Odborník: Stát ve školách testuje, jestli se děti podřídí nesmyslům

Ministr školství Robert Plaga z hnutí ANO dal ve dnech po uvolnění koronavirové krize posledním ročníkům základních škol zprávu, že po týdnech domácí výuky mohou zase někteří přijít do škol, aby lépe zvládli jednu z nástrah zdejšího vzdělávacího procesu.

„Od 11. května se mohou vrátit v dobrovolném módu žáci devátých ročníků základních škol, aby mohla proběhnout intenzivní příprava na jednotnou přijímací zkoušku,“ prohlásil.

Tohle tvrzení však v sobě skrývá zásadní problém. A to ten, že se žáci vůbec musejí na nějaký takový test speciálně připravovat.

V ideálním světě by totiž měl test ověřit studijní předpoklady absolventa základní školy pro střední vzdělávání, tedy pojmout minimálně celé jeho dosavadní devítileté snažení (v případě přijímaček na gymnázia 5letá nebo 7letá). Jednotná přijímací zkouška však spíš ověřuje, jak se žák naučil zvládnout test samotný.

„Problém je v tom, jakou formu test má a jaké jsou v něm typově úlohy. Žáci nejsou zvyklí pracovat 60 minut a správně si rozvrhnout čas tak, aby to celé stihli. Takže my v kurzech zhruba polovinu času věnujeme tomu, abychom zopakovali veškerou látku, a druhou polovinu pak na to, abychom pořád zdůrazňovali, jak musí u testu žáci postupovat, aby ho zvládli efektivně,“ říká učitel češtiny Jarmil Vepřek, který mimo jiné tweetuje na profilu Běžící češtinář.

Jarmil Vepřek připravuje už pět let žáky na jednotnou přijímací zkoušku v Amos Brno. V tomto roce má v několika třídách dohromady 370 dětí.

„Vždycky jim říkám: Je to smutné, ale musím vás připravit v podstatě víc na to, jaký je ten test, než co testuje z hlediska obsahu,“ popisuje Vepřek.

Jednotnou přijímací zkoušku skládají uchazeči o středoškolské vzdělání od roku 2017. Podle tehdejších plánů měla tato podoba přijímaček pomoci žáky roztřídit podle jejich znalostí a zároveň stanovit také minimální hranici pro vstup na střední školu s maturitou.

Jenže systém se zvrhl. To si uvědomuje i současný ministr školství Plaga.

Ukazuje se totiž, že k získání dostatečného množství bodů v jednotné přijímací zkoušce, a tím i ke vstupence na gymnázium nebo vysněnou střední školu, nestačí dobré studijní výsledky. Daleko důležitější je právě příprava na jeden konkrétní test.

Ministr Plaga chce právě proto dát deváťákům od 11. května možnost, aby si testy nacvičili přímo ve škole. Sám se přitom už několikrát vyjádřil, že by jednotnou přijímací zkoušku nejraději zrušil.

Žáci se tak budou učit hlavně to, jak v testu postupovat, na co si dát pozor a jak správně číst zadání. Mohou se ale připravit i na konkrétní otázky, řada z nich se totiž rok co rok v testech opakuje.

„Je tam třeba úloha, kde dostanou žáci zadané slovo a mají k němu vytvořit slovo příbuzné se stejným kořenem, které se skloňuje podle tohoto vzoru a má tři slabiky. Ta se v přijímačkách objeví vždycky, u všech ročníků, na všech úrovních. Dokonce je pokaždé u výchozího textu, který je poetický, což nedává smysl. Na tom je vidět, jak Cermat zadává otázky neustále dokola podle stejného schématu,“ říká „Běžící češtinář“ Vepřek.

Systém testování je tedy postavený tak, že o vstupu na střední školu nerozhodují vědomosti, ale hlavně čas, vůle a prostředky rodičů svého potomka na přijímačky připravit.

Účet za zkušební testy, přípravu nebo doučování se v průběhu roku může pohybovat klidně kolem 10 tisíc. A tak se prostředí českého školství, které už tak nabízí podle řady expertů nerovné podmínky pro vzdělávání, ještě více deformuje. Děti ambicióznějších a movitějších rodičů jsou ve výhodě oproti stejně nadaným žákům, kteří doma takovou podporu nemají.

„Je otázkou, jestli jednotná přijímací zkouška testuje to, co chceme zjistit při přestupu žáka ze základní na střední školu. A také se ptám, proč střední školy v absolutní většině rezignovaly na vlastní přijímací řízení a spoléhají se jen na jednotnou přijímací zkoušku, protože už teď mají možnost stanovit vlastní kritéria. Nevím, proč to nedělají,“ zamýšlí se předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová.

Školy si totiž mohou vyjma jednotné přijímací zkoušky připravit i vlastní podmínky, podle kterých budou o přijatých rozhodovat. Jedinou podmínkou je, aby zkouška měla v rámci kritérií přijímacího řízení minimálně 60procentní váhu, v případě sportovních gymnázií 40procentní. Mimo zkoušky tak mohou ředitelé zařadit svůj vlastní test, pohovor nebo úspěch žáků v různých soutěžích.

Ale ani o druhé z velkých zkoušek v českém školství, státní maturitě, kterou rovněž připravuje Cermat, nemá velká část školské veřejnosti lepší mínění.

„Moje největší výhrada k jednotné přijímací zkoušce a státní maturitě je, že blokují pozitivní změny, ke kterým by ve školství mělo dojít,“ vadí matematikovi a odborníkovi na testování Oldřichu Botlíkovi.

Na jednu stranu v českém školství funguje liberální princip, kdy si školy mohou samy v mezích rámcových vzdělávacích programů (RVP) vybrat vlastní cestu vzděláváním a rozhodující je v tomto získávání kompetencí, nikoliv znalostí. Avšak jak jednotná přijímací zkouška, tak státní maturita jsou zaměřené zcela opačně - téměř výhradně na znalosti. Přitom právě obě tyto zkoušky jsou pro žáky a studenty nejdůležitějšími metami ve vzdělávání.

„Rámcové programy jsou sice kompetenční, ale přijímací zkoušky a maturity ne. I když maturity možná pořád víc než přijímací zkoušky, které kompetence neřeší vůbec,“ říká už citovaná předsedkyně Učitelské platformy Mazancová.

„Je otázka, k čemu máme vůbec přijímací zkoušky, když se na ně dá naučit jen tím, že si osvojíte správné postupy. Takže vlastně nerozhoduje, jestli máte nějaký vztah k oboru, který se chystáte studovat, ale jestli jste v textu dokázal poznat třeba aliteraci nebo něco podobného, což je věc naučitelná,“ argumentuje.

„Nejvíc testujeme konformitu dětí, jejich schopnost podřídit se nesmyslným požadavkům, což je drsné, ale je to tak,“ komentuje to pak Oldřich Botlík.

Jenže testy nejsou jen samostatnou akcí, která jednou za rok proběhne. Jejich zaměření především na znalosti a ne tolik na dovednosti nebo snad předpoklady ke studiu, ovlivňuje způsob vyučování na školách. Žáci si totiž nemohou dovolit jimi neprojít, a učitelé se tak už kvůli nim ke zkouškám upínají.

„Testování je velmi silným samoúčelným nástrojem, který zpětně ovlivňuje kurikulum, práci učitelů a přípravu žáků,“ varuje analytik vzdělávací společnosti EDUin Karel Gargulák.

Všichni oslovení se tak shodují na tom, že by se jednotná přijímací zkouška měla zásadně přepracovat nebo zrušit. Přijímací řízení by mohlo zůstat jako před rokem 2017 v rukou škol, které by si tak mohly vybrat, co po uchazečích budou požadovat a jaké žáky na své škole vlastně chtějí.

„Je tam na můj vkus strašně málo otevřených úloh. Já bych byl nejradši, kdyby drtivě převažovaly, protože by to donutilo žáky přemýšlet,“ navrhuje jednoduchou úpravu přijímacích zkoušek Vepřek. Momentálně je takových úloh v zadání obvykle pět nebo šest z celkem třiceti. V ostatních otázkách žáci jen vybírají jednu z navržených možností.

Stejně tak by se podle nich měla změnit i státní maturita. První krok k tomu udělali už tento týden poslanci, kteří podpořili návrh ministra školství Plagy na zrušení povinné zkoušky z matematiky. Stále platný zákon počítá s tím, že už příští rok by si matematiku museli povinně zapsat studenti gymnázií a lyceí. Ostatní obory by se k nim připojily v roce 2022.

Před nástupem pandemie koronaviru a uzavřením škol to přitom vypadalo, že podporu získá návrh Plagových kolegů z koalice Kateřiny Valachové (ČSSD), Karla Raise a Ivo Vondráka (oba za ANO). Ti prosazovali, aby se povinná maturita pouze odložila o dva roky.

Poslanci však nakonec uznali Plagův argument, že za dva roky nemůže dojít ke zlepšení výuky matematiky na školách, zvlášť v současné situaci, kdy žáci a studenti byli většinu druhého pololetí doma a není ani jasné, jak bude vypadat vyučování v dalším školním roce.

„Celá výuka matematiky až do maturity je v podstatě zvládání technik, které se museli lidé naučit, když pro to ještě nebyla technická zařízení. Už v roce 2016 jsem ale vyzkoušel, že by státní maturitu z matematiky složil můj mobil. A to jsem neměl žádný zvláštní. Dneska je to navíc zase o čtyři roky dál,“ nelíbí se převládající způsob výuky matematiky Botlíkovi.

Ani biflování technik ale studenti nezvládají, a to zvlášť ti na netechnických středních odborných školách. Ministerstvo školství proto při projednávání novely o maturitě varovalo, že zavedením povinné zkoušky z matematiky stoupne celková neúspěšnost až na 30 procent. Na nástavbách a netechnických učilištích by ale propadlo dokonce 70 procent žáků a dvě třetiny maturantů z pedagogických a humanitních odborných škol.

Matematiku si navíc rok od roku volí méně studentů. V roce 2013 si ji vybralo 39 procent maturantů, loni už ale jen 21 procent z nich. Přestože je mezi nimi stále větší podíl gymnazistů a studentů lyceí, neúspěšnost se pohybuje pořád mezi 20 a 23 procenty. Jen loni klesla na 15,5 procenta, což mohlo být podle MŠMT způsobené právě vysokým podílem gymnazistů v kombinaci s prodloužením času na vyplnění testu.

Fakt, že státem zadávané a kontrolované testování české školství příliš neposunul, potvrdil v roce 2017 i Nejvyšší kontrolní úřad. Při kontrole ověřování výsledků žáků pátých a devátých tříd, pilotního projektu jednotné přijímací zkoušky a společné části maturitní zkoušky došel k závěru, že tyto nástroje nepřispěly ke zvýšení kvality vzdělávání v České republice.

Ministerstvo školství i proto připravuje kompletní změnu společné části maturitní zkoušky. Neodpovídá už totiž postupujícímu odbornému zaměření jednotlivých středních škol.

Podle Botlíka by ale stačila jednodušší úprava, která by mohla nastartovat i zlepšení výuky na školách. „Mně by se třeba nejvíce líbilo, kdyby si žáci u maturity mohli zvolit jediný z těch tří předmětů, to znamená češtinu, cizí jazyk nebo matematiku. Já si myslím, že by jasně vyhrál cizí jazyk, a tak by učitelé češtiny a matematiky, kteří učí blbě, dostali pořádně přes nos a byli by nucení konečně něco změnit,“ dodává Botlík.