Článek
Stejný osud jako katedrálu Notre-Dame ve Francii potkal v předminulém století i české Národní divadlo – oheň ho zničil jen měsíc poté, co bylo v roce 1881 otevřeno. Jak je budova před rizikem požáru chráněna dnes?
Podle mluvčího Tomáše Staňka více než standardně. „V historické budově je to celá řada opatření. Mezi ty nejdůležitější patří třeba protipožární dveře, které by případný oheň zajistily na jednom místě.“
Bezpečnostních prvků je tam ale víc. Kromě běžných kouřových čidel, rozprašovačů nebo série hydrantů je to třeba suchovod – potrubí, které není připojené na vodovodní síť.
„Takže například v případě útoku na vodovodní řad se umíme připojit i na vodu z řeky,“ dodává Staněk.
Speciální ochraně podléhá hlediště divadla. To je od jeviště odděleno oponou vážící jednu tunu. Podle mluvčího proto, že právě jeviště je vůči případnému vzniku požáru nejzranitelnější: „Jeviště je postaveno jako vysoký komín. Proto by se oheň v případě zahoření mohl šířit rychle.“
Protipožární ochranou jsou na svém povrchu zajištěny i všechny předměty, které se na jevišti nacházejí. Nátěr by měl vydržet tři vteřiny prudkého ohně.
A v době večerního představení v divadle slouží skupina sedmi hasičů. Požární hlídka složená z profesionálů i dobrovolných sborů je po celou dobu propojena vysílačkami. Těmi se hasiči napojují rovnou do centrálního velína – oddělení, odkud personál nonstop dohlíží na bezpečnostní kamery i kouřová a pohybová čidla.
Není to ale běžný provoz, který je ke vzniku ohně nejnáchylnější. Hlavním rizikem požárů u historických budov zůstávají rekonstrukce – i ty jsou ale podle mluvčího Staňka v Národním divadle pod přísnou kontrolou.
„Pokud na místě probíhají nebezpečné práce jako svařování nebo broušení, nutně u nich musí být i člen požární hlídky. Neodchází ale hned. Místo musí fyzicky hlídat ještě osm hodin po skončení všech prací,“ uzavírá.
