Olympiáda v Číně? „Já bych si účast rozmýšlel,“ říká hokejový mistr světa

„Na území ČLR dochází k masivnímu porušování lidských práv a svobod, genocidě a zločinům proti lidskosti, etnické diskriminaci, potlačování kulturní, náboženské a politické identity.“

To není citace z příručky čínského disentu, nýbrž pasáž z rezoluce, kterou letos v červnu přijal český Senát. Nezávaznou rezoluci o diplomatickém bojkotu přijal letos Evropský parlament. Podobné usnesení pak v červenci 2021 také britská Dolní sněmovna. A v americkém Senátu dostalo podobné stanovisko v červnu dokonce sílu zákona.

Do zimních olympijských her v Pekingu zbývají tři měsíce a není dne, kdy by k jejich bojkotu nevyzval politik či lidskoprávní organizace.

Seznam Zprávy oslovily osobnosti české politiky, bývalé i aktivní sportovce i řadu sinologů. Jejich pohled na to, jak se postavit ke svátku fair play v zemi, která nehraje fair, je součástí seriálu, jehož první díl vám nyní předkládáme.

Porušení dohody o samosprávě a brutální potlačení demonstrací v Hongkongu, uvězňování novinářů, genocida etnických menšin, sterilizace Ujgurek, násilné rozdělování rodin, nucené práce, koncentrační tábory, cenzura, nesvoboda, perzekuce. Jen několik položek seznamu, kterým se hostitelská země ZOH nechlubí.

„Já bych si hlavně rozmyslel, jestli do Pekingu za této situace vůbec na olympiádu letět,“ řekl Seznam Zprávám někdejší slavný hokejista, mistr světa a držitel tří prstenů pro vítěze Stanley Cupu Jiří Hrdina. „Kdyby se mnou někdo dělal rozhovor coby s účastníkem her, určitě bych neměl problém o porušování lidských práv v Číně promluvit. Nebo bych podepsal nějaké kritické prohlášení,“ dodává Hrdina s tím, že by si rozhodně nenechal nasadit „náhubek“ Českým olympijským výborem (ČOV) nebo kýmkoli jiným.

Jak pro Seznam Zprávám uvedl přímo ČOV, „náhubek“ prý sportovcům nasazovat nebude. V plánu ale nemá ani pouštět se do kritiky Číny za porušování lidských práv.

„Lidská práva a rovnost mezi lidmi jsou pro mezinárodní olympijské hnutí klíčovými hodnotami. Stejně tak svoboda projevu. Pokud budou čeští reprezentanti cítit potřebu promluvit k jakékoliv problematice, nikdo jim samozřejmě nebude bránit,“ uvedla tisková mluvčí ČOV Barbora Žehanová. „Český olympijský výbor je nevládní a nepolitická organizace. Vnímáme současnou diskuzi týkající se dějiště her. Nezapojíme se však do ní. Stejně tak se nepřipojíme k žádné formě bojkotu,“ dodala Žehanová s tím, že ČOV bojkot vnímá jako „politický nástroj, který proto přenecháme politikům a diplomatům“.

Stanovisko ČOV jde ruku v ruce s postojem Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Podle olympijského vítěze a současného předsedy MOV Thomase Bacha bojkot ve svém důsledku oslabuje možnosti ke změně a postihuje nesprávné. „Neúčast západního bloku v Moskvě v roce 1980 sovětskou okupaci Afghánistánu nezkrátila. Naopak zničila sny tisícům sportovců. Stejně jako odvetná neúčast východu v roce 1984 v Los Angeles,“ uvedl ve svém stanovisku.

Bach naráží na 80. léta minulého století, kdy se vlády západních zemí začaly zabývat myšlenkou bojkotovat letní olympijské hry v Moskvě v reakci na sovětskou okupaci Afghánistánu. Administrativa tehdejšího amerického prezidenta Jimmyho Cartera se připojila k výzvě Andreje Dmitrijeviče Sacharovova a vyřkla Sovětskému svazu ultimátum - pokud se do měsíce z Afghánistánu nestáhne, bude čelit bojkotu OH v Moskvě.

K bojkotu USA se okamžitě připojily státy jako Japonsko, Kanada, západní Německo, Čína a další. Velká Británie, Francie a Austrálie oficiálně podpořily bojkot, ale rozhodnutí, zda se her účastnit, nechaly individuálně na sportovcích.

Sovětský svaz a jeho spojenci v odvetě bojkotovali letní olympijské hry v Los Angeles v roce 1984.

O oproštění sportu od politiky v případě olympiády však pochybují i samotní politici.

Například bývalý pirátský poslanec a vážný kandidát budoucí vládní koalice na post ministra zahraničí Jan Lipavský říká, že hry jsou politicky zabarvené. A jsou také „významným zdrojem legitimity pro čínský režim“.

„Politici by tak měli dát jasně najevo, že nesouhlasí s politikou Číny, například co se lidských práv týče, konkrétně genocidy Ujgurů. Sponzoři by si měli tuto zodpovědnost uvědomit také. Sportovci si musí o účasti rozhodnout sami. Respektuji jejich sportovní kariéry i to, že pro mnohé je olympiáda vrcholem jejich profesního života,“ řekl Seznam Zprávám Lipavský.

Podle současného ministra zahraničí Jakuba Kulhánka (ČSSD) „politika do sportu nepatří.“ „Nicméně případné rozhodnutí o neúčasti na Olympijských hrách v Číně bude politické a bude na nové vládě. Takové rozhodnutí by mělo být pečlivě zváženo. Pokud příští vláda a ministr zahraničí rozhodnou o neúčasti českých sportovců, bude také jejich úkolem vysvětlit takové rozhodnutí veřejnosti a českým sportovcům,“ uvedl pro Seznam Zprávy.

A co si myslí sami sportovci? Z jejich výroků je zřejmé, že účast na čínských zimních olympijských hrách bude pro mnohé otázkou svědomí.

„Je to velmi horké téma, na které je ale dle mě potřeba upozornit a zabývat se tím. Z pozice sportovce chci hned ze začátku vyjádřit, že nějaká forma bojkotu nebo neúčasti na ZOH v Pekingu podle mě není řešením; ani o tom neuvažuji. Nadále je pro mě prioritou trénink a kvalitně se připravit na olympiádu,“ uvedl pro Seznam Zprávy biatlonista Michal Krčmář s tím, že si ovšem je vědom druhé strany mince.

„Jako člověk bych chtěl říci, že přidělování podobných akcí zemím, které mají problémy v oblasti lidských práv, je nešťastné. Už jsem i zaregistroval iniciativu bratrů Boeových, kde v tuto chvíli by měla probíhat komunikace na úrovni norského svazu se společností Amnesty International a je zájem do tohoto jednání zapojit i mezinárodní biatlonovou federaci. Opět opakuji, nejedná se o bojkot nebo neúčast na ZOH, ale spíše o iniciativu – sepsání dopisu a vyjádření nesouhlasu nás sportovců s problémy lidských práv v Číně,“ uvedl Krčmář.

Norská lyžařská federace (NSF) před časem vyjádřila nad čínským jednáním v oblasti lidských práv znepokojení. Jejich krok přivítali norští sportovci, přestože jej stále hodnotí jako „nedostatečný“.

Neochotu NSF vystoupit proti Pekingu kritizují norští sportovci přísněji i s ohledem na postoj Norské fotbalové federace (NFF), jejíž hráči si na kvalifikační utkání o mistrovství světa na protest proti jednání pořadatele – Kataru – oblékli trička s nápisem „Lidská práva na hřišti i mimo něj“.

Postoj NSF pochválil také generální tajemník Amnesty International John Peder Egenæs. „Je velmi dobře, že NSF jasně uvedlo, že by lidská práva měla hrát důležitou roli při pořádání mezinárodní sportovní akce,“ řekl Egenæs.

„V tuto chvíli čistě za sebe říkám, že pokud se něco podobného povede a vznikne, určitě se připojím a dopis podepíšu svým jménem. Vím, že jsem sportovec a měl bych se koncentrovat hlavně na svůj výkon, ale jsem také člověk a určité oblasti a otázky ve světě mi nejsou lhostejné,“ dodal Krčmář.

*V aktualizovaném vydání jsme doplnili vyjádření současného ministra zahraničí Jakuba Kulhánka.