Olympijské hry v Tokiu: v čase covidu, bez diváků i podpory Japonců

Japonská metropole se stala jediným asijským městem, které hostilo letní olympijské hry už dvakrát. V září 2013 o tom rozhodl Mezinárodní olympijský výbor (MOV), který přidělil organizaci her právě Tokiu. Poprvé hostilo město hry v roce 1964, o další plánované pořadatelství pak přišlo kvůli druhé světové válce.

Na zasedání MOV v Buenos Aires soutěžilo Tokio s dalšími dvěma kandidáty – Istanbulem a Madridem. Nejvíc hlasů získalo už v prvním kole. O pořadatelství ale rozhodlo až kolo druhé, v němž se Tokio utkalo s Istanbulem, který porazilo poměrem 60:36 hlasům olympijských delegátů.

Velkou kritiku vyvolala rekonstrukce někdejšího tokijského Národního stadionu, který hostí slavnostní zahájení her i atletické soutěže. Už před přidělením olympiády naplánovala vláda přestavbu stadionu za 100 miliard jenů. Sloužit měl už před dvěma lety, kdy Japonci pořádali světový šampionát v ragby. To se ale kvůli průtahům při stavbě nepodařilo, stadion byl nakonec otevřen až na konci roku 2019.

Tendr na přestavbu stadionu vyhrálo architektonické studio Zaha Hadid Architects, které plánovalo nahradit starý stadion novou stavbou pro 80 tisíc diváků. Vítězný návrh se ale mnohým nelíbil – design navrhovaného stadionu přirovnávali k cyklistické helmě a kritizovali také jeho cenu. Ta se vyšplhala na 252 miliard jenů.

Japonská vláda nejdříve reagovala snížením kapacity stadionu na 65 tisíc míst, nakonec ale kvůli kritice veřejnosti vítězný návrh smetla ze stolu a vybrala místo něj úspornější verzi japonského architekta Kenga Kumy. Jeho návrh se inspiroval tradičními japonskými chrámy, cena dosáhla 149 miliard.

Pandemie koronaviru, která vypukla počátkem loňského roku, sportovcům silně zkomplikovala kvalifikační turnaje před olympiádou. Spousta závodů naplánovaných do Číny, kde se virus jako první vyskytl, se musela přesouvat. Kvalifikace ženských basketbalistek se tak nakonec uskutečnila v Srbsku, boxerský kvalifikační turnaj pak místo Wu-chanu proběhl v jordánském Ammánu. Část kvalifikačních soutěží byla nakonec odložena až na letošek, protože koronavirová situace ve světě jejich organizaci nedovolila.

Ještě na začátku března 2020 organizační výbor her tvrdil, že „přípravy pokračují podle plánu“. 23. března ale Kanada a Austrálie ohlásily, že do Tokia své sportovce nevyšlou, pokud nebudou hry alespoň o rok odloženy. Ještě týž den japonský premiér Šinzó Abe řekl, že podpoří odložení her s tím, že zajištění bezpečnosti sportovců je nejdůležitější. O den později oznámil Mezinárodní olympijský výbor spolu s tokijským organizačním výborem přeložení her na letošní rok, ale ne později než v létě 2021.

Na konci března se pak obě instituce dohodly na přesném datu konání akce. Olympijský oheň se měl podle jejich prohlášení stát „světlem na konci tunelu, v němž se nyní nacházíme“.

Podle odhadů emeritního profesora Kacuhira Mijamota z univerzity v Kansai stálo Japonsko odložení her celkem 640 miliard jenů, což je asi 5,8 miliardy dolarů. Celkové zrušení olympiády by ale přišlo na více než 41 miliard dolarů – sem se započítávají například i ztráty v turistickém sektoru. Vzhledem k pozdějšímu rozhodnutí o tom, že budou soutěže probíhat bez diváků, je první odhad zřejmě ještě podhodnocený.

Vzhledem k pandemii pokračující i v tomto roce se na jaře objevily hlasy zdravotnických expertů volající po tom, aby byly olympijské hry v Tokiu zcela zrušeny. Jeden z členů vládního covidového týmu se nechal slyšet, že organizování her je v rozporu s japonskou snahou o globální zdraví a bezpečnost lidí.

Už v lednu se spekulovalo o tom, že i v samotné japonské vládě někteří ministři tvrdí, že hry musí být zrušeny. Kabinet nového premiéra Jošihideho Sugy to ale opakovaně popřel s tím, že pořádání her i nadále podporuje. V dubnu se za něj postavil i americký prezident Joe Biden.

S konáním olympiády ale navzdory vládním prohlášením nesouhlasí podle průzkumů většina japonské veřejnosti. Petici za zrušení nebo posunutí termínu podepsaly statisíce Japonců. Zdravotníci v nemocnicích vyvěšovali plakáty s nápisy „Zastavte olympiádu“. Premiér Suga ale trval na tom, že hry proběhnou bezpečně.

Pořadatelé her 7. července rozhodli, že se olympiáda bude konat bez diváků. Již dříve o tom informoval japonský deník Asahi Šimbun. Podle něj organizátoři dospěli k rozhodnutí po setkání organizátorů a Mezinárodního olympijského výboru v čele s Thomasem Bachem, který do Tokia dorazil. Proti povolení diváků se již dříve několikrát vyslovili odborníci. Ti varovali, že jejich přítomnost na stadionech může vést k rychlejšímu šíření nákazy a způsobit nové koronavirové vlny.