Odešel nejtajemnější muž českého hokeje, nejlepší hráč před Jágrem

Na světovém šampionátu hrál Vladimír Zábrodský prvně v sedmačtyřicátém v Praze. Československo tehdy získalo svůj první historický titul mistrů světa. A Zábrodský tomu přispěl neuvěřitelnými 29 góly na turnaji.

Rok nato: olympijské hry ve Svatém Mořici. Československo stříbrné, střední útočník Zábrodský střílí 21 branek.

Rok 1949: další titul mistrů světa, tentokrát ve Stockholmu. Opět s kapitánem Vladimírem Zábrodským v centru prvního útoku s Václavem Roziňákem a Stanislavem Konopáskem na křídlech.

Na světový šampionát v roce 1950 do Londýna už komunistické vedení země hokejisty nepustilo, z ruzyňského letiště se museli vrátit. A dva dny nato, 13. března 1950, se část týmu sešla v restauraci U Herclíků, poblíž Národního divadla. Po pár pivech začala padat ostřejší slova…

…a najednou byl lokál plný příslušníků Sboru národní bezpečnosti… Akce tedy skončila zatýkáním, následovaly velmi ostré výslechy, vykonstruovaný soudní proces a pak mnohaleté tresty: brankář Bohumil Modrý dostal 15 let, Augustin Bubník 14… Celkem bylo odsouzeno 11 hokejistů, mezi které soudce rozdělil v úhrnu 74 let a 4 měsíce odnětí svobody. Za údajnou špionáž a velezradu. Milost od prezidenta republiky Antonína Zápotockého dostali po pěti letech.

V restauraci nebyl a před soudem se přitom mezi obžalovanými neobjevil Vladimír Zábrodský, kápo týmu, přezdívaný Šéf nebo Vovka. Proč? Sám říká, že do téhle hospody prý se spoluhráči nikdy nechodil. A navíc měl v té době těhotnou manželku, i proto zůstal doma.

Jeho bývalý spoluhráč, po listopadu 1989 poslanec Augustin Bubník, měl na Zábrodského roli v celém případu jasný názor: „Byl důvěrníkem Státní bezpečnosti. Domníváme se, že celý případ byl zinscenován ze strany Sovětů. Možná s nimi spolupracoval,“ řekl Bubník před lety v České televizi.

Komunisté měli zjevně strach, aby hokejový tým na MS v Londýně neemigroval. Oficiálním důvodem, proč byla zrušena cesta týmu na šampionát, byla skutečnost, že jeden z novinářů, který měl být členem výpravy, nedostal vstupní víza do Velké Británie. Šlo ale patrně jen o záminku.

Několik známých sportovců už v té době emigrovalo. Krasobruslařka Ája Vrzáňová, tenista, který to uměl i s hokejkou, Jaroslav Drobný, hokejisté Josef Maleček a také Oldřich Zábrodský, bratr kapitána národního týmu. I kvůli tomu mohl být Vladimír Zábrodský pod extrémním tlakem.

„Já jsem měl to štěstí poznat se s Vladimírem Zábrodským osobně. Mnohokrát jsme spolu o těch událostech hovořili. Nikdy ani náznakem nepřipustil, že by měl na celé té věci nějaký podíl. Já se přiznávám, že v téhle věci asi nejsem úplně objektivní, ale já mu prostě věřím,“ říká sportovní historik Miloslav Jenšík.

Spekulovalo se, že Zábrodský ze strachu před trestem spoluhráčům ve svých výpovědích přitížil. Že měl vazby na generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského či ministra kultury Václava Kopeckého a chodil na spoluhráče donášet. Nic konkrétního, co by ze strany Vladimíra Zábrodského dokladovalo cokoli nečestného, ovšem bádání historiků nikdy nepotvrdila.

„Hovořil jsem i s celou řadou přímých účastníků těch událostí. A slyšel jsem od nich vždy jen domněnky či pocity. Věnoval jsem se tomu opravdu důkladně a žádný dokument či svědectví, které by tu věc nade vší pochybnost objasňovalo, se za ty roky neobjevilo. Já Vladimíru Zábrodskému věřím, že s tím zatýkáním a procesem s jeho spoluhráči nic společného neměl,“ říká Miloslav Jenšík. „V mých očích to byl sportovní gentleman.“

Coby hokejista neměl ve své době Vladimír Zábrodský srovnání. „Byl vysoký, jako Ivan Hlinka, měl dlouhé ruce a uměl s nimi pracovat. Navíc neustále vymýšlel nápaditá řešení situací, to si pak přenesl i do své trenérské práce,“ vzpomíná sportovní historik Miloslav Jenšík.

„Jako kluk jsem byl u toho, když v padesátém roce před tím nešťastným neuskutečněným odletem na šampionát hráli přípravný zápas s jedním švédským klubovým týmem. A zkoušeli na tu dobu nevídanou věc. Za ten silný útok LTC Roziňák-Zábrodský-Konopásek postavili do obrany nejlepší střelce, útočníky ATK Gustu Bubníka a Vladimíra Kobranova. A hráli spolu neuvěřitelný rotační hokej, říkali tomu karusel. Vymyslel to Zábrodský a neuvěřitelně tím předběhl dobu. Něco podobného jsem snad později viděl až od té slavné sovětské pětky s Makarovem, Larionovem a spol.,“ vybavuje si Jenšík.

Na šampionát se neodletělo, spoluhráči skončili na uranu, karusel, tedy kolotoč, se zastavil. Zábrodský byl na svobodě, ale za národní tým nesměl hrát ani on. Vrátil se do něj až v roce 1955.

V národním týmu nastřádal Zábrodský celkem 93 zápasů, v nichž vsítil neuvěřitelných 158 gólů.

Kromě toho, že hrál skvěle hokej, byl i vynikajícím tenistou, v letech 1948, 1955 a 1956 reprezentoval v Davisově poháru.

V pětašedesátém roce emigroval s rodinou do Švédska a žil od té doby ve městě, kde získal svůj druhý titul mistra světa, tedy ve Stockholmu.

Vedl několik švédských týmů coby trenér. A sbíral pocty. Vyhlásili ho členem Síně slávy IIHF i českého hokeje.

Když se v roce 1998 hledal v Česku Hokejista století, vyhrál tu anketu Dominik Hašek před Jaromírem Jágrem - a Vladimírem Zábrodským.

Dnes, 13 dní po svých 97. narozeninách, Vladimír Zábrodský následoval všechny své spoluhráče z prvního zlatého týmu československého hokeje na věčná kluziště, ze kterých již není návratu. Velký šéf odešel.