Odpor pomalu slábne, šance Macronovy penzijní reformy sílí

Po víkendu se zdá, že by francouzský prezident Emmanuel Macron mohl svou „matku reforem” dotáhnout do konce, a to i přes odpor části veřejnosti a opozice. Sloučení nynějších 42 důchodových systémů do jednoho univerzálního a povinnost pracovat déle je jedním z hlavních cílů mladého prezidenta, který chce zastavit budoucí zadlužování země. Se stejným plánem už ale v minulosti narazili jeho pravicoví i levicoví předchůdci.

Málokterá část francouzské důchodové reformy budila tak jednomyslný odpor jako stanovení věkové hranice 64 let pro přiznání plné penze. Většina Francouzů totiž nyní končí s prací o dva roky dříve, zaměstnanci těžící ze zvláštních režimů (těch je neuvěřitelných 42 procent) ale i hluboko pod šedesátkou. Hranici ve věku 64 let chtěla vláda zavést od roku 2027, v sobotu ale tento cíl premiér Édouard Philippe vzdal a odborářům nabídl jeho vypuštění.

Za „konstruktivní a odpovědný” označil vládní ústupek i prezident Emmanuel Macron. Ten naléhal ve svém projevu 31. prosince na dosažení rychlého kompromisu. Po deseti dnech, zdá se, dosáhl svého.

„Vymohli jsme si stažení pivotního věku, to je vítězství pro CFDT! Nyní budeme pokračovat v akcích, abychom měli spravedlivější a solidárnější důchodový systém,” tweetoval Laurent Berger, šéf nejpočetnějšího odborového svazu s více než 800 tisíci členů.

Zatímco jeho organizace, stejně jako další svazy UNSA a CFTC vládní krok přivítala, další odborové svazy, jako je FO nebo CGT, nadále požadují zrušení celé reformy. „Nic se nezměnilo,” trvá na svém Philippe Martinez, hlavní předák CGT.

Na jedné lodi jsou s nimi v tomto ohledu i představitelé levicové opozice, ať už jde o socialisty, komunisty, nebo politiky krajně levicového hnutí Nepoddajná Francie Jeana-Luka Mélenchona.

Stejný postoj jako levice zastává i šéfka nacionalistického Národního sdružení Marine Le Penová, pravděpodobná hlavní vyzyvatelka Macrona do příštích prezidentských voleb. Ta se nechala slyšet, že zavedení takzvaného pivotního věku byl jen trik, aby měla vláda kam ustupovat a nakonec prosadit reforrmu, která „uvrhne do nejistoty miliony lidí”.

Proti reformě se staví i konzervativní Republikáni, kteří ji považují za nedostatečnou. „Francouzi budou mít stávky bez reformy,” prohlásila stranická trojka Aurélien Pradié. Jeho straničtí kolegové navíc odmítají hlasovat o reformě, aniž by zároveň rozhodovali o jejím financování. Premiérovo gesto s odložením věkové hranice 64 let bude stát v příštích šesti letech dvanáct miliard eur a není zatím jasné, jak stát tento deficit zaplatí.

Navzdory výše zmíněnému přiblížení stanovisek vlády a odborů zažije Francie i tento týden plný stávek a protestů. Stávky železničářů a zaměstnanců pařížského dopravního podniku tak pokračovaly i v pondělí, spojů ale vyjelo přece jen více než v minulých týdnech. Jak informoval deník Le Figaro, byly stávky na železnici vůbec nejslabší od počátku protestů. Strojvůdců zůstala doma méně než čtvrtina, průvodčích jen 12 procent.

Ministerstvo školství zároveň podle serveru France Info hostilo jednání se školskými odbory. Právě pedagogové měli být podle původního návrhu hlavními „oběťmi” reformy, vláda jim ale na oplátku slíbila zvýšení platů i započítání prémií do důchodového systému.

Další velký protestní den – už 16. od začátku jednání o reformě – čeká Francouze ve čtvrtek. Desítky tisíc lidí by měly znovu vyjít do ulic po celé zemi a otestovat, zda po nabídnutém kompromisu odpor veřejnosti přece jen neochabl.

Philippův kabinet už ale dál ustupovat nechce a je odhodlán postupovat podle plánu: 24. ledna představit návrh zákona v Radě ministrů a od poloviny února o něm začít jednat na půdě parlamentu. Schvalování by mělo přijít na řadu zřejmě v průběhu léta.