Olympiáda je genderově téměř vyrovnaná. Ženám však neměří stejným metrem

Snahu o rovné zastoupení mužů a žen na letošní olympiádě představil ředitel mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach v březnu. Zdůraznil, že „Mezinárodní olympijský výbor (MOV) tímto krokem vysílá silnou zprávu do světa o tom, že genderová vyrovnanost na OH se stane skutečností“.

Začátek olympiády nakonec ukázal, že MOV svůj plán téměř naplnil, když se do Tokia nominovalo 49 procent žen. Na letních olympijských hrách v brazilském Riu de Janeiru měly ženy 45,5procentní zastoupení, o čtyři roky dříve v Londýně 44procentní, informuje server The New York Times. Více žen také nastoupí na paralympijských hrách (40,5 procenta) a jejich počet se oproti těm předchozím zvýší o sto účastnic.

Největší poměr žen ve svém olympijském týmu má Čína (69 procent ze 433 sportovců). Více žen než mužů mají v Tokiu také týmy z USA, Austrálie, Velké Británie nebo Kanady, píše německý server Deutsche Welle.

Téměř rovnoměrný počet sportovců a sportovkyň neznamená nicméně pro obě pohlaví stejné podmínky. Kvůli pandemii covidu-19 dostali například všichni sportovci zákaz brát si doprovod včetně rodinných příslušníků. Zákaz se vztahoval i na sportovkyně a zároveň kojící matky. Těžká volba tak například čekala na kanadskou basketbalistku Kim Gaucherovou, pro kterou usnesení MOV znamenalo rozhodnutí, jestli olympiáda, nebo její novorozená dcera, přibližuje její příběh britská BBC.

„Právě teď jsem nucena rozhodovat se mezi tím, jestli budu kojící matkou, nebo olympijskou sportovkyní. Obojím být nemůžu,“ uvedla v červnu Gaucherová na svém Instagramu. MOV její apel pro změnu podmínek odmítl. Názor nicméně pod tlakem veřejnosti změnil a tři týdny před začátkem Gaucherová věděla, že mateřství její kariéru nezhatí, a s malou dcerou do japonského Tokia odjela.

Neochotu vyhovět požadavkům kojící matky popsala i španělská akvabela Ona Carbonellová, která se nakonec rozhodla svého nedávno narozeného syna do Tokia nebrat. Uvedla, že podmínky v Tokiu ohledně ubytování nejsou pro jejího syna a manžela vhodné s tím, že by zbytek její rodiny musel bydlet jinde než v olympijské vesnici a navíc setrvat v karanténě, píše server The Cut.

Rozpor s myšlenkou rovnocenného přístupu k ženám i mužům se ukázal v několika dalších případech ještě před začátkem OH. Odstoupit kvůli kontroverznímu tvrzení musel například šéf japonského olympijského výboru poté, co uvedl, že ženy na schůzích moc mluví.

Letos v březnu pak musel odstoupit kreativní ředitel úvodního ceremoniálu Hiroshi Sasaki poté, co měl urážlivé připomínky týkající se vzhledu plus size módní návrhářky Naomi Watanabeové. Diskuse se také vedou ohledně ženského oblékání, pro které platí striktnější pravidla než u mužů.

Genderově vyrovnaný není ani samotný MOV. V jeho výkonné radě zasedá 33 procent žen, ve výboru 37,5 procenta. Proti účasti žen na OH byl i jejich zakladatel baron Pierre de Coubertin. Ten ženám účast na prvních hrách nové doby v roce 1896 zakázal. O čtyři roky později v pěti ženských sportech závodilo 22 žen. Ostatních 975 mužů mohlo soutěžit ve všech možných disciplínách.

Méně než 10 procent účastnic pak ženy tvořily až do roku 1952, kdy se situace začala měnit. Ženy se nemohly účastnit všech kategorií až do roku 2012. Strategii, která by prosazovala rovnoměrný zástup pohlaví, ale MOV představil až v roce 2014. Letos pak poprvé motivoval jednotlivé státy, aby byli vlajkonoši zemí jak muž, tak žena. Českou republiku tak reprezentovali tenistka Petra Kvitová a basketbalista Tomáš Satoranský.

V případě Číny nebo Mongolska ženy nesly vlajku vůbec poprvé v historii.