Olympijské volby zrušila ofenziva proti Kejvalovi, reakcí jsou osobní útoky

Českým sportem otřásá další třaskavý konflikt. Série žalob podaná několika kapitány tuzemského sportu ochromila Český olympijský výbor, přinejmenším jeho schopnost uspořádat v pátek volby nového či staronového vedení. A obnažila skutečnost, že problém s Jiřím Kejvalem nemá zdaleka jen Miroslav Jansta, šéf České unie sportu. A že to není problém jen tak „naoko“.

Český olympijský výbor patří do okruhu několika mocenských center českého sportu. Jeho oslabení samozřejmě nahrává ostatním. Vzduchem teď létají žaloby podané Českou unií sportu, Janem Šťovíčkem, který je šéfem Autoklubu ČR, nebo Zdeňkem Ertlem, předsedou Sdružení sportovních svazů ČR, někdejšího Svazarmu.

Odvetou pak ze sídla Českého olympijského výboru přicházejí ostrá slova o osobních ambicích dotyčných pánů, jež prý vedly k tomu, že byly volby zhaceny. „Lež,“ reaguje Ertl bez servítků. A Národní sportovní agentura, jakožto zástupce státu v této velké hře, mlčí. Nejspíš proto, že má dostatek problémů sama se sebou.

Uplynul jen týden od chvíle, co Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru, při online setkání s novináři spory s představiteli zdejšího sportovního prostředí zvesela bagatelizoval.

A to krátce poté, co Česká unie sportu zveřejnila zdrcující kritiku Kejvalovy práce. V reakci na to prohlásil šéf olympijského výboru, že s předsedou ČUS Miroslavem Janstou má zcela normální vztah. „Před Vánoci jsme se potkali u pana ministra Blatného a normálně jsme se spolu bavili.“ Opakované ostré slovní útoky vedené právě zejména Miroslavem Janstou označil Kejval jen za součást obhajoby ČUS v rámci trestní kauzy, v níž je unie obžalovaná kvůli údajným dotačním manipulacím.

A za největší problém označil Jiří Kejval novináře, kteří „takovým řečem“ dávají prostor. Předseda ČOV před týdnem také vyjádřil přesvědčení, že svého protikandidáta Filipa Neussera, zástupce svazu pozemního hokeje, ve volbách 26. února porazí. „Jsem přesvědčen, že to dopadne dobře,“ vyjádřil se.

Připustil ale, že na Český olympijský výbor směřovala v uplynulých měsících série žalob. „Je to obtěžující, nejsme na to zvyklí. Nevím, proč se my sportovci takhle střílíme do nohy,“ podivil se.

Mnohé antipatie mezi představiteli sportovního prostředí byly patrné už v minulosti, obvykle se obnažovaly zejména ve chvílích, kdy se měly rozdělovat státní dotace.

Všechno pak vyostřila kauza z roku 2017, spojená právě s dotacemi. V ní jsou obžalováni Miroslav Pelta a jím do té doby řízená Fotbalová asociace ČR, Miroslav Jansta a jím stále řízená Česká unie sportu, bývalá ministerská náměstkyně Simona Kratochvílová a další fyzické osoby.

Český olympijský výbor v této aféře zprvu vystupoval coby poškozená strana a uplatňoval náhradu škody. A to vyvolalo válku s Českou unií sportu, někdejším ČSTV.

V Janstově rétorice bylo v tu chvíli na olympijském výboru všechno špatně, vystupoval proti němu ostře a kontinuálně. Nejfrekventovanějším argumentem byly pozvánky, které ministerští úředníci dostávali na akce olympijského hnutí.

Kritika se stupňovala. Do Kejvala začal logicky pálit i jeho protikandidát na pozici předsedy ČOV, tedy Filip Neusser, někdejší výtečný brankář v národním týmu pozemních hokejistů, nyní trenér a funkcionář tohoto svazu.

„Jak může olympijský výbor dávat až 80 milionů korun ročně na marketing, za svoji sebeprezentaci?“ nechápe například Neusser, proč zmíněné peníze nejsou raději rozdělené mezi menší sportovní svazy.

Když Kejval v televizním duelu poznamenal, že pozemní hokej nepatří mezi významné sporty, byla to voda na Neusserův mlýn. „Léta jsem působil v Anglii. A viděl jsem, jak tam budují sport s vizí, kde chtějí být za dva roky, za šest let, za deset. Všichni sportovci. My tady neplánujeme nic a olympijský výbor se stará jen o ty privilegované. Přitom olympijskou výpravu by bylo možné do budoucna významně rozšířit o řadu dalších sportovců, zejména z kolektivních sportovních odvětví, kdyby se na tom pracovalo.“ Kejvalovy reakce ale Neussera utvrdily v tom, že tímto směrem ČOV neuvažuje.

To si ještě všichni naivně mysleli, že v pátek volba proběhne. A to tak, že se v budově Českého olympijského výboru v pražské Benešovské ulici postaví na stůl volební urna. A mezi devátou a patnáctou hodinou budou přicházet delegáti s volebním hlasem a svůj lístek do urny vhodí. Volit se vedle předsedy měli i místopředsedové, na čtyři zbývající pozice byli čtyři kandidáti, další členové výkonného výboru a další pozice.

Filip Neusser rozporoval, že volby by podle stanov měly proběhnout na plénu. Tedy na velké schůzi a volbám by měla předcházet diskuse. V tu chvíli to protipandemická opatření vlády umožňovala.

V tomto duchu vedla svou žalobu proti konání olympijských voleb Česká unie sportu. Volbu na řádném plénu si přáli i představitelé svazů badmintonu, basketbalu, lukostřelby a mnohých dalších, spíše menších sportovních svazů a asociací.

Páteční volby ale zakázal Městský soud v Praze na návrh Jana Šťovíčka, prezidenta Autoklubu ČR, a Zdeňka Ertla, předsedy Sdružení sportovních svazů ČR. Proti předběžnému opatření a proti zdůvodnění, proč jej soud vydal, se Český olympijský výbor odvolává. V pátek se volby rozhodně neuskuteční. A až výsledek odvolání určí, zda je podle stávajících stanov Českého olympijského výboru vůbec svolat půjde.

Olympijský výbor rozeslal médiím tiskovou zprávu nadepsanou: Formát voleb do orgánů ČOV byl v pořádku, za jejich zrušením stojí osobní ambice.

Zpráva samotná pak v tomto duchu napadá Šťovíčka s Ertlem, že jim jde jen o funkce a osobní prospěch.

Zatímco Jan Šťovíček se netají tím, že právně napadnul vyřazení svého jména z listiny kandidátů členství výkonného výboru, Zdeněk Ertl označil slova rozesílaná pod hlavičkou Českého olympijského výboru za lži a pomluvy.

„Jde mi o jedinou věc. A sice o problematické stanovy Českého olympijského výboru, na které od změny občanského zákoníku dlouhodobě upozorňuji. Mám tady k tomu obrovský fascikl, pan Kejval tu záležitost dlouhodobě bagatelizoval, teď vidíte důsledky,“ říká Ertl.

Zmatečné je podle něj nastavení poměrů ve skupině neolympijských sportů, jejíž účastníci nejsou členy olympijského výboru, přesto volí jednoho z místopředsedů. A to ještě mimo plénum.

Právě o skutečnost, že šéf florbalu Filip Šuman už byl v této skupině místopředsedou ČOV loni zvolen, ačkoli samotné volby vedení ČOV ještě neproběhly a byly naplánovány až na tento pátek, opřel Ertl svou argumentaci v návrhu, kterým soud požádal o to, aby předběžným opatřením páteční volby znemožnil.

O žádné osobní ambici a touze po pozicích, jež Ertlovi Český olympijský výbor vyčítá, není v právním podkladu, který Ertl poslal soudu, ani slovo. Reportér Seznam Zpráv měl možnost se s ním seznámit.

„Ta slova o mých údajných osobních ambicích jsou lži a pomluvy. Mrzí mě, že k něčemu takovému Český olympijský výbor klesl. Dlouhodobě kritizuji několik problémů ve stanovách, včetně toho, že ČOV má jediného statutárního představitele, tedy předsedu. A pan Kejval je tedy v této roli naprosto neomezeným pánem,“ říká Ertl.

Za neprůhlednost financování kritizuje Kejvala i Karel Bauer, dlouholetý člen olympijského vedení a svazu jachtingu. „Chtěl jít do neskutečných detailů. A když jsme to po velkém úsilí dali dohromady, tak pan Bauer na ta jednání a prezentace dvakrát ani nepřišel,“ konstatuje Kejval v nespokojené reakci.

Nespokojenost s jeho vedením olympijského výboru vychází každopádně nikoli z jediného centra, ale z poměrně širokého spektra oponentů.

Tak intenzivní „seismickou“ činnost patrně český sport nezaznamenal od zhroucení Sazky, o kterou v roce 2011 přišel. A následně nastalo přerozdělování vlivu, moci a peněz.

A podobné „siločáry“ lze pochopitelně vycítit i za krizí současnou.