i možnosti ozbrojení. Samopaly, útočné pušky či další zbraně z vojenského arzenálu podle Kotyzy do rukou civilistů ovšem nepatří. „Měl by vzniknout nový zákon, který by zamezil duševně chorým nebo i jiným lidem, aby si koupili zbraň, jež během pár sekund povraždí desítky lidí. Nebo ty lidi při nákupu nahlásit FBI a nechat prověřit jejich duševní zdraví,“ nadnesl.

Jako příklad fungujících opatření zmínil proces, jakým člověk musí projít při nákupu ve státě New York. „Za toho, kdo si jde koupit zbraň, se musí někdo zaručit, že ho zná a že je zdravý. Pak musíte vysvětlit, proč chcete zbraň vlastnit. Jako v mém případě, kdy podnikám ve stavitelství a občas u sebe mívám větší obnos peněz v hotovosti. Tím to můžu zdůvodnit. A když potom člověk projde testem, že je duševně zdravý, dostane právo koupit si prakticky jakýkoliv počet zbraní,“ uvedl Kotyza.

Bidenova administrativa se podle něj přinejmenším pokusí držení zbraní co nejvíc zregulovat, nemá ale podle Čechoameričana šanci. „I když lidem vezmou zbraně, ony tady stejně potom budou. Nemají šanci to pročistit. Loni to, že lidé měli ruční zbraně, zachránilo víc lidských životů, než kdyby zbraně neměli. To je statisticky prokázané,“ dodal pro Seznam Zprávy Stanislav Kotyza.

Zatímco americký Kongres vidí v otázce tzv. gun control, tedy kontroly držení zbraní, prakticky nevyřešitelný rébus, k dílčím řešením na lokální úrovni už dávno dochází.

„Neexistují zákon nebo nařízení, které by vyřešily problém s násilím, jež se pojí se zbraněmi. Ale existují inovativní způsoby, jimiž se lidé snaží tento problém řešit. Další z Bidenových exekutivních příkazů se soustředí na financování komunitních aktivit,“ uvedl odborník na ústavní právo ze Southern Methodist University Eric Ruben.

Ozbrojené útoky nebo vraždy způsobené střelnou zbraní podle něj – zejména ve městech – nerovnoměrně postihují konkrétní sousedství a skupiny lidí. A bývají spojené s činností gangů či obchodem s drogami. Na některých místech proto existují programy, které fungují na komunitní bázi a snaží se tuto síť násilí zpřetrhat.

„V Oaklandu třeba funguje iniciativa Youth Alive! – celkem takových programů není mnoho, všechny jsou ale podfinancované. A to chce Biden změnit. Jde o strategie, jež nevyžadují změnu zákonu, jen více peněz. Ty jsou nezbytné. Vláda by také mohla představit základní kroky, které by mohly vedení komunit inspirovat a kterými by se mohla řídit. V tom případě ale není zapotřebí, aby to podpořily oba politické tábory,“ uvedl expert.

Nabízí se i další kroky, které se dají mimo legislativní cestu kontroly zbraní podniknout. Lidé, u kterých se projevila duševní choroba, se mohou dobrovolně nahlásit na seznam těch, jimž by prodejci zbraň prodat neměli. Což prodejci zbraní podle Rubena podporují.

„Nejde o řešení, která by problém vymýtila v plné jeho šíři. Ale mohou pomoci. A je to způsob, jakým se vyhnout patové situaci, v níž se nyní nachází americký Kongres,“ uzavřel pro Seznam Zprávy Eric Ruben.