Článek
Metodika rekonstrukce obličeje podle lebky se na vědecké bázi rozvíjí od 70. let 20. století. V té době začalo zkoumání vzájemných vztahů mezi tvarem lebky a tvarem obličeje. Dnes existuje několik postupů, podle kterých lze s větší či menší úspěšností vytvořit podobu člověka pouze z kosterních ostatků. V nejjednodušší formě se využívá kresebná metoda.
S nárůstem softwarových produktů v posledních letech však narůstá i využívání metod trojdimenzionálních. Mezinárodní tým, který pracoval na podobě přemyslovských knížat, tvoří kromě geoinformatika J. Šindeláře, archeologa J. Frolíka a fotografa M. Frouze brazilský 3D specialista Cicero André da Costa Moraes. V posledních letech stejný tým ukázal možnou tvář sv. Zdislavy z Lemberka a české královny Judity Durynské.
Základem rekonstrukce obličejů Spytihněva, zakladatele Pražského hradu, a Vratislava, otce sv. Václava, se stala dokumentace jejich lebek při antropologickém posuzování kosterních ostatků v letech 2015 až 2017, kdy vznikly jejich digitální kopie. „Cicero Moraes využil kombinaci dvou trojdimenzionálních metod rekonstrukce obličeje, metody anatomické a metody hloubky měkkých tkání,“ uvedl Šindelář. Stejným způsobem pracuje tým na možné podobě tváře právě sv. Ludmily a také sv. Václava.
Metoda anatomická využívá skutečnosti, že lebka poskytuje jednoznačné informace o úponech jednotlivých svalů. Metoda měkkých tkání využívá znalosti tloušťky měkkých tkání na předem definovaných konkrétních místech na lebce. Na základě robustnosti úponových míst na lebce byla vytvořena svalová hmota obličeje. Tu pak pokryla simulovaná hmota podkožního tuku a kůže. Na tento základní rekonstrukční model se pak nanášejí další textury, vlasy či obočí.
Tato poslední etapa rekonstrukce je již z velké části uměleckým vkladem, protože z archeologického výzkumu ani z písemných pramenů nejsou žádné informace o barvě očí, barvě nebo délce vlasů. Zde pomůže analýza DNA.
Spytihněv I. byl český kníže, syn prvního historicky doloženého českého panovníka z rodu Přemyslovců Bořivoje I. a jeho manželky, sv. Ludmily. Vládl v letech 894 až 915. Za jeho vlády byly položeny základy Pražského hradu jako opevněného sídla. Zemřel v roce 915 a je pohřben do hrobky v kostele Panny Marie na Pražském hradě.
Kníže Vratislav I. byl mladším bratrem Spytihněva. Legendy popisují Vratislava jako schopného panovníka, který expandoval za hranice české kotliny. Po smrti Spytihněva se ujal v roce 915 vlády, zemřel v roce 921. Pohřben je v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, kterou v roce 920 založil.
