Oddělte stát od peněz. Nikdy nevíte, jaký šílenec se ujme moci

Nečiní mi žádné potěšení vracet se k tématu centrálních bank a jejich představ o zavádění digitálních měn (CBDC). Věřte mi. Nicméně, některé věci nemohou projít bez komentáře.

Otevřený, decentralizovaný blockchain se k digitalizaci státních peněz používá již léta a stablecoins, jak se nazývají, se zdají být užitečné. Zvyšují dostupnost a kvalitu bankovních služeb, zlepšují finanční inkluzi a tím i život mnoha lidem v mnoha zemích světa. VISA například minulý týden začala ve své síti přijímat transakce v USDC, což je na americký dolar 1:1 vázaný stablecoin USD Coin.

Připomeňme ale, že výlety fiat měn do krypto světa ve formě stablecoins neřeší jejich zásadní problém a jejich existence či neexistence bitcoin nijak zvlášť nezajímá.

Na druhé straně ve formě CBDC mohou představovat riziko rozsáhlé ztráty soukromí a potenciálně i svobody. Pro některé bankéře, jako je Agustín Carstens, šéf BIS, je totiž jejich cílem „naprostá kontrola“ nad tím, jak používáme peníze, a „schopnost si vynutit“ žádoucí chování. Nelžu, najděte si to. Digitální peněženky centrálních bank by tak byly přímou cestou ke ztrátě soukromí a krokem k zavedení sociálního skóre podle čínského vzoru, kde budoucnost vaše i vašich dětí je přímo závislá na vaší loajalitě k režimu včetně toho, jak a za co utrácíte peníze. Vzpomínáte, bůmers?

V Číně již experimentují s dobou platnosti centrální digitální měny. Víte proč? Když bude potřeba zvýšit HDP, stačí omezit dobu platnosti vašich peněz a všichni poletí nakupovat jako šílení, aby jim nepropadly. Není to kouzelné? Stejně jako jsme oddělili církev od státu, je nyní nezbytné oddělit stát od peněz. Nikdy nevíte, jaký šílenec se ujme moci.

Akutní otázkou tedy je, jak se v tomto spektru orientuje ČNB a jakou strategií bude bránit soukromí a svobodu českých občanů před maniaky z vlastních řad, jako je například pan ředitel Carstens.

Začněme tím, že Česká národní banka je důvěryhodná a respektovaná instituce. Ale.

Řídit ji a přitom nerozumět principům bitcoinu je jako kormidlovat loď a tvářit se, že ten ledovec, na který míříte, neexistuje. Nedávné vyjádření přirovnávající bitcoin k „céčkám“ totiž ukazuje, že chápání transformace spuštěné vznikem decentralizované, otevřené monetární sítě je minimální, až žádné. Špatná zpráva pro firmy a občany této země obecně a velké riziko pro jejich svobodu a soukromí. K čemu se centrální banky rozhodnou, nikdo neví, rozptyl je ale dramatický a náš osud, zdá se, v rukou lidí, kteří této technologii nerozumí.

Výroky, které byste očekávali v roce 2012, tolerovali v roce 2015 a byli jimi zklamáni v roce 2018, jsou nepřijatelné v roce 2021. O to víc, že jsou směřovány k nevinným studentům středních škol snažícím se pochopit, co se kolem nich vlastně děje. Pokud jim někdo bez základních znalostí věci, ale s autoritou věrohodné instituce motá hlavu, je třeba se ozvat.

Pan viceguvernér tím nejenom legitimizuje nepochopitelný postoj českého bankovnictví, zarytě mlčícího k otázce bitcoinu, ale i oslabuje schopnost ČNB věrohodně artikulovat dlouhodobé záměry v této oblasti. Bez jasných signálů a regulačního rámce zůstanou totiž i ti inovativní a schopní lidé v ustrašených bankách rukojmími úředníků z compliance oddělení, budou drženi v bankovním podzemí s pytli na hlavách v době, kdy se do Evropy valí jeden krypto projekt za druhým a přejedou to tady jako stádo koní.

Jedná se o největší hrozbu, ale i příležitost trápícího se bankovního světa v tomto století. Produkty a služby, které nikdy neexistovaly. Okno příležitosti se ale přivírá a podobná prohlášení nepomáhají. Naopak. Jen utvrzují CEO v tom, že to doklepou do důchodu, aniž by museli řešit, kdo ten patošimakamloto vlastně je. Nedoklepou.

Já s nimi ale cítím. Musí si připadat jako astrologové, když se jim do jejich skvělých životů na krásné, ploché Zemi, kolem které krouží Slunce a hvězdy, narodí Koperník a Galileo. Bruna sice ještě stihnou upálit, ale pak přijde ten hajzl Newton s jeho rovnicemi a do všeho hodí vidle. Jak já jim rozumím. Svět už je takový.

Finanční elita stále nemůže odpustit bitcoinu, že vznikl zcela mimo její svět, že ho dlouhou dobu nechápala a ignorovala a až teď, a jen pod tlakem roztrpčených klientů, se začíná z donucení a bez skutečného přesvědčení pomalu hýbat. Je čas v sobě spolknout ty chuchvalce uražené ješitnosti a přemýšlet, co dál. Sedět ukřivděně v zákopech a házet okolo sebe dýmovnice to asi nebude.

Dejme na chvíli stranou náš trestuhodně opomíjený závazek přistoupit k euru a zamysleme se nad tím, co pro centrální banky může dávat smysl.

Přímý styk s občany i s firmami a přístup ke všem transakcím je strašidelný nápad a riziko, kterému je potřeba se bránit. Mluví se o tom sice, ale žádný dobrý důvod ke znárodnění velké části bankovního průmyslu neexistuje a centrální banky k tomu nemají ani kapacitu ani motivaci. Určitě ne v západoevropském světě.

Naopak ale mohou vytvářet prostředí, kde může probíhat masivní inovace finančního sektoru a inteligentní koexistence dvou odlišných světů. Světa státních peněz a komerčních bank stále se těšícího překvapivé důvěře klientů a druhého, světa postaveného na otevřené, decentralizované monetární síti, kde nelze cenzurovat, konfiskovat ani devalvovat ekonomickou hodnotu tam vloženou.

Možná mohou tyto světy vedle sebe existovat delší dobu, než si myslíme, a možná je to způsob, jak umožnit lidem přístup k bitcoinu a bankám najít cestu vpřed. Komerční banky totiž stále ještě mají šanci osvobodit své rukojmí ze sklepů a pustit je do boje, ale ten děsivý dusot kopyt startupů ženoucích se, celí zpěnění, ulicí Na Příkopech je blíž a blíž. Není moc času.

Je těžké odhadnout, jestli a v jaké formě budou centrální banky existovat za 30 let. Vznikly jako přímý důsledek existence fiat měn, tisíce let předtím jsme je nepotřebovali.

Nicméně jejich schopnost se orientovat a odvaha kormidlovat v divoce se vyvíjející transformaci finančního světa budou hrát nečekaně důležitou roli v prosperitě jednotlivých zemí, firem i lidí, jejich soukromí a svobody. Nemohou to zvrátit, ale mohou mnoha lidem v mnoha zemích bránit se této generační příležitosti účastnit a přivést je do neštěstí.

Mají několik úkolů:

• nedopustit vytvoření světa podle pana Carstense,

• posílit tým o ekonomy, kteří bitcoinu rozumí. Nelze vyloučit, že například chloroformem omámený Dominik Stroukal by nabídku vstupu do Rady ČNB přijal,

• umožnit a akcelerovat inovaci a decentralizaci finančního sektoru ke skutečnému prospěchu občanů a firem,

• začít nakupovat místo zlata do rezerv bitcoin. Mimochodem, kdo myslíte, že bude první: Singapur, nebo Švýcarsko? A kdo poslední?

Píše se historie a bankéři si musí vybrat, na které její straně budou stát. Ať se ale postaví kamkoli, vizi finančního světa postaveného na decentralizované, otevřené monetární síti, jejíž protokol se vsákne do hlubin internetu, nezastaví, ani kdyby céčky zvonili ve všech centrálních bankách světa.