Ohlédnutí za Vánocemi: Vybrali jsme pro vás 10 nejpodivnějších vánočních zvyků

Na štědrovečerní večeři do fast foodu

V roce 1974 spustil americký fast food KFC v Japonsku velkou reklamní kampaň se sloganem „Kurisumasu ni wa kenrakkii!“ (Kentucky na Vánoce!), čímž zavedl tradici, která trvá dodnes. Přestože Štědrý den v Japonsku není ani státní svátek, většina Japonců směřuje každoročně na večeři do KFC na speciální štědrovečerní menu.

Do kostela na bruslích

V Caracasu, hlavním městě Venezuely, se obyvatelé tradičně vydávají na ranní vánoční mši na kolečkových bruslích. Tradice je tak rozšířená, že některé silnice vedení města uzavírá, aby tak umožnilo volný průjezd bruslařům. Říká se, že děti si v očekávání ranní jízdy přivazují tkaničku od brusle k palci od nohy a brusli pak vystrčí z okna, aby je mohli kolemjedoucí kamarádi probudit jemným zataháním.

Vánoční stromeček ozdobený pavučinami

Pokud máte strach z pavouků, nejezděte na Vánoce na Ukrajinu. Vedle klasických ozdob ve tvaru koulí a hvězd se na Ukrajině občas zdobí vánoční stromečky i malými imitacemi pavoučích sítí. Tradice pochází z lidové pohádky o chudé vdově s mnoha dětmi, která neměla peníze na ozdoby. Říká se, že pavouci v domě se slitovali a přes noc opředli stromeček krásnými pavučinami.

Na Štědrý večer koště nehledejte

Podle norského folkloru je Štědrý večer dnem, kdy po nebi poletují rozpustilí duchové a čarodějnice, kteří šíří zlomyslnost. Protože čarodějnice nejčastěji létají na koštěti, Norové tradičně schovávají všechno náčiní na uklízení, které se košťatům jen trochu podobá. Věří, že čarodějnice pak nebudou mít důvod jejich domácnost vyhledávat.

Vánoční poleno vylučující dárky

Ve španělském Katalánsku se děti od 8. prosince do Štědrého večera starají o Tió de Nadal, kládu s nohama z klacků, namalovaným obličejem a červenou čepicí. Každý den ji krmí a přikrývají dekou, aby jí nebyla zima. Tradice nabývá na podivnosti na Štědrý večer, kdy děti bijí poleno klackem za zpěvu tradiční „koledy“ s poněkud hanlivým textem, vyzývajícím polínko k vykakání dárků. Pokud byly děti hodné, opravdu se tak stane a z polínka vypadnou dárky a sladkosti. Tím je poslání polínka splněno a může následovat své obyčejné druhy do krbu.

Kočka pojídající neobdarované

Na Islandu se nejen děti obávají zlé vánoční kočky Jólakötturinn. Ta obchází po okolí a pojídá údajně ty, kteří na Vánoce nedostali žádný kus oblečení. Mýtus vznikl jako podpora v časném zpracování ovčí vlny. Líní farmáři, kteří vše nestihli před prvními mrazy, pak nejen postrádali ono oblečení, ale ještě navíc se museli obávat kočičího monstra. Dnes je proto pravidlem, že každý Islanďan najde mezi dárky alespoň jeden kus oblečení.

Svátky strachu a děsu

Na Vánoce se těší hlavně děti, ty rakouské však kromě nedočkavosti zažívají i strach. Po ulicích se tam totiž potlouká démonická postava Krampuse. Ta údajně doprovází Santu a v ulicích hledá neposlušné děti. Rakušani berou tuto tradici opravdu vážně, v průběhu celého prosince tak v ulicích můžete potkat opravdu děsivě ztvárněné Krampy, kteří kromě malých šprýmů opravdu nahánějí strach – a to nejen dětem, ale i mnohým dospělým.

K vánoční tabuli na kůži či hnijící maso

Tradiční grónské vánoční jídlo „Mattak“ je kus velrybí kůže konzumovaný i s podkožním tukem. Mattak by teoreticky měl chutnat jako čerstvý kokos, většinou je však natolik tuhý, že je nemožné ho rozkousat. Po chvíli žvýkání se polyká vcelku.

Dalším grónským vánočním pokrmem je „kivak“. Maso arktických ptáků alk se zabalené v tulení kůži na několik měsíců zakopává pod zem. Až když dosáhne řádného stupně rozkladu, je za syrova konzumováno jako jedna z největších pochoutek.

Slaměná koza obětí žhářství

Nejstarší tradicí z tohoto seznamu je švédská Yule koza. První zmínky jsou z 11. století, kdy svatého Mikuláše doprovázela koza ve velikosti člověka, která měla moc ovládat ďábla.

V 17. století se muži převlékali za kozí monstra a běhali bujaře po městech, domáhali se dárků. V 19. století se z monstra naopak stal dárce dárků, otcové rodin se převlékali za kozy a obdarovávali zbytek rodiny.

Dnes se z kozy stal hlavně symbol. Malé slaměné kozičky s červenou pentlí se věší jako ozdoby na stromečky i jinde. Větší, někdy i 10 metrů vysoké se pak kolektivně staví na náměstích velkých měst. Čas od času se pak stávají oběťmi žhářských šprýmů.

Zapomeňte na Santu i prosinec

V Itálii se všechno odehrává až 5. ledna. A namísto Santy, Ježíška či jakéhokoli pána v červeném a s bílými vousy, v Itálii obdarovává děti stará žena ne úplně přívětivého vzhledu, La Befana. Přilétá v noci na koštěti a do domů se dostává komínem, děti jí na posilněnou připravují víno a lokální dobroty.