Odliv Britů do států EU. Od referenda se emigrace zvýšila o třetinu

Podle analýzy dat Organizace pro ekonomický vývoj a spolupráci (OECD) a Eurostatu se počet Britů emigrujících do členských států Evropské unie zvýšil po referendu v roce 2016 skokově o třicet procent. A polovina z těchto lidí se pro odchod ze Spojeného království rozhodla v prvních třech měsících po rozhodujícím hlasování, píše se v analýze Oxfordské univerzity a Berlínského centra sociálních věd.

V období let 2008-2015 ročně do unijních zemí odešlo v průměru necelých 57 tisíc Britů. V letech 2016-2018 toto číslo stouplo na skoro 74 tisíc britských emigrantů.

Pětisetprocentní nárůst sleduje studie u lidí, kteří v zemích EU získali občanství. Například konkrétně v Německu činil takový nárůst dva tisíce procent – po červnu 2016 se tam naturalizovalo, tedy usadilo a nabylo německého občanství, asi 31 600 Britů.

„To je nárůst do míry, jakou byste očekávali u země, kterou zasáhla závažná hospodářská nebo politická krize,“ okomentoval pro britský deník The Guardian spoluautor výzkumu Daniel Auer.

Polovina „brexitových“ emigrantů se z Británie do členských států odstěhovala hned v prvních měsících po referendu. A ze studie vyplývá, že někteří o svém kroku podle výsledků výzkumu tolik nepřemýšleli.

„Důležitým zjištěním z empirických důkazů spojených s brexitem je snížená míra uvážlivosti a promýšlení, a naopak zvýšená míra impulzivity, spontaneity a (situaci) odpovídajícího riskování,“ okomentovali výzkumníci.

Podle spoluautora Daniela Tetlowa je odchod Spojeného království z Evropské unie „zdaleka nejdominantnějším faktorem k rozhodnutí pro migraci od roku 2016“. Skokový nárůst v žádostech o občanství v unijních státech byl podle něj jen „dalším důkazem, že čím dál více lidí se rozhodlo odstěhovat kvůli tomu, aby se chránili před negativními dopady brexitu“.

S rozvodem Británie s Unií – fakticky tedy až od ledna příštího roku, kdy skončí přechodné období a Spojené království už nebude podléhat unijním předpisům – totiž britští občané ztrácí možnost se jen tak přestěhovat do kterékoliv ze zemí evropského bloku a pracovat tam. To samé samozřejmě platí i v opačném směru. O podmínkách pro evropské přistěhovalce se zatím stále jedná, naposledy se v Británii ale mluvilo o bodovém systému podobném tomu v Austrálii.

Nejvíce lidí se v tomto období podle dostupných dat přestěhovalo do Španělska. Podle tamních pravidel není povinné imigraci nahlásit, i přesto je ale rozdíl markantní. V letech 2008 až 2015 se v průměru zaregistrovalo jen 2 300 Britů ročně, přičemž po referendu, v dvouletém období 2016-2018, zaznamenaly španělské úřady 21 250 registrací.

Druhý nejvyšší zájem byl ze strany Britů o Francii. Oproti pěti stovkám registrovaných v prvním sledovaném období se po referendu přihlásilo asi pět tisíc lidí. A opět, Francouzi po unijních imigrantech registraci nevyžadují.

Dvojí národnost mělo v Německu v roce 2019 asi 14 600 Britů – v roce 2015 jich bylo 622. Německé občanství pak celkem v letech 2016-2019 žádalo a získalo jej 31 600 lidí s dalšími 15 tisíci německých pasů pro Brity na cestě i v letošním roce. A do jeho konce se očekává, že dvojí národnost bude mít polovina z předpokládaných 120 tisíc Britů, kteří v Německu žijí.

Naopak imigrace do Velké Británie ze zemí Evropské unie je na minimu posledních více než 15 let. Podle britské Národní statistické kanceláře (ONS) činil v roce 2019 rozdíl mezi počtem těch, kteří se do Británie přestěhovali alespoň na 12 měsíců, a těch, již ze země odešli, jen 48 tisíc lidí.

Podle ONS z toho lze vyčíst, že do Spojeného království přicestovalo za prací méně lidí, přičemž rekordní počet Evropanů se vrátil zpět domů.

Počet občanů EU, kteří se do Británie přestěhovali, byl navíc nejnižší od roku 2013. Loni na konci listopadu to uvedla s odkazem na data ONS britská BBC. Podle jejího domácího zpravodaje Dannyho Shawa navíc strmě rostl počet těch, kteří se vrátili zpět do svých zemí. V roce 2019 emigrovalo více než 150 tisíc evropských občanů, což je dvakrát více než v roce 2013 a vůbec nejvyšší takový údaj vůbec.