Článek
Jste číslo tři na kandidátce v Praze, jste s tím spokojený?
Tu otázku nemá moc smysl řešit. Před rozhovorem jsme se bavili o tom, že jsme oba hráli za mlada fotbal. Tak mě nominovali do základní sestavy na levého záložníka. Neřeším, jestli jsem měl být stoper nebo střední útočník.
A co jste chtěl sám hrát?
Ze začátku to vypadalo, že ani kandidovat nebudu, že podporu nemůžu získat. A jak šly měsíce a jednotlivé oblastní sněmy, podpora rostla. A teď jsem vlastně skoro na čele kandidátky. Takže v jádru je to maximum možného.
Slyšel jsem, že jste mohl být lídrem kandiátky v Ústí nad Labem a že to jste odmítl. Je to pravda?
Odjakživa bydlím v Praze a čtvrtina lidí, kteří mě podporují na Facebooku, jsou z Prahy. Přišlo mi přirozené nedělat tyhle triky a kandidovat doma. Takže jsem všechny podobné nabídky rovnou odmítal.
ODS byla v Praze vždycky nejsilnější, říkalo se, že by tady vyhrála tenisová raketa vašeho otce. V roce 2010 ODS poprvé v Praze prohrála s TOP 09. Kolik musí ODS na podzim v Praze dostat, aby to nebyl propadák?
Myslím, že ODS má v Praze zkusit vyhrát, to znamená získat 19 procent nebo nějaké podobné číslo.
Není to pořád málo? Svého času jste tu získávali mnohem víc, v roce 2006 v komunálních volbách dokonce přes 50 procent.
Samozřejmě. Sociologicky se to trošku změnilo, myslím, že celosvětově vzdělané vrstvy tendují spíše k levicovému liberalismu, to jsme viděli ve Spojených státech a vidíme to i po Evropě. Doba z kraje 90. let se nemůže vrátit. Pro pravicové strany typu ODS jsou dnes často i bohatší vesnické oblasti lepší příležitostí získat velký počet hlasů než třeba Praha s velkým počtem humanitně vzdělaných lidí.
Pokud je v Praze hranice úspěchu někde mezi 19 a 20 %, kolik je to celorepublikově?
ODS měla minule sedm procent, teď se motá okolo deseti - a já si myslím, že celostátně je reálné dosáhnout nějakých 13-14 procent. Lidé, kteří kdysi ODS volili, neumřeli, většina z nich ještě žije, čili je nutné je oslovit a dát jim signál, že jsou tu stále ještě lidé, kteří hájí hodnoty, pro něž oni kdysi hlasovali.
Je to pořád ale velmi málo. Ještě před 7 lety jste ve volbách udělali dvacet procent a tehdy to bylo ještě považováno za slabý, byť šťastný výsledek, díky němuž jste mohli sestavit vládu. V 90. letech byla hranice ODS vždycky třicet procent. Proč se ODS nedaří prosadit se dnes, kdy je už tři roky v opozici, proti svým přirozeným protivníkům, sociálním demokratům a Andreji Babišovi?
Do pondělí jsem byl řadovým členem a myslím, že teď nemá moc smysl filozofovat, kde se stala chyba. Teď už jsem součástí týmu jako levý záložník, tak nemůžu říkat, že brankář blbě chytá nebo útočník dal ze čtyř tutovek jednu.
Pusťte si celý rozhovor s Václavem Klausem mladším.
I ve fotbalových týmech se po prohraných zápasech rozebírá, co se to vlastně stalo.
No jasně, ale v kabině. Nebo v lepších klubech se to děje v kabině.
Stejně by mě zajímalo, kde ODS podle vás ztratila pro voliče důvěryhodnost.
Ztratila svého přirozeného voliče. Lidé viděli, že vládneme se zelenými a zavádí se různé ekologické povolenky, viděli, že se za vlády ODS zvyšují daně. Tím jsme ztratili své přirozené voliče, hospodské, živnostníky. Jistě jsme udělali i řadu personálních chyb, ztratili jsme ideový politický étos. Dostali jsme se do situace, v jaké je v současnosti třeba sociální demokracie. A teď jde o to, jestli se nám podaří ODS znovu nahodit. A já byl v Praze nominován proto, abych se o tom snažil voliče přesvědčit.
Kdy za 26 let své existence byla ODS stranou skutečné pravice, která důvěryhodně zastupovala své voliče?
Na to jste si sám odpověděl. Čísla jsou jasná. V 90. letech tu byl výrazný étos, řekněme polovina lidí byla nadšená, druhá polovina lidí byla rozzuřená, ale nesla politický střet. To je myslím nutné, v politice máte stát s vlajkou na skále a hájit základní principy. A nesmíte se bát toho, že lidé, co hájí opačné názory, na vás budou křivě útočit.
S tím problém nepochybně nemáte.
To není můj problém. Největší nebezpečí ODS je dostat se do takové pozice, aby lidé, kteří ji nikdy nevolili, říkali: Vy už jste v pořádku, už jste moderní strana, vy už to říkáte v jádru dobře. Volit vás tedy nebudeme, na to máme ještě větší miláčky, ale už jste v pořádku. Někteří tomu postupu říkají béčko TOP 09. Já patřím k lidem, kteří skutečně nesdílejí názor, že tohle je cesta, kterou má ODS jít.
Svými názory občas překvapíte i své spolustraníky v ODS. Jeden takový byl, když jste prohlásil, že by Česká republika měla okamžitě vystoupit z EU, ať to stojí, co to stojí. Už víte, kolik by to stálo?
Podívejte se, já jsem tenhle status na Facebook napsal ve chvíli, kdy v rádiích hlásili, že se v Mnichově nesmí vycházet, že tam řádí bandy teroristů, že tam střílí lidi. A pro mě je bezpečnost vysoká hodnota, tak jsem napsal, že bych klidně radši o třetinu zchudl, ale zachoval bezpečnost České republiky. Jinak myslím, že ODS není v otázce EU zas až tak rozpolcená. Oficiálním stanoviskem ODS je, že EU vyžaduje velice ráznou reformu. Většina lidí, včetně pana předsedy, věří, že to je možné. A pak je i menšina, která je k tomu lehce skeptická.
A to jste vy?
To jsem třeba já.
To znamená, že vy na názoru, že by Česko mělo opustit EU, setrváváte?
Ne. Já setrvávám na stanovisku, že by EU měla projít zásadní strukturální reformou, akorát jsem trošku skeptický k tomu, zda se jí to podaří naplnit, ale to je řekněme oficiální stanovisko ODS.
Se kterým se ztotožňujete.
Které nikterak netorpéduji.
Nebudete se snažit přesvědčit uvnitř demokratické strany své spolustraníky a posléze své voliče, že by bylo dobré toto stanovisko změnit?
Tak v současnosti to nebude volební heslo ani volební téma ODS, protože nejsme v pozici jako Británie.
ODS se může dostat do situace, kterou ve své historii nezná. Že bude vyzvána k jednání o vládě jako menší partner. ODS zatím vždycky vládu sestavovala jako nejsilnější strana. Do jaké vlády ODS nikdy nesmí jít?
Já si myslím, že ODS se musí stát primárně velkou stranou. Být takovým tím menším partnerem, to tady už asi sto padesát let nebo kolik dokonale zvládají lidovci. V tom je ODS nikdy nedokáže předstihnout, protože jejich ohebnost a schopnost vydírat většího partnera je tisíckrát větší. ODS se musí znovu stát hegemonem lidí, kteří pracují a platí daně. Pokud se to ODS nepodaří, tak její vyjednávací pozice bude velice špatná pro jakoukoliv koalici a nebude mít velký smysl. Čili já si dovedu představit vládu, která bude hájit nějaké základní principy, ve smyslu, že se sníží daně, zruší se EET, zruší se inkluze ve školství, Česká republika nepřijme euro, nestane se součástí evropské azylové politiky, aby se nám sem posílaly statisíce nějakých běženců, kteří třeba chtějí do jiné země.
To jsou všechno věci a hodnoty, které má strana hájit, a pak se samozřejmě podle výsledků voleb hledá s kým. Jen politika vymezovat se vůči tomu či onomu podle mě nemůže přinést úspěch. Jestli ODS dosáhne slabého výsledku a bude mít 7-8 procent a ten pán, o kterém se nesmí mluvit, si bude vybírat mezi sedmi stranami, kterým dá ministra bez portfeje a ministra kultury a ony mu tam za to budou šaškovat v Parlamentu, tak to je pozice, do které se ODS nemá dostat.
Abych tomu tedy dobře rozuměl: ODS může jít do vlády s Andrejem Babišem pouze v případě, že bude dostatečně silná.
Myslím, že ano. Aby dokázala ochránit demokracii v zemi, aby se například nedostal k Ministerstvu vnitra.
Nicméně dopředu říct, že s Andrejem Babišem do koalice nikdy nepůjdete, jako to říká TOP 09, nechcete.
Tak já nejsem ten, kdo rozhoduje o nějaké koalici
Já vím, ptám se na váš názor.
Já vidím v současné Sněmovně spoustu dalších stran, které jsou od nás obrovsky ideologicky daleko a žádnou velkou lásku k nim necítím. ODS si pak bude muset zvolit, jestli chce ještě setrvávat dvacet let v opozici, nebo se někdy pokusit vládnout. To je to moje stanovisko.
A silná začne být ODS kde? Někde na oněch 13-14 procentech?
Není to matematika ani fyzika, ale řekněme okolo těch 15 procent to začíná být jistým způsobem silná strana.
V úterním rozhovoru pro Lidové noviny jste řekl, že ODS musí zabránit genderové totalitě. Můžete mi říct, co je genderová totalita, snad kromě toho, že vaší lídryní v Praze je Jana Černochová?
To byla trošku taková zkratka. Já jsem mluvil o tom, že nám tady hrozí svým způsobem nová totalita, která bude asi mít méně srpů a kladiv, ale bude možná víc zelená a víc genderová, víc panevropská a multikulturní.
Co znamená „genderová"?
Určitě vidíte, že jsou tady skupiny, a Ministerstvo školství je zaštiťuje, které se snaží zakázat, aby v čítance byla báseň o mamince.
Ony se to nesnaží zakázat, ony říkají, že ta báseň je prostě pro někoho urážlivá, nebo respektive, že podporuje stereotypy.
Že jsou maminky tady pro to, aby se hezky usmály na toho, kdo je malinký, já spatřuji jako normální svět a tyto maminky a tatínky chci hájit. A když to někdo chce zakazovat, tak to nazývám genderovou totalitou. To se někomu může líbit nebo nelíbit, ale to je tak asi všechno, co s tím může dělat. A lidem, kteří nechtějí karikovat mateřství a pošklebovat se mu, těm se nabízím, že je budu hájit ve Sněmovně.
Proč sedmačtyřicetiletý úspěšný muž, dlouholetý ředitel elitního gymnázia, má zapotřebí si jako soupeře vybírat šestnáctiletého aktivistu Jakuba Čecha, který má prostě jiné záliby, než jsme měli v jeho věku vy, já nebo naše děti?
Já to nechci moc rozmazávat, protože tomu chlapci nechci nějak zvyšovat status.
Ale to už jste udělal.
No jistě. Podívejte, když to tedy musíme rozebírat, já si myslím, že když mladý člověk chce něco dělat ve veřejném prostoru, může pomáhat babičce ve svém okolí, štípat dříví a tak dále. Jestli někdo má zálibu, že udává jiné lidi, mně to blízké není. Doma jsme se tomu s manželkou smáli a já jsem pak napsal na Facebook, že Pavlík Morozov byla ještě vyšší liga. Ten udal vlastní rodiče. Ten člověk udal opravdu relativně hodně lidí a nic z těch udání se nepotvrdilo. Já znám řadu lidí, od kterých jsem dostal děkovné dopisy, neboť jim to skutečně způsobilo osobní problémy. Byli prošetřováni, ale ze všech těch udání nakonec nic nebylo, ani pokuta, prostě nic. Z hlediska politického marketingu to šťastné nebylo, protože samozřejmě lidé, co mi nefandí, to využili: „šestnáctiletý chlapec...". To máte pravdu, ale věcně si za tím naprosto stojím.
A víte, že ten chlapec jenom naplňoval strategii ODS v boji proti korupci, takzvané 3P - průhlednost, prevence, postih, v jejímž rámci Ministerstvo vnitra řízené Ivanem Langerem z ODS zřídilo v roce 2007 protikorupční linku, kam se lidé měli se svými podezřeními obracet?
To si nemyslím.
Tak to opravdu bylo, ta linka byla zřízena.
To ano. Ale analogii tam nevidím, tu vidím spíš lehce právě s Pavlíkem Morozovem.
Ale to mluvíte o člověku, který udával lidi za totalitního režimu. Tohle je přece jiný případ.
Pavlík Morozov také jenom využil svého práva daného ústavou, upozornit orgány na nepravosti. Ten režim byl výrazně tvrdší, ale jak říkám, dostal jsem řadu dopisů od lidí, kterým to ztrpčilo nějakým způsobem život. Vy tomu fandíte, já tomu nefandím.
Já neříkám, že tomu fandím. Já se ptám na to, jestli mladý člověk s takovýmhle zájmem o politiku a o věci kolem sebe nemá být přirozeným cílem pravice, která by ho měla oslovit.
Tak člověk, který je už napůl řízený organizacemi, jako je Rekonstrukce státu, a vyhlašuje afinitu ke Straně zelených, asi není můj přirozený partner. I z hlediska toho fotbalového týmu.
Letos vám bude 48 let, to znamená, že se dostanete do stejného věku, v jakém váš otec začínal politickou kariéru...
...ano, když jsem ho vezl naší Škodovkou 120 z Proseka na Ministerstvo financí.
Váš otec se pak stal v 51 letech premiérem. Kde chcete být za rok vy?
To je trošku jak z filmu Jak básníci přicházejí o iluze...
Vstupujete do politiky, která takovéhle rozhodování vyžaduje. Nebo jisté plány.
Budu hájit hodnoty. Nejvíc mě posílilo, když jsem jezdil po besedách s učiteli a viděl jsem tam, že jim přináším nějakou naději. A říkal jsem si: Potřebuju politickou podporu, bez toho to nemá smysl. Čili v ideálním případě bych chtěl něco, co se mi povedlo na jedné škole, přinést českému školství. Navrátit úroveň českému školství, navrátit principy, že ve školách se učí, že to nejsou nějaká socializační a komunitní centra. Ukázat, že ze 150 miliard korun končí v peněženkách učitelů relativně málo, že to není jenom o tom přisypávání, ale že tam je skutečně systémově leccos divně. Tím bych chtěl pohnout. To je moje ideální pozice, pravděpodobnost 5 procent.
Pochopil jsem to tak, že byste se chtěl jednou stát ministrem školství. Pokud ale ODS dostane významně méně než oněch 14-15 procent, postavíte se na příštím kongresu Petru Fialovi, který vás teď do ODS znovu přivedl, a budete se ucházet o post předsedy?
Co by kdyby... Kdyby tu nějaká taková situace za pět let byla, tak první, komu to řeknu, bude pan Fiala. Zatím to ale vůbec není na pořadu dne. A takovéhle úvahy v hlavě vůbec nemám. Vždyť jsem zatím prošel jenom vnitrostranickými primárkami, což byla zajímavá zkušenost, ale žádnými skutečnými volbami. Novináři rádi spekulují, ale prostě uvidíme.
